Bohdana 1.4.2009 13:09

Marbulínek

Jestli se Vám příběhy o Marbulínkovi nelíbí, nečtěte je. Kdo chce, si důvod ke kritice najde vždy. Pořád je to lepší než Disney.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

holka 29.3.2009 19:56

to je svět

Zajímavé je, že i přes kritiku pana Fencla jsou knihy s Marbulínkem stále žádané a kdekdo je shání po internetu a v antikvariátech. Včetně mě. Přestože jsem ročník poněkud mladší i já jsem vyrostla na Marbulínkovi a Broučcích a jim podobných pohádkách. Myslím, že dětské duši je jedno zda od rodičů poslouchá kýč či uznávanou literaturu. Hlavně, že má pozornost rodičů kteří se mu věnují. Což  asi panu Fenclovi nebylo dopřáno - můj dojem,že s takovou zaníceností nenechá na Marbulínkovi nit suchou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Nalim 9.3.2009 22:44

Dík autorovi za obdobné studie

Ale na Marbulínka a další základní četbu si nenechám sáhnout. I to co bych dnes považoval za předchůdce Disneyho kreseb (nebo snad to byly kresby autentické?) nebylo tenkrát polito tak rozsáhlými plochami plakátových barev a mělo víc vtipu v kresbě i doprovodných verších. A tak si 60 let pamatuju "Pes buldok je dobrotisko, ale vlku nevěří, vari pryč, ty loupežníku, vyženu tě ze dveří" a nevadí mi, že nejde o velké umění.

Na to, co je kýč, jsem si ostatně konsolidoval názor přečtením "Picassovy sladké pomsty" Ephraima Kishona. Kýč může totiž obléci kůži beránčí a pod rouškou klikyháků simulovat vysoké umění.

Ale dítě je schopno prohlásit "Císař je nahý". Proto si myslím, že podbízet se mu uměleckými výtvory, jejichž úroveň nepřesahuje jeho vlastní schopnost načmárat několika tahy jednoduchou kresbu, je jednak primitivní, jednak pěkně vyčůrané a ve svých důsledcích velice kontraproduktivní. Tak jako je kalkulací a ne uměním valná část toho, co se za moderní umění už sto let vydává a co konec konců harmonicky ladí s všeobecným nárůstem nekulturnosti.

Prostinká kresba, a Marbulínka bych za socialistický realismus ani náhodou nepovažoval, a prostinké verše, které pětiletého nevyzývaly k boji proti americkému brouku (a tím se distancuji od těch veršů, které vyzývaly) jsou balzámem na dětskou duši a prvým předpokladem pro pozdější citlivost k velkému umění (a tím se distancuji od ód na Stalina a od pláten, po nichž se v našepsovaných botách proběhl malíř).

A jsou také nejlepším základem pozdější schopnosti vnímat poezii renezance i písní folkových zpěváků.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Skot 9.3.2009 20:09

Jsem blbej,

a já pořád proč. Moje matka mi tvrdila, že jsem si Marbulínka četl už v pěti letech. (jsem ročník 1936).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vlado Z 9.3.2009 19:42

Je to pro děti

..hrkálky a mašličky jsou taky kýčovité, když koukáte, jak se rodiče pitvoří na své děcko v kočáře, chvíemi pochybujete o jejich zdravém rozumu. Ale třeba to má všechno hlubčí biologicko-psychologický smasl než literání kvalita verše. Lidské citi bývají často povrchní a patetické, ale jiné nemáme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

regina 9.3.2009 18:58

Proč musí dětská literatura za každou cenu vychovávat?

- měla by především bavit a být co nejvíc pestrá. Ve výchově dětskou literaturou vynikli především nacisti a komunisti a dodnes jsou četné podobné pokusy . Kýč má v kultuře své opodstatnění, protože umožňuje vyniknout opravdovénu umění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Los evropský 9.3.2009 18:56

...co do pitomosti...

... si s Marbulínkem nezadají ani prvorepubliková leporela, třeba to o Kašpárkovi, verše typu "pryč jsem moh´  mít nohu lehce, nezbednost se sama tresce", "do bláta spad´ , ti se smáli, i s tou husou mu to přáli", "...neboť Rek, když kočku vidí, zapomene na vše lidi"  a podobně, utkví v dětských hlavičkách nesmazatelně až do vysokého věku, ale aspoň mají na co vzpomínat. Na co budou vzpomínat notoričtí hráči počítačových her, vážně nevím...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Los evropský 9.3.2009 18:49

Na Marbulínkovi jsme vyrostli

Marbulínka, stařičké vydání i "reedici" jsme doma měli. Na pokleslých veršíčcích jsme já i moji rodiče vyrostli, z nostalgie jsme zakoupili i nové vydání, dneska už se tomu smějeme, jak to bylo pitomé...až roztomilé. Naše malá (2,5 r) sešity vyhrabala  a když přijede k babičce a dědečkovi, tak první její cesta a požadavek na prohlížení obrázků je "Bambulínek" a "Bloučci". Blbé to je, ale mnohahodinové čumění na  Disneyovy pohádky v TV/na DVD mi, pardon, přijde ještě pitomější (máme DVD a při nemoci apod. pouštíme Krtka, Křemílka a Vochomůrku a jiné české večerníčky), takže nejsem zapřisáhlý odpůrce televize - jen na vysvětlenou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 9.3.2009 16:02

Vydavatel a nakladatel = Jiří Zmožek . . .

Velice šikovný muž s mnoha talenty . . . .

http://www.zmozek.cz/video.php?i=video&kategorie=&video=184

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Informace 9.3.2009 13:34

Dětská literatura

tato serie článků o t.zv. okrajové literatuře je velice zajímavá. Marbulínka neznám, ale našel jsem doma Ferdu mravence. Literatura pro děti si zřejmě nedělá problémy s copy right, ale čerpá jak z folkloru lidového a umělého tak z literatury pro dospělé, umělecké a ne-. Všiml jsem si, že příběh s velrybou je analogický s dobrodružstvím v poslední kapitole Pinocchia (1881-83) Carla Lorenzini-Collodi. Podobně i v Pinocchio je kapitola o návštěvě země hraček a zábavy -paese dei balocchi. Nevím, kdy se Pinocchio objevil v češtině, z  r. 1940 je animovaný film Disneye. Motiv ryby, kerá pohltila člověka, najdeme samozřejmě v pohádkách, některých sicilských, pokud vím, anebo je tu velký pramotiv Jonáše z Bible. Znal náhodou autor Marbulínka Pinocchia? Myslím, že nemá velkou cenu hledat zdroje.

Dětská literatura zpracovává tradiční motivy po svém, téměž vždy s výchovným záměrem.  Knížky pak jsou ilustrovány, někdy barevná ilustrace je nedílnou součástí textu a přímo vnucuje malému čtenáři představu o postavách a prostředí a tak nenechává téměř žádný prostor dětské fantazii Na rozdíl od pohádky, samozřejmě vyprávěné, která bývá spíš chudá na popisy a podrobnosti a hlavně není krásně barevná a tak 'realistická'.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

js 9.3.2009 12:24

Spockuv pradedecek ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sago 9.3.2009 7:58

marbulínek

Ta knižnice se jmenovala Knižnice šťastných dítek a né dívek, mimochodem, vycházely tam i dobrodružně věci, kovbojky atd a sešítku vyšla cca 150 ks

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 9.3.2009 1:42

Dětská literatura

Pane Fencle, možná, že máte pravdu ve svojí kritice Mabulínků - tedy knížek. Já žádné Marbulínky neměl, ale měl jsem několik Kulihrášků (také zde o nich byla řeč), kteří skončili roztrháním na jednotlivé obrázky.

Co byste říkal tomuhle: "Na palouku pod kapradím / broučci mají stánek, / mamince tam postonává / synek Svatojánek. / Spadla na něj kapka rosy / při včerejším deští / tělíčko ho pobolívá / halvička mu třeští...." Cituju z paměti, po téměř 80 letech, z knížky " Pohádka lesa". Autora si nepamatuji,  maminka mi ji musela číst pomalu do zblbnutí, takže ji znala už skoro nazpaměť. Také tam byla básnička o rytíři Ježkovi, který zabil zlou zmiji.

Nebo co takhle "Z notesu sv. Petra", autorka snad Hašková, kde se hovoří o nebi, o čertech, hodných a zlých dětičkách, ze kterých se stávají andílci, nebo Karafiátovi "Broučci", kteří se modlili vstávajíc, lehajíc. (Pokud vím, tak se to tak říká). Obě tyto knížky jsem také míval rád. Za komunistů byly "na indexu", ale viděl jsem je za výlohou v době "posametové". Jestli se nemýlím, tak nějaká parafráze Broučků byla omilostněna a p. Trnkovi bylo dovoleno vytvořit  na toto tema  film,  loutkový jestli se nemýlím.

Také existovala knížka "Princezna Květenka", v papírových deskách, několik málo desítek stran. V ní princezna Květenka zabloudí z rodného hradu do Prahy, kde se jí ujme dobrá paní s vlastní dcerkou, a pak jdou nakupovat pro Květenku vybavení. Pamatuji se, že pro šaty šly do oděvního domu Hirsch, který býval v patře v Železné ulici. A jiných firem tam byl přehršel. To byla reklama jak brno, také jsem ji dostal zadarmo u "našeho" pana drogisty.

Tímhle jsem chtěl jenom říct, že ti špuntové, kterým musejí rodiče číst, mají kriteria poněkud odlišná od literárních kritiků, a myslím, že proto ovlivňují obchodní úspěch knížek víc, než ti kritikové. Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ticho de bracha 9.3.2009 1:07

Na obrazkove knizky s Marbulinkem

si nevzpominam, ale Marbulinka i Lucinku (panenky) jsem mela. Kresleny serial o Puntovi si take pamatuji, snad z nejakeho detskeho casopisu, ale jeho prihody neznam, neumela jsem tenkrat jeste cist, muselo to byt pred valkou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Věra 9.3.2009 0:46

Lucinka a Marbulínek

Já mám z roku 1950 leporelo Lucinka s nejmilejší drůbeží (Lucinka, Marbulínkova sestřička). I s pěknými veršíčky: Když Lucinka na potoce koupala se u splavu, s hejnem racků dovádivých, měla pěknou zábavu. Labutě mé, řekla Luci, poplujeme k lesíčku, avšak pozor, nepřevraťte moji lehkou lodičku. Když Lucinka uslyšela hudrování krocanů, ulekla se a na plotě hledala svou záchranu. Sladká doba her a malin nezralých!

• reagovat
• nahlásit příspěvek