P. Harabaska 25.1.2019 9:44

Vavák to řekl moc hezky: „Křesťanství

a vlastenectví – toť dva spolehlivé pilíře, o které se můžeme opřít. Běda nám, když se jim vzdálíme! Němci by nás zcela pohltili.“ Mohl se opřít o v té době již zřetelný příklad úspěšného odolávání. Aby je Němci nepohltili, opřeli se o křesťanství Lužičtí Srbové dokonce dvakrát. Kus Lužice je katolický, kus je evangelický. Kolik těch Lužičanů zbylo, lze se snadno přesvědčit. Nezbývá tedy, než se opřít o rodinu. Návod najdete, kde jen budete chtít. Nějak jsem se zamotal na webu na stránku Microsoftu Správa účtu, kde na mne vykoukl hezký obrázek s podtitulkem Jedna velká propojená rodina. Abych si udělal představu, co to ta propojená rodina je, obrázek nabízí řešení: Maminka zřetelně světlé pleti, dcerka také světlé pleti a chlapec pleti snědé. Mezi maminkou a dcerkou stojí muž a aby nebylo pochyb o jeho původu, zdobí jeho obličej snědé pleti kompletní plnovous, jaký nosí každý správný pravověrný. Hlava je zakryta onou čepičkou označující muže, jenž vykonal Velkou pouť. Z obrázku lze usoudit, že maminka měla nejprve měla dceru s nějakým nevěřícím Evropanem, synka pak už měla s oním mužem s plnovousem. Otevřela mu - jak praví Písmo - své lůno a nepochybně také přijala víru věřícího. A tak to má být. Tak zní poselství skryté v tom obrázku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek