4.10.2022 | Svátek má František


LITERATURA: Legionářská epopeja Rudolfa Medka

29.8.2022

Pokud by se, uvažováno čistě hypoteticky, měl udělat český historický velkofilm světového formátu, mohla by jeho předlohou být Legionářská epopeja od Rudolfa Medka. Srovná-li se česká společnost před počátkem války v roce 1914 se stavem po válce, jsou to revoluční změny. V podstatě se zde také revoluce uskutečnila. Lidé, jejich osudy, názory, způsob života a státní uspořádání, to vše se za čtyři roky změnilo tak, jak to před válkou nikdo nečekal. Je to ryze český román, ale scénou pro románové hrdiny, účastníky světodějných událostí, je Evropa, Asie a Amerika.

med

Rudolf Medek (nar. 8. 1. 1890 Hradec Králové) vystudoval učitelský ústav a před válkou byl učitelem. Psal básně, které publikoval v časopise Moderní revue pro literaturu, umění a život. V prvním roce války byl povolán do armády, prošel důstojnickým kursem a byl odvelen na ruskou frontu. 6. ledna 1915 (v Rusku doba pravoslavných Vánoc) se ocitá v ruském zajetí. Kadet Medek na ruskou stranu dezertoval. S hodností vojína byl 1. ledna 1916 zařazen do České družiny, což byla předchůdkyně československých legií. Bojoval u Zborova, doprovázel T. G. Masaryka na jeho cestách Ruskem, zúčastnil se vojenských akcí na Sibiři, redigoval časopis Československý voják a v roce 1919 se zúčastnil československých misí v USA a Francii. V legiích skončil 31. 12. 1919 v hodnosti podplukovníka. V Československu zůstal v armádních službách jako důstojník z povolání v hodnosti plukovníka, od roku 1931 měl hodnost brigádního generála. V letech 1920 – 1929 byl ředitelem Památníku odboje a pak až do roku 1939 vedl Památník národního osvobození, který vznikl sloučením Památníku odboje a dalších institucí.

med

Když v době protiněmeckých manifestací českých studentů v roce 1934 čeští spisovatelé, mezi nimiž byl i Karel Čapek, odsoudili manifestace českých studentů jako fašistické, odpověděl na to Medek otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. Zastal se českých studentů, za původce konfliktu označil německé studenty a v závěru napsal: „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neumann a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí klencáky v nějakém koncentračním táboře“. Medkova nepochopená žertovná a ironicky míněná poznámka způsobila bouři, v níž byl Medek označen za zastánce fašismu.

V meziválečném Československu byl Rudolf Medek významným autorem legionářské literatury. Psal básně, literaturu pro mládež, povídky. Je autorem divadelní hry Plukovník Švec, románu Legenda o Barabášovi, námětů a scénáře pro film. V letech 1921 – 1927 napsal cyklus pěti válečných románů, který se stal známým jako Legionářská epopeja. Jsou to romány Ohnivý drak (1921), Veliké dny (1923), Ostrov v bouři (1925), Mohutný sen (1926) a Anabase (1927). 

med

Ohnivý drak se vrací do doby před válkou. Nic v české společnosti v posledním předválečném roce neukazuje, že by se cokoli mohlo změnit. O nejvíc „aktivit“ se zasluhují „hetzmachři“, jev ryze český. Všemu se dokáží posmívat, pošklebovat, nadávají na Rakousko, tropí si šašky ze „stařičkého mocnáře“. Musí přijít nějaká změna, ale stále k tomu není příhodná doba, ještě se musí zařídit to či ono. Válka se zdá něčím neskutečným. Vedou se nekonečné diskuse o nacionalismu, marxismu a sociálních otázkách. Je celý národ pod útlakem nebo je to jen jakási chiméra? V prvních dnech po sarajevském atentátu sedí hrdinové románu v kavárně a listují německými novinami a časopisy, v nichž se objevují úvahy o násilnickém charakteru srbského národa. Srbové jsou líčeni jako sveřepí zabijáci, nekulturní národ, negramotný, špinavý, horší než uherští Slováci. Prager Tagblatt soutěží ve štvaní s Bohemií, avšak nade vše vyniká vídeňská křesťansko-sociální Reichspost, štvoucí otevřeně do krvavého konfliktu. „Pomlátit nejen tu srbskou, ale i všecku slovanskou pakáž, i ty Čecháčky“, je slyšet v kavárnách. Češi se ocitají na frontě spolu s Němci a Maďary. Zatímco obyčejným českým vojínům se dostává nadávek do svinských psů a zasraných chlapů, vyhrožuje se jim a jsou posílání pro nesmyslné výtky k raportu, vedou němečtí důstojníci s Čechy vyšších šarží blahosklonné hovory. Vždyť přece jako vzdělaní lidé musí Češi vědět, že Rusko bude poraženo spolu s Francií a Anglií a nikdo si pak ani nevzpomene, že byl nějaký český národ. Za padesát let budou česky hovořit akorát zaostalí sedláci. Rakousko se stává otrockou odnoží Berlína a věci dosud skryté vyplývají na povrch. Je to válka národů, je tudíž nutno bojovat za národní samostatnost. Dochází k hromadným dezercím na ruskou stranu. Následuje zajetí, vznik České družiny, boje s Rakouskem a Německem na ruské frontě, revoluční rozvrat v Rusku, obsazení transsibiřské magistrály, boje na Sibiři a návrat domů. Je to dva a půl tisíce stran románu. Není to jen o legiích, je v tom zachycena celá bouřlivá doba z různých pohledů a poslední díl Anabase končí návratem přeživších do Československa.

med

Medkova pentalogie se stručně popsat nedá. Možná bude pro dnešního čtenáře nestravitelná. Jsou v ní ale věci, které udiví svou aktuálností. Něco z té dávné minulosti jakoby se vracelo. Legionářská epopeja vyšla v mnoha vydáních v desetitisícových nákladech. Měla obrovský čtenářský ohlas a získala dvě státní ceny. Soudobá kritika ji nazvala největším románovým celkem naší literatury.

V květnu 1939 začalo z příkazu protektorátního ministerstva školství a osvěty prověřování knih ve školních knihovnách. Medkovy knihy byly vyřazovány. V roce 1940 vydalo kulturní oddělení Tiskového odboru předsednictva ministerské rady dodatek k Seznamu škodlivého a nežádoucího písemnictví. Byly na něm knihy Rudolfa Medka, Karla Čapka, Vítězslava Nezvala a mnoha dalších autorů.

Rudolf Medek byl nositelem četných československých a zahraničních vyznamenání, např. ruského Řádu svatého Vladimíra. Francouzský Řád čestné legie a Řád za vynikající službu udělený britským králem po Mnichovu 1938 vrátil.

V seznamu československých legionářů je u Rudolfa Medka ze záhadných důvodů uvedeno „politická příslušnost: anarchista“. Meziválečná levice řadila Medka ke krajní pravici. Jaroslav Seifert vzpomíná, jak v Paukertově vinárně na Národní třídě Rudolf Medek rád sedával ve společnosti levicově orientovaných umělců. Rudolf Medek zemřel 22. srpna 1940 v Praze. Nad rakví se s ním rozloučil básník Josef Hora. To už bylo všem jasné, že Medek fašista nikdy nebyl a s těmi koncentráky, které lidem jako Karel Čapek hrozí, měl pravdu.

Po roce 1948 se již knihy Rudolfa Medka do knihoven nevrátily. Čtvrtý svazek epopeje Mohutný sen vyšel v nezměněné úpravě podle vydání z roku 1926 v roce 1980 v curyšském exilovém vydavatelství Konfrontace. V době politické korektnosti by velké části epopeje byly považovány za hrubé porušení „společensky nezávadné mluvy“. Část Legionářské epopeje je dostupná on-line na Wikipedii u hesla Rudolf Medek.



K. Křivan Máte na to link ? 12:45 29.8.2022
J. Jurax 22:27 29.8.2022
P. Han Ne. 11:10 29.8.2022