P. Pospisil 30.3.2024 5:54

Na Šóguna se chystám a těším se moc; viděl jsem seriál z r. 1980, četl jsem to na kindlu i z papírové knihy, slyšel jsem to jako audioknihu ve dvou verzích. Knihu samotnou mám (ostatně jako většinu u nás vydaného Clavellova díla) snobsky vystavenou v knihovně, poblíž Eca a Gaimana, tam, kde jiní mívali nebo ještě mají toho Zábranu a Párala.

Audioknihy jsou bezva vynález a pokud jedu autem sám, je to moje první volba. Teď mi zrovna v autě každý den jede série Nadace od toho zmíněného Asimova. Audioknihy -zvláště ty moderně zpracované- mohou ale skrývat drobnou zákeřnost: někdy jsou kráceny, což je poněkud mrzuté.

Nečtení samotné je zajímavý (a smutný) fenomén. Vícekráte jsem slyšel jako důvod to, že mladí nedokážou tak dlouho udržet pozornost a chtějí přeskočit na něco jiného. Nemyslím, že to bude primární důvod: jinak by nemohli vydržet u tříhodinového Avengers: Endgame, který navíc dával smysl až poté, co divák shlédl většinu z >20 filmů od Marvelu, které tomu předcházely. Nemohli by podporovat aktuální boom seriálů. Ty se (jsou-li podle knižní předlohy) v těch lepších -ojedinělých, bohužel-případech snaží odvyprávět knihu pokud možno doslovně a v horších na ni dokonce dokáží nalepit ještě tuny balastu navíc - a přesto je oblíbeným zvykem zkouknout několik dílů nebo třeba i celou sérii víceméně v jednom kuse. Spíš v tom bude něco jako neochota zapojit fantazii a preference nechat si místo toho dílo naservírovat předžvýkané, určené k rychlé konzumaci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek