Sobota 2. listopadu 2024, Památka zesnulých
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Bohdana

1. 4. 2009 13:09
Marbulínek

Jestli se Vám příběhy o Marbulínkovi nelíbí, nečtěte je. Kdo chce, si důvod ke kritice najde vždy. Pořád je to lepší než Disney.

0 0
možnosti

holka

29. 3. 2009 19:56
to je svět

Zajímavé je, že i přes kritiku pana Fencla jsou knihy s Marbulínkem stále žádané a kdekdo je shání po internetu a v antikvariátech. Včetně mě. Přestože jsem ročník poněkud mladší i já jsem vyrostla na Marbulínkovi a Broučcích a jim podobných pohádkách. Myslím, že dětské duši je jedno zda od rodičů poslouchá kýč či uznávanou literaturu. Hlavně, že má pozornost rodičů kteří se mu věnují. Což  asi panu Fenclovi nebylo dopřáno - můj dojem,že s takovou zaníceností nenechá na Marbulínkovi nit suchou.

0 0
možnosti

Nalim

9. 3. 2009 22:44
Dík autorovi za obdobné studie

Ale na Marbulínka a další základní četbu si nenechám sáhnout. I to co bych dnes považoval za předchůdce Disneyho kreseb (nebo snad to byly kresby autentické?) nebylo tenkrát polito tak rozsáhlými plochami plakátových barev a mělo víc vtipu v kresbě i doprovodných verších. A tak si 60 let pamatuju "Pes buldok je dobrotisko, ale vlku nevěří, vari pryč, ty loupežníku, vyženu tě ze dveří" a nevadí mi, že nejde o velké umění.

Na to, co je kýč, jsem si ostatně konsolidoval názor přečtením "Picassovy sladké pomsty" Ephraima Kishona. Kýč může totiž obléci kůži beránčí a pod rouškou klikyháků simulovat vysoké umění.

Ale dítě je schopno prohlásit "Císař je nahý". Proto si myslím, že podbízet se mu uměleckými výtvory, jejichž úroveň nepřesahuje jeho vlastní schopnost načmárat několika tahy jednoduchou kresbu, je jednak primitivní, jednak pěkně vyčůrané a ve svých důsledcích velice kontraproduktivní. Tak jako je kalkulací a ne uměním valná část toho, co se za moderní umění už sto let vydává a co konec konců harmonicky ladí s všeobecným nárůstem nekulturnosti.

Prostinká kresba, a Marbulínka bych za socialistický realismus ani náhodou nepovažoval, a prostinké verše, které pětiletého nevyzývaly k boji proti americkému brouku (a tím se distancuji od těch veršů, které vyzývaly) jsou balzámem na dětskou duši a prvým předpokladem pro pozdější citlivost k velkému umění (a tím se distancuji od ód na Stalina a od pláten, po nichž se v našepsovaných botách proběhl malíř).

A jsou také nejlepším základem pozdější schopnosti vnímat poezii renezance i písní folkových zpěváků.

0 0
možnosti

Skot

9. 3. 2009 20:09
Jsem blbej,

a já pořád proč. Moje matka mi tvrdila, že jsem si Marbulínka četl už v pěti letech. (jsem ročník 1936).

0 0
možnosti

Vlado Z

9. 3. 2009 19:42
Je to pro děti

..hrkálky a mašličky jsou taky kýčovité, když koukáte, jak se rodiče pitvoří na své děcko v kočáře, chvíemi pochybujete o jejich zdravém rozumu. Ale třeba to má všechno hlubčí biologicko-psychologický smasl než literání kvalita verše. Lidské citi bývají často povrchní a patetické, ale jiné nemáme.

0 0
možnosti

Sid

10. 3. 2009 12:05
Re: Je to pro děti

A ja odkud pochazi jmeno CITI bank! ;-D

0 0
možnosti

regina

9. 3. 2009 18:58
Proč musí dětská literatura za každou cenu vychovávat?

- měla by především bavit a být co nejvíc pestrá. Ve výchově dětskou literaturou vynikli především nacisti a komunisti a dodnes jsou četné podobné pokusy . Kýč má v kultuře své opodstatnění, protože umožňuje vyniknout opravdovénu umění.

0 0
možnosti

Los evropský

9. 3. 2009 18:56
...co do pitomosti...

... si s Marbulínkem nezadají ani prvorepubliková leporela, třeba to o Kašpárkovi, verše typu "pryč jsem moh´  mít nohu lehce, nezbednost se sama tresce", "do bláta spad´ , ti se smáli, i s tou husou mu to přáli", "...neboť Rek, když kočku vidí, zapomene na vše lidi"  a podobně, utkví v dětských hlavičkách nesmazatelně až do vysokého věku, ale aspoň mají na co vzpomínat. Na co budou vzpomínat notoričtí hráči počítačových her, vážně nevím...

0 0
možnosti

Jakub S.

9. 3. 2009 22:04
Re: ...co do pitomosti...

Ano, jednoznačně, příteli... Je to nesporně tak.

0 0
možnosti

Los evropský

9. 3. 2009 18:49
Na Marbulínkovi jsme vyrostli

Marbulínka, stařičké vydání i "reedici" jsme doma měli. Na pokleslých veršíčcích jsme já i moji rodiče vyrostli, z nostalgie jsme zakoupili i nové vydání, dneska už se tomu smějeme, jak to bylo pitomé...až roztomilé. Naše malá (2,5 r) sešity vyhrabala  a když přijede k babičce a dědečkovi, tak první její cesta a požadavek na prohlížení obrázků je "Bambulínek" a "Bloučci". Blbé to je, ale mnohahodinové čumění na  Disneyovy pohádky v TV/na DVD mi, pardon, přijde ještě pitomější (máme DVD a při nemoci apod. pouštíme Krtka, Křemílka a Vochomůrku a jiné české večerníčky), takže nejsem zapřisáhlý odpůrce televize - jen na vysvětlenou.

0 0
možnosti

J.G. Pašek

9. 3. 2009 16:02
Vydavatel a nakladatel = Jiří Zmožek . . .

Velice šikovný muž s mnoha talenty . . . .

http://www.zmozek.cz/video.php?i=video&kategorie=&video=184" target="_blank" rel="nofollow">http://www.zmozek.cz/video.php?i=video&kategorie=&video=184

0 0
možnosti

Informace

9. 3. 2009 13:34
Dětská literatura

tato serie článků o t.zv. okrajové literatuře je velice zajímavá. Marbulínka neznám, ale našel jsem doma Ferdu mravence. Literatura pro děti si zřejmě nedělá problémy s copy right, ale čerpá jak z folkloru lidového a umělého tak z literatury pro dospělé, umělecké a ne-. Všiml jsem si, že příběh s velrybou je analogický s dobrodružstvím v poslední kapitole Pinocchia (1881-83) Carla Lorenzini-Collodi. Podobně i v Pinocchio je kapitola o návštěvě země hraček a zábavy -paese dei balocchi. Nevím, kdy se Pinocchio objevil v češtině, z  r. 1940 je animovaný film Disneye. Motiv ryby, kerá pohltila člověka, najdeme samozřejmě v pohádkách, některých sicilských, pokud vím, anebo je tu velký pramotiv Jonáše z Bible. Znal náhodou autor Marbulínka Pinocchia? Myslím, že nemá velkou cenu hledat zdroje.

Dětská literatura zpracovává tradiční motivy po svém, téměž vždy s výchovným záměrem.  Knížky pak jsou ilustrovány, někdy barevná ilustrace je nedílnou součástí textu a přímo vnucuje malému čtenáři představu o postavách a prostředí a tak nenechává téměř žádný prostor dětské fantazii Na rozdíl od pohádky, samozřejmě vyprávěné, která bývá spíš chudá na popisy a podrobnosti a hlavně není krásně barevná a tak 'realistická'.

0 0
možnosti

IF

9. 3. 2009 14:09
Re: Dětská literatura

Omlouvám se, že jsem to neuvedl, ale v Marbulínkovi se jednalo o žraloka.

0 0
možnosti

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz