Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KULTURA: Jan Werich delikatesní
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
V. Heidlerová 27.8.2010 7:53Werichova adorace Někdy se mi zdá, že je permanentně "přewerichováno" - stále se něco o něm objevuje, citují se jeho moudra, řeší se problém jeho domu, ačkoliv tento byl obydlen i jinými slavnými osobnostmi - atd. - a zapomíná se na to, že pan Werich úsilovně napomáhal nastolit ideu komunismu, a to způsobem dnes už zcela vyčpělých agitek, ovšem ve své době dokázali W+V poplést hlavu několika generacím - a tak dodnes by někdo chtěl "všechno mít dohromady", dát "ten svůj metr k metru " a postoupit "proti větru o sta kilometrů", "je čas, budeme účtovat" atd.atd.atd. Dobře se tvoří a vykřikuje v demokracii 1. republiky - myslím, že pak oba pánové koukali jak žáby z kyšky, jaký nový svět pomohli stvořit. Talent nesporný, vynikající výkony, vodopád nápadů, výrazné osobnosti - ale ne vždy W+V dali tyto dary od Boha na správnou stranu vah. |
|
|
V. Pavel 27.8.2010 7:45Jan Werich delikatesní. Je mi známo, že komunisté, jako zastánci nechvalně proslulé Marxovy a Leninovy "vědecké" teorie "třídního boje", což přeloženo do srozumitelnější češtiny znamená "teorie závisti", rádi pomlouvali Wericha, že je "hrabivý". Bydlel v hezkém domku na půvabné Kampě, měl tehdy špičkové auto Volhu a zjevně neživořil. Což představovalo u straníků nesporné závažné "třídní pochybení" u občana, který veřejně neblahořečil státostranu našich a ani sovětských komunistů. Už jako prcek, s mým nejlepším kamarádem Pepíkem, jsme měli Wericha v oblibě a úctě, bez ohledu na jeho "třídní nekvalitu". Proto jsme jednou večer vyrazili ze Žižkova na Kampu, kde Pepa zazvonil u branky zdi s připraveným zápisníkem. Přišla otevřít, patrně Werichovic nějaká hospodyně, nebyla-li to přímo Werichova manželka pí. Zdeňka, kterou bychom nepoznali a s Pepovým zápisníkem odšla do domu. Za chvíli zápisník přinela s Mistrovým autogramem. Byli jsme docela nadšení a Pepa byl na vzácný "úlovek" celý život hrdý. Pepa byl také nadšený z jednoho Werichova vystoupení na forbíně divadla ABC, na které obdržel vstupenku od své matky - "vynikající" komunistky a vedoucí pracovnice ministerstva školství a kultury, která rodinu, kde s otcem a ségrou vyrůstal, opustila kvůli milenci, o kterém mi druhý den vyprávěl. Bylo to za éry ministra školství profesora Zdeňka Nejedlého, za kterého jsme navštěvovali své základky. Werich na forbíně prý pohovořil k jablku, které držel před sebou v napřažené ruce, nějak takto: "Je to starý, nehezký, zcvrklý, svraštělý - je to nejedlý!" V hledišti následoval pochopitelně bouřlivý aplaus. |
