Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ještě něco

A pro všechny krize v životě, prosím pěkně, stále platí, že není nutné

padat na zadek a bezmocně se válet v blátě, nýbrž se vyplatí zvednout

hlavu. Uvědomit si, že mohlo být hůř, že se dá leccos vyřešit a že

životní cesta poté může vypadat za nějakou dobu líp.

Proto je také příběh té holčičky pořád oblíbený. Brnká na struny, které známe a na které bychom i my chtěli umět hrát.

Pořád mi to vrtalo hlavou

Nakonec tedy musím říct, že zrovna tenhle úryvek asi nebude zrovna ke zlehčování. Já v něm vidím totiž naprosto klasickou nápovědu k manželské diplomacii. A musím říct, že jde o taktiku docela úspěšnou, pravdivou a účinnou možná právě tak, jak je popisováno.

Ony byly v té době různé druhy příběhů. Zábavné o dítkách skřítcích a nezbedech, velmi moralistní až blbé, příběhy, vyrovnávající se se skutečnou bídou, kterou viděl autor kolem sebe (Dickens, Brontëová) - a také příběhy s výchovným podtextem, který nebolel. Tam bych přiřadila i tenhle.

Jen si všimněte, že v dané citaci novomanžel má doma šikovnou hospodyňku, krásnou a milou ženu, tedy jistý společenský status, na který stačí. Jeho další život je oddělený. Doma jeho žena naprosto nic netuší o starostech a problémech. Bylo to tak ojedinělé? Ale vůbec ne. sebevědomí mladí mužové nepotřebovali lámat hlavinky svých ženušek vlastními záležitostmi. Byl to jejich svět (však také v Anglii existoval zákon na ochranu "mužského světa"  a možná ještě ani nebyl zrušen) . 

V tomhle citátu došlo k tomu, že mladý muž s úžasem zjišťuje, že kromě samozřejmého nákladu povinností uživit ženu a případnou drobotinu může mít doma také jiné zázemí, než pouze  teplé večeře a postel. 

Mladá žena zase poznává, nakolik se vyplatí "vybočit z pravidel" a trošku zmanipulovat fakta. Její osobní prožitek  štěstí, který už možná poněkud všedněl, dostává nový rozměr. Překročila hranici počínajícího stereotypu soužití a dosáhla návratu vřelosti vztahu, možná ho dokonce až teprve nyní dobyla. Není to tedy málo, za co můlže té staré hře děkovat.

Možná by se slušelo aspoň stručně zmínit samotný princip Pollyanniny hry...

Co to tehdy dostala pod stromeček? Berle nebo přímo protézu?

Vzpomněl jsem si na Lennonova Bobíka, kterému chyběla pěstička (válka) a dostal jako dárek háček, ale háček byl pravý a Bobík potřeboval háček levý... Co dělat nebyl však problém: usekl si levou pěstičku a háček sedl jako ulitý.

Veselé váno-ce-tung...