Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

:))))))) Hrabal byl jen jeden,

i když by u nás drtivá většina ráda :))))) hrabala!

:)))))) JAK KRKÁ MRTVOLA

Když v protějším domě zemřel pan Valta, který chodil furt v černým, neboť se z rozkulačeného sedláka stal úderníkem u pohřební služby a vyprávěl s velmi nakažlivým životním optimismem veselé příběhy z klání s pětiletým plánem, nastala v mým životě nuda. Jeho spolupracovníci asi po měsíci odvezli ostatky z postele v ložnici, poněvadž to jeho družka zatajila před úřady z veliký lásky, a já jsem si začal víc rozumět s tatínkem. Dokonce mne přijali do pionýrský organizace na základní škole Dobrovského náměstí. Určitě ten soudruh nebyl moc pokrokový, poněvadž tam stály za zmínku už jen katolický kostel, stará městská hasičárna a fara s panem farářem, který na mne dělal dojem, že by si víc rozuměl s kuchařem místo kuchařky. V tom podivným období jsem nosil domů většinou jenom jedničky a rozruch nastal jenom jednou, když třídní soudružka učitelka přišla na to, že tatínek podváděl, když mne přihlásil do městský školy z adresy babičky, která bydlela v nedaleký Palackého ulici, abych nemusel do předměstské až u hranic s Němci, kteří od nás sice byli odděleni dvěma ploty s ostnatými dráty, ale jinak prý za druhý světový stříleli uvědoměle do vzduchu, aby náhodou neublížili sovětským vojákům, když se chtěli bratřit s německými nacionálními soudruhy dělníky po občasným fasování samohonky a pozvali si k tomu vyhlášenou ruskou krasavici Kaťušu.

Nad mou novou školou se nacházela kasárna s pohraničníky, a když jsem měl v kapse pár desetníků, pivo v nedaleký hospodě u Mandavy stálo něco přes korunu, mohl jsem si sáhnout na legrační samopal, poněvadž mi svou hlavní připomínal hustilku. V té době jsem začínal dostávat pochvaly do žákovský a byl jsem na nejlepší cestě do ČSM i do strany, neboť jsem měl příkladný původ. Ještě že se do protějšího domu nastěhoval pražský švihák Radek, pracoval taky u pohřebního ústavu, ale nebyl úderníkem, poněvadž nosil vlasy na patku a neměl je vyholený na zátylku. Sedávali jsme před našim domem, Radek nesměl dovnitř, rodiče ho jednou pozvali na nedělní

Je to spisovatel

pro jistou vrstvu mentality a prave z jejiho pohledu a jen z jejiho, je to spisovatel dobry. Jine mentalne boli i jen cist ty zde uvedene vynatky, v jednom miste jsem i prestal cist abych preskocil nejaky moc syrovy naturalismus, ale rozumim, ze jini se v tom mohou vyzivat, a to obzvlast, byli-li s jeho praci seznameni tak dobrodruzne, jako disentujici, ovsem jen vnitrne, soudruzi a soudruzky, pod plastikem totality. Pod nim i disentujici komuniste voneli jako ruze a mnohym vonet neprestali i po prevratu. 

Naturalismus jako forma spisovatelska je forma mentalni terapie pro neodvazne zit. Mnozi jeho obdivovatele by jim byli pekne setreni, dostali-li by se do kontaktu s jeho pachatelem v nekosirovanem prostredi zivota.

Mladi intelektualove

Zaci nymburskeho gymnazia se ptaji: kdo to byl Hrabal? Proc ma byt nase skola po nem pojmenovana? Tito lide budou jednou duchovni elitou tohoto naroda. Hruza na to pomyslet. Mam takovy dojem, ze vubec nemaji problem nosit triko s portretem Che Guevary, protoze je to cool.

Milé vzpomínání ...

Hrabala jsem kdysi potkal Perličkou na dně. Děkuji za připomenutí.

Veliký dík za článek !

Jelikož jsem nejen četl ale i obsluhoval Pana Hrabala u Zlatého tygra mám za to že druhý takový velmistr spisovatel se opět objeví hned jak pokvetou hovna !

Vzpomínám s úctou

Někdy okolo mé maturity (1967) vyšly v Malé řadě edice Máj "Taneční hodiny pro starší a pokročilé" - tam jsem pana Hrabala "objevila". Přečetla jsem je doslova jedním dechem, ta útlá knížečka nebyla žádným objemným čtenářským soustem.

Dodnes si pamatuji ten zvláštní pocit, jako když se otevřou dveře do neznámého světa a člověku nepřipadá vůbec možné, že je něčeho takového účasten.

No, pak jsem se samozřejmě potkávala s dílem pana Hrabala v dalších letech, ale nic už nepředčí ten zvláštní pocit "neskutečna" z té první malé knížečky. VZPOMÍNÁM S ÚCTOU!