Z. Kulhánková 9.2.2013 7:46

Re: Hezká člověčina!

Moře za les měnit nemusíme, antož les začíná hned u pláže a voní. Ten, kdo se vám snažil namluvit, že člověk nemůže mít všechno, totiž kecal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

S. Rehulka 9.2.2013 3:40

Re: Hezká člověčina!

Paní Heidlerová, držím Vám palce, aby tomu tak bylo, i když tomu sám nevěřím, proto žiji v Austrálii, jako standa.

Je ovšem zajímavé a vlastně i logické, jak jeho povídky vyvolají krásné odezvy čtenářů - těch naší krve.... Zdravím !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Heidlerová 8.2.2013 18:36

Re: Hezká člověčina!

Já jsem bohužel pevně ukotvený typ, nemohla bych žít jinde. Beru to jako osud - narodila jsem se tady, mám povinnosti k tomuto koutu světa, ať je jaký che. Snášela jsem s ním dobré i zlé, zlé hlavně za komunistů, takže pořád si myslím, že demokracie se pevně zahnízdí i v našich hvozdech. Inu, každý jsme z jiného těsta, ale stigma "vlasti" si neseme, aniž třeba chceme, do posledních svých dnů. Pozdravujte v Kalifornii!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 8.2.2013 17:49

Re: Dík, hezký.

Krasnej preklad do cestiny dnesnich dnu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 8.2.2013 17:48

Re: Hezká člověčina!

More voni soli. Pokud jsem bydlel v Ceskozlodejsku, procundroval jsem kde co. Krkonose, Nizke Tatry, Vysoke Tatry, Slovensky Raj, Mala Fatra, Velka Fatra, posazavi, okolo Berounky, okoli Mlade Boleslavi.....kazdy weekend mezi kvetnem a zarim jsem se probouzel v lese, na postylce z jehlici.  Takze i o tom vim dost. Nicmene, totez je v Californii taky k mani, takze neni po cem si styskat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Khail 8.2.2013 13:00

Moc pěkné,

rád čtu vaše povídky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 8.2.2013 9:20

Re: :)))))))))))))))))) Hleděl skrze mne, jako kdybych neexistoval

Dovolí, protože nejsou jako oni. Ale nevěřte tomu, že je jich většina. Není, jenom se nedostali ke korytu a v jejich bezvýznamnosti si jich nikdo nevšímá. A i proto jsou potom zvolení takoví, kteří určují pravidla, nad kterými zůstává rozum stát. :-(

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Ondys 8.2.2013 9:11

:)))))))))))))))))) Hleděl skrze mne, jako kdybych neexistoval

Nechápu, proč lidi dovolí, aby podobní dnes určovali pravidla a Wayne, Trevor, Geoff, Reg i Standa umývali jejich auta zhoubně posraaaaný díky jejich tuposti. Škoda, pane Moci, že to mám do Vaši hospody tak z ruky, když moře miluju taky. A hory i hluboký lesy...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Frauknecht 8.2.2013 9:06

Dík, hezký.

Obávám se, že přenesením děje k české přehradě by konec povídky vypadal asi takto:

"Jenom posraný vod holubů? Až pudu domů tak mu aspoň pochčiju kolo, frajírkovi zbohatlýmu!" řekl Lojza.

"A já mu šluknu stěrače, když je teď nebude potřebovat." povídá Karel.

Vítězně se usměju: "Ty už sem mu sebral."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Heidlerová 8.2.2013 7:59

Re: Hezká člověčina!

To Vám moc přeju, ale poležení na mechu v českém lese a koukání do vlnících se korun stromů je taky nádhera. A nejsem si jistá, zda moře může tak krásně vonět. Proto se tak moc o naše lesy bojím. Ale myslím, že bych je za slané moře neměnila - nám stačí slané deště, ale snad "jednou bude líp".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 8.2.2013 7:56

Páni,

to jsou mi věci! Já vím, proč nemám rád vodu. Moc pěkné povídání... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 8.2.2013 7:03

Zděšení

Stál jsem po kolena v moři a koukal na pelikány jak se střemhlav zanořují a rybaří. Takže jsem chvilku nesledoval dcerku a její dvě kamarádky na buggy boardech. Holku se povalovaly na prknech (tedy polystyrenových) a čekaly na pěknou vlnu. Najednou nějaký chlápek blízko mne začal něco hulákat, gestikuloval a ukazoval na příboj. Juknul jsem kam ukazoval a strnul jsem. K pláži se valila vlna a z té vlny koukala trojúhelníková ploutev. Při pozornějším pohledu jsem zaznamenal, že se ploutev šine ve vlně souběžně s pláží a kté ploutvi je zespoda přidělaný velký tmavý tělo...to prosvítalo vlnou jak na to svítilo sluníčko. Okamžitš jsem vyrazil směrem k holkám a řval (anglicky): Ven z vody!!! Zajímavé je, že jsem necítil strach ale spíš jakousi agitaci organismu a v hlavě mi šrotovalo kalkulování vzdáleností mezi mnou, ploutví a holkama. Zajímavý pocit. Pak kouknu víc doprava, na pláži stojí lidi, mávají rukama a pokřikují...a pak jsem to uviděl. V příboji mezi skotačícími rekreanty se prohánělo asi šest delfínů. Ten s tou ploutví právě míjel moje holky. Ty natahovaly ruce a snažily se ho dotknout...nestihly to, minul je asi ve vzdálenosti půl metru. Fuj, to jsem si oddychl...!A pak se delfíni najednou seřadili a vyrazili do moře, pryč od pláže. Neustále při tom vyskakovali z vody a předváděli se. Pak zmizeli...Mohu vám ale říct, že je delfín gumovej a studenej...sáhnul jsem si na něj v San Diegu v Seaworld akvariu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 8.2.2013 6:51

Hezká člověčina!

S tím mořem je to zajímací. Já prvně viděl cosi jako moře při přeplavbě přes Kanál do Anglie na trajektu. To mi bylo 26. Podruhé jsem moře viděl v Bulharsku na dovolené (kde jsem se rozhodl pro exil). Teď už přes 30 let bydlím pár mil od Pacifiku a neumím si představit, že bych mohl bydlet někde bez moře. Jenom čučení na to nekonečné valení vln, ten nikdy neutuchající hukot příboje....nemluvě o blbnutí v té spoustě vody.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Černý 8.2.2013 6:06

Díky, pane Moci!

• reagovat
• nahlásit příspěvek