Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nekdy kolem roku 80 jsem v zavodni knihovne Transporty Chrudim ve Vysocanech objevil zapomenutou knizku plnou vzacnosti. unikla pozornosti normalizacnich cenzoru. Byla to sbirka kratkych praci od Skvoreckeho, Kundery, Lustiga, Klimy a dalsich zakazanych autoru. Byl jsem v te dobe jeste zajic a nemel jsem o techto panech potuchy. Do te doby se pro me dali cist jen cizi autori.Ta kniha me uplne pohltila. Byl v ni skvely Kunderuv Autostop. Pak uz jsem se zacal pidit po neoficialni ceske a slovenske tvorbe.

Milan Mundier na aktualně.cz, dne 14. 07.2023 napsal: https://blog.aktualne.cz/blogy/milan-mundier.php?i...

... Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která začala v nočních hodinách dne 21. srpna 1968, se Milan Kundera, v té době již slavný spisovatel a učitel na pražské FAMU, stal nežádoucí osobou. Byl vyloučen z komunistické strany a sledován StB. Bylo mu zakázáno učit i publikovat. ... Kundera ... přijal filosofii, že za autora mluví především jeho dílo. V jeho rodné zemi si to ovšem vyložili tak, že s nimi Milan Kundera nemluví a že před nimi něco skrývá. V roce 2008 proti němu historik Adam Hradilek a novinář Petr Třešňák zahájili ostrou dehonestační kampaň, když jej obvinili, že v roce 1950 udal na policii „agenta-chodce“ Miroslava Dvořáčka. ...

Kundera si nezaslouží aby hodnotil pisálek jako kosorin.

Včera na aktualne.cz Karel Hvížďala uzavřel svůj článek takto: ".... Asi před deseti lety mě Milan Kundera napůl v žertu a napůl vážně požádal, abych na něj napsal nekrolog s tím, aby alespoň jeden text o něm byl založen jen na faktech, neobsahoval žádné adorace a zbytečná adjektiva. Tenkrát jsem to odmítl a tímto příspěvkem jen plním jeho přání. ".

Zde je první Hvížďalův odstavec:

"Romanciér a esejista, tak o sobě hovořil Milan Kudnera, když o něm někteří veřejní intelektuálové mluvili i jako o historikovi a politologovi po jeho proslovech na IV. Sjezdu spisovatelů v roce 1967 s názvem Nesamozřejmý národ a eseji Unesený západ aneb Tragédie střední Evropy z roku 1983, který vyšel ve všech hlavních denících v západní Evropě i ve Spojených státech. ..."

Cituji: "... Nicméně pokud hledáme klíč ke Kunderovi, nenajdeme ho v jeho díle, ale v jeho životě. Protože lidský život samozřejmě není produktem knih, ale právě naopak. Člověk píše tak, jak žije. Protože kdyby nežil, nic neprožíval, o čem by asi tak psal? ..."

Komentář

Obecně lze souhlasit. I když já tlusté knihy zásadně nečtu. Od kohokoliv. Takže jsem nečetl nic ani od spisovatele Milana Kundery.

Zajímá mne ale, o čem ten Kundera vlastně psal, když už jsem kdysi (po státní zkoušce) chodil do tlumočnického kurzu angličtiny s jeho manželkou, paní Věrou Kunderovou. Pamatuji si docela přesně, že paní Věra Kunderová pro zájemce z naší třídy (včetně mne) objednala lístky do divadla Bratří Mrštíků na hru "Kočka na rozpálené plechové střeše", ale do další výuky se už nikdy nevrátila. Emigrovala s manželem.

Pavel Kohout se nezměnil. Jen přehodil výhybku, aby se nadále vyhříval ve světle ramp. Kundera takové exhibice nepotřeboval. Vše řekl ve svých knihách.

Ano, napsala jsem to niz.

To, že spisovatel nemá děti, nemá na společnost takový dopad, jako když vládnou bezdětní politici a političky, že

A mnohými lomcovala závist v průběhu jeho života a zřejmě lomcuje i po Kunderově smrti.

Kdybychom respektovali pana Kunderu, tak o něm v intencích jeho názoru na osobu spisovatele nenapíšeme ani čárku, že? Stačí si přečíst jeho dílo a psát o tom.

Kundera se nepotřeboval zpovídat v rozsáhlých memoárech. (Pro Kohouta typické).

V jeho knihách to prostě je. A žily ty jeho knihy i daleko před jeho odchodem ze života. Žily vždycky a budou žít dál.

Jistě jste s takovým nadšením nečetl mrtvé knihy. Tekl tam všechno. Už v tom klasickém Žertu to řekl. Nemluvě o jeho dalších knihách, tam je víc zpovědi než by zmakl Kohout ve svých snaživých memoárech, kde si údajně sype popel na hlavu.

Kundera dobře věděl že svět ví, že byl aktivním partajním mladým blbem. Nepotrehoval se kat, vědělo se to. Ale připíchl ty soudruhy včetně sebe na zeď jako netopýry. Takové kající zpovědi a memoáry měli ve velké oblibě právě soudruzi, toho se Kundera chtěl vyvarovat.

Z

Jen málokdo vstoupil do KSČ dvakrát. Aspoň já neznám nikoho dalšího.

Udelal to Ludvik Vaculik. Po svem projevu na sjezdu spisovatelu bl z KSC vyloucena na jare 1968 mu bylo clenstvi navraceno. Jen nevim jestli stranou navraceno, nebo jestli si o to sam pozadal Jen v tom pripade by dvakrat vstoupil. Nevim ani jak to probehlo v pripade Kundery. Mezi navracenim clenstvi stranou a pozadanim o toho navraceni vyloucenym je ale zasadni rozdil.