Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Děčínští gymnazisté

Já myslim, že dnešní děčínští gymnazisté to nevědí.

Je to samej motocykl a počítač a nic.

Na shledanou.

P.S.Mám na prodej zachovalou motorku Jawa 250, tak kdyby měl nějakej čtenář zájem, tak ať napíše.

Spytáci a minéři

Já jsem byl zuřivý čtenář, ale první Májovku mi někdo půjčil až ve věku trochu pokročilejším. Byla to kniha úplně rozsalátovaná, chyběly stránky, ohmataná a ošoupaná. Byl to asi nějaký první překlad protože tam byly výrazy jako spyták (zvěd) a minér (horník). No shltal jsem jí naráz, ale byl už jsem poněkud starší tak mi začalo vrtat hlavou, čím se ti hrdinové vlastně živili? Nikde se nepsalo čím si na ten chléb náš vezdejší vydělávají. Cestování a konání dobra obvykle chechtáky nesypou, právě naopak. Ale v určitém věku si asi musí každý kluk projít fází Májovek, a samozřejmě Verneovek, asi jako když mu později začnou růst fousy. Tak díky za krásný článek a do literárního nebe dík K.Mayovi.

Re: Spytáci a minéři

Je všeobecně záležitostí dobrodružné literatury, že peníze moc neřeší.

Nejsem znalcem mayovek, ale nepletu-li se, tak zrovna Old Shatterhand byl stavební inženýr, co při kontrole odhalil, že stavěná železnice vede zkratkou přes apačské území, čímž vlastně začal konflikt s Apači a Vinnetouem a celá další historie. V Duchu Llana Estacada se hrdinové živí průvodcovstvím přes Estacadské pláně a obecně na Západě si člověk jídlo ulovil a sůl a náboje koupil za nějakou tu kožešinu. Čím se živil Kara ben Nemsí u Kurdů a v okolí, netuším.

No, první Májovku jsem dostal

k vánocům už v roce 1962 (název už si nepamatuji) a v roce 1965 vyšel komplet Vinnetu. A ve školní knihovně byla k dispozici předválečná vydání, jen zájem byl příliš veliký, takže se na mě ani jednou nedostalo, starší mazáci měli přednost. Tolik k vydávání za komoušů. Rozhodně jsem se se zakazováním nikde nikdy nesetkal.

Re: No, první Májovku jsem dostal

Syn lovce medvědů vyšel v r. 1958, Duch Llana Estacada 1959 atd.

Ovšem východoněmečtí bolševici naopak Maye

vyzdvihovali jako příklad proletáře pronásledovaného buržoazním státem, existuje jeho dederónský životopis, který jsem před lety četl (ale nevím, ani od koho je, ani jak se jmenuje), napsaný podle vzoru "May tam a tam něco ukradl, udělal tam a tam nějaký podvod, ale to bylo nutné, protože vedl těžký život pronásledovaného proletáře, a byl za tyhlety nutné a v podstatě chvályhodné činy krutě buržoazně-feudální justicí stíhán". Od té doby vím, jaký to byl pták.

Paradox.

Dodnes mi zůstává záhadou, proč mayovky vyzdvihoval Hitler a komunisté je nejen z toho důvodu zavrhovali, když každá kniha stále opakuje opak totality a nadřazenosti. V každé nacházíme spravedlnost, pokusy o smírné řešení, respekt k jiné kultuře a toleranci jejich zvyklostí i když pro kulturu hrdiny jsou nepřijatelné, ale i její sdílení v míře která nepřekračuje vyznání hrdiny, v místě kde je jejím hostem. Lásku a vyžadování respektu ke kultuře vlastní i své osobnosti. Hlavní hrdina sice řadu útočníků poraní, ale nikdy nezabije, ač má a ovládá vpravdě "kouzelné" zbraně. Bude se to zdát možná směšné, ale Old Shaterhand při všech svých dalších jménech, mi dodnes zůstává největším literárním lidským vzorem.

Re: Paradox.

U Hitlera bych v tom hledal hlavně nacionalismus. Kromě Oldy i většina dalších kladných hrdinů byli Němci.

Pane Andrle....

...dík za krásný článek. Možna že toto vše připomene našim vrstevníkům, že (podle mého názoru) byl nejlepším illustrátorem Mayovek malíř Zdeněk Burián !

Díky za krásný článek

Vánoce jsou moje nejoblíbenější mayovka a přesně jak píšete, je tam všechno, co na mayovkách máme rádi.

Krásná vzpomínka

moc děkuji. A je skutečností, že i přes veškerou cenzuru jsem většinu májovek přečetl už v době, co jsem se naučil číst a to bylo v padesátých letech. Půjčovali jsme si je s klukama mezi sebou a na střední (v letech šedesátých) jsem některé z nich našel i ve školní knihovně. Mimochodem - kdo se bude snažit, většinu z nich najde v češtině i na internetu jako E-knihy. Mám jich odtud asi 50.

Děkuji, pane Andrle,

za poučný článek, to poodhalení skutečností o životě Karla Maye je vpravdě překvapivé a...no...člověk se pořád něco učí a dovídá.

Přeji vám šťastné Vánoce a plodný a úspěšný rok 2017.

bn