Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

moc pěkný čtení Anko, dík

Re: moc pěkný čtení Anko, dík

Pane quetzale, i já děkuji.

Dobrou noc přeji.

Ono bylo tekovy ciloucky, porad v pohybu,

s temito slovy prinesl muj deda, selatko k vykrmeni domu. Na dvorku byl kotec a tam se dalo prasatko. At se krmilo jakkoliv, porad bylo stihle a velmi pohyblive. Nadesel den D, dorazil sebevedomy reznik a naridil otevrit vratka a naprahl. Prase vybehlo, porazilo reznika a ten v mziku pote stal mezi nami na zidce a rval : zabijim prasata, ne divocaky. Tohle je desnej kanec. Tak nakonec misto zabijacky byly zverinove hody. No a co. Oboji je cloveku k uzitku, nebo snad ne ?

A jeste podotknu,

taky to bylo v Poohri, hec o)))))

to je ale čeština

"odvisí to od toho"  !!!

Re: to je ale čeština

také Vám přeji krásný večer, pane.

Inspirace

Také mám své vzpomínky na krásná rána, podvečery, katastrofy, které se zařadily do zlatého fondu rodinných historek. Jen se teď sama sebe ptám, jaké budou vzpomínky našich dětí na víkendová rána. Hned zítra udělám něco na podporu lahodných víkendových rán... Děkuji, Anko

Re: Inspirace

Evo, myslím, ač Vás neznám, že nemusíte zítra nic extra činit, jistě i tak mají Vaše dítka "lahidná" rána.

Přeji Vám krásný zbytek víkendu.

Dík autorce,

tahle voňavá rána, i jiné krásné chvilky, bývají nejlepším věnem, jaké mohou rodiče svým dětem poskytnout. Laskavost a tolerance a čestnost, to je základ pro vnímavou dušičku, to je znak mladictví rodičů. Vzdělání, společenské prostředí ani inteligence tady nejsou k ničemu, to jde o osobnosti. Vlídný rodinný kruh, který zároveň nepodléhá dětským vrtochům, jen v něm se přiházení momenty, na něž vzpomínky zastavují dech. Škoda, že to tak všichni nemáme, někteří třebas jen to chození naboso loužemi. I na to se vzpomíná s dojetím.

Ono asi jde o to, jak moc je dítko vítáno na svět, chtěné. A jak vyspělí jsou rodiče, jak moc si jeden druhého váží. To je moc důležité, aby jejich dítko mohlo ještě ve stáří mít nádherné vzpomínky a aby samo mohlo být skvělým rodičem.

Víkendová rána......

Krásná vzpomínka a šikovně napsaná.......I já mám plno vzpomínek na sobotní rána s rodiči, kdy my jako děti ještě spaly a maminka na plotně dělala čerstvou kávu s melty....Vonělo to celým barákem. Na stole byly maminčiny buchty  s různými náplněmi a my po každé hledaly tu svou  buchtu.....Fajn jsme se zasmáli, když se někomu nepovedlo najít si tu svou buchtovou náplň.........Ještě si vzpomínám na jiná víkendová rána pod ořechem. To už jsem měla svoje děti dospělé a jak se říká, stály na svých nohách.....Jezdil k nám náš syn každý víkend a byl zvyklí vstávat ráno brzy a já také...Sešli jsme se pod ořechem a pili tu svou ranní kávu na zahradě.. U nohou se nám motali tři pejskové, dva němečtí ovčáci a třetí,  nějaký kříženeček, ale krásný....Moc fajn jsme si ten klid vychutnávali, slunce vykukovalo a ozařovalo naší pohodu.....Ostatní ještě spali a nám to nevadilo, byli jsme šťastní, že jsme zase všichni pohromadě.......Pak se syn odstěhoval daleko k vůli zaměstnání a tak víkendy pod ořechem trávíme málo....Ale nádherné vzpomínky na víkendová rána s rodiči a později se synem jsou nezapomenutelná.........................

(7:- ))

...chi, chi, chi...

svoboda rozhodnutí

Vážená neznámá paní Anko!

Nevím, zda se mám smát, blaženě se usmívat nebo plakat a to Vám, Vašim postojům nebo nad Vámi. Z textu plyne, že máte určitou nemalou životní zkušenost. A přesto si v krásném sobotním ránu zariskujete kliknutím na internetovou diskuzi. Co Vás nutilo chtít si už tak hezké sobotní ráno ještě vylepšovat. Neberte si to příliš osobně, ale je to naše obyčejná člověčí neskromnost. Kdybych tomu věřil, tak bych řekl, že je to ten dědičný hřích. Přeji Vám ještě mnoho krásných sobotních rán, kdy budete spokojená jen tou možností přemýšlet o zázraku a tajemství existence apod.

Srdečně Michal

Re: svoboda rozhodnutí

Pane michale, na pláč měla moje bába útěšnou větu - jen se vyplač, to ti uleví. A smích je prý léčivý. Tedy vám můj text nemůže ublížit tak, ani tak. I já vám přeji krásná rána a nejen ta sobotní.

při čtení takových

svěžích dílek se posiluje moje naděje, že existují ženy, které mají v hlavě funkční mozek. Jen bych přidal zkušenost, že že ona pohodová rána z dětství jsou neopakovatelná. Když si představím, že bych na břehu Otavy strávil 3 hodiny v ranním mlžném oparu, vím zcela jasně, že další dny by si na mě zgustnul hexnuš bez ohledu na to, zda bych chytil tlouště či parmu. Rovněž regulační opatření mého žlučníku by pohodu ze zabijačky spolehlivě zničilo a dalo by vyniknout i některým záporům této akce.

Autorku tímto zdravím a přeju mnoho ohodových zážitků i v dnešní turbulentní době.