Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Je příznačné, že po bitvě generálové vědí vše nezvratně. Všechny, i ti, co neměli co dát dětem jíst, a věřili v ideu lepšího světa, jsou pro ně zločinci. Moc historického nadhledu ti neomylní hodnotitelé tedy nepobrali. Asi sledují jen První republiku na ČT1.

Ještě není po bitvě. Myslíte, že dnešní systém je ten "vůbec nejvíc nejlepší"? Jste si tím jisti? Já ne.

Churchil byl moudrý člověk, myslím že moudří lidé byli tehdy i za hranicí železné opony. Neuvedli svět do takové situace, jako USA, po pilné přípravě, dnes.

, jiné vlajky nejsou k dispozici. Tomu se říká svoboda vyjadřování.

P.S.

Pane Diviši, cítím se celkem dobře, protože se těším na vaši inteligentní reakci.

Among the new sources tapped by Roberts are the wartime diaries of King George VI. These add little to our know­ledge of Churchill, but they certainly make one thankful that the monarchy was not in charge of Britain’s destiny. In October 1939, one month into the war, the king records that he asked Churchill “whether we should not have to help Germany to stop Bolshevism coming into Germany”. Roberts pulls no punches: “It seems extraordinary that, when Britain was actually at war with Nazi Germany, Churchill should have to explain to the King that Bolshevism was not the greater threat.”

V říjnu 1939, měsíc po začátku války, král zaznamenává, že se zeptal Churchilla, „zda bychom neměli pomáhat Německu, aby zastavilo příchod bolševismu do Německa“. Roberts : „Zdá se zvláštní, že když byla Británie skutečně ve válce s nacistickým Německem, Churchill musel králi vysvětlit, že bolševismus nebyl větší hrozbou.

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 115%; background: transparent }a:link { color: #000080; so-language: zxx; text-decoration: underline }a:visited { color: #800000; so-language: zxx; text-decoration: underline }

Tak to se možná opravdu trochu pletl, bolševismus nebyl větší hrozbou, bolševismus byl STEJNOU hrozbou...

V dubnu 1945, když se vítězné západní a ruské síly spojily ve vítězství, napsal jsem Stalinovi: „Nepodceňujte, prosím, příteli Staline, rozdíly, které se otevírají. Není moc příjemné dívat se do budoucnosti, kde vy a země, kterým dominujete, plus komunistické strany v mnoha dalších státech, jste všichni na jedné straně a ti, kdo se shromáždili k anglicky mluvícím národům a jejich společníkům nebo dominiím jsou na druhé straně. Je zcela zřejmé, že jejich spor by roztrhal svět na kusy a že my všichni přední muži na obou stranách, kteří s tím měli co do činění, bychom byli před historií zahanbeni. I kdybychom se pustili do dlouhého období podezírání, zneužívání a zneužívání a protichůdných politik, znamenalo by to katastrofu, která by bránila velkému rozvoji světové prosperity pro masy, který je dosažitelný pouze naší trojicí.' -RML

Setkání s premiérem Stalinem pro mě bylo velmi zajímavé. Hlavním cílem mé návštěvy bylo navázat stejné vztahy snadné důvěry a dokonalé otevřenosti, jaké jsem si vybudoval s prezidentem Rooseveltem. Myslím si, že i přes havárii babylonské věže, která přetrvává jako velmi vážná bariéra v mnoha oblastech, se mi to do značné míry podařilo. Pro Rusko ve své agónii je velkým štěstím, že v jejím čele stojí tento velký drsný válečný náčelník. Je to muž s obrovskou výjimečnou osobností, který se hodí do ponurých a bouřlivých časů, v nichž se odehrával jeho život; muž s nevyčerpatelnou odvahou a silou vůle a muž přímočarý, ba přímočarý v řeči, což mi, vychován v Dolní sněmovně, vůbec nevadí, zvlášť když mám co říct sám. Především je to muž se spásným smyslem pro humor, který je velmi důležitý pro všechny lidi a všechny národy, ale zvláště pro velké muže a velké národy. Stalin ve mně také zanechal dojem hluboké, chladné moudrosti a naprosté absence iluzí jakéhokoli druhu. Věřím, že jsem mu dal pocítit, že jsme v této válce byli dobří a věrní soudruzi – ale to je nakonec věc, kterou potvrdí činy, ne slova. Jedna věc z této návštěvy Moskvy vyčnívá v mé mysli nad všechny ostatní – neúprosné, neústupné odhodlání sovětského Ruska bojovat proti hitlerismu až do konce, dokud nebude nakonec poražen. Premiér Stalin mi řekl, že ruský lid je přirozeně mírumilovný národ, ale kruté krutosti, které jim Němci způsobili, je vyburcovaly k takovému rozhořčení, že se změnila celá jejich povaha. Churchill, The End of the Beginning (War Speeches 1942), London: Cassell, 1943, 216-17:

Byl lepší než většina politiků, ale té chvály je až moc. Vždy bojoval za impérium a za tím dlouho nic. Dobře přečetl Hitlera, to se každému nepodařilo. Skoro mi to připomíná Rudé právo, když psalo o sovětských kosmonautech. Nebo když katolíci mluví o papežovi : každý je vynikající, nejlepší.

Churchill na jednu stranu cítil k muslimských národům despekt, ale na druhé straně jim všemožně ustupoval, zejména v otázce Palestiny, kdy Britové během druhé světové války zavřeli Židům dveře do Svaté země a nechali je německým nacistům napospas, stovky tisíc Židů se mohlo zachránit, nebýt zbabělé ustupující britské politiky vůči arabskému nacionalismu.

A tuto antisemitskou politiku praktikovali Britové i po skončení WW2, kdy byla nacistická zvěrstva plně odhalena, kdy už se nedalo zapírat, jímali lodě s židovskými přeživšími holocaustu, chtějící prorazit britskou blokádu Palestiny s nebývalou krutostí, zavírali je do koncentračních táborů na Kypru a Maltě, a později během války za nezávislost a Židy kosily britské kulky, Britové a němečtí esesmani bojovali boj po boku s Araby. Britové mají na rukou krev mnohých Židů.

Jak se dočítám v článku ".. jde o jedinečné dílo s nadčasovými myšlenkami, názory a návodem, jak by měla vypadat politika.".

Docela by mne zajímalo jak v ní autoři vysvětlili to, že aby Churchill uhájil Británii a osvobodil západní Evropu před Hitlerem, se spojil se Stalinem, kterému tím přenechal vliv ve střední Evropě?

Jistě, všechno co napsáno sedí, Churchill skutečně ".. že dokázal jít i proti proudu v dané době obecně uznávaných názorů, a skutečně byl velmi tvrdý politik v prosazování svých příkazů - když byl u moci.

Jen že pokud mluvíme o druhé světové, on "..“ „neZvítězil v bitvách, jež zachránily svobodu.“, on tu druhou světovou válku vyhrál společně se Stalinem, a pak se o tu svobodu/nesvobodu evropských států podělili. Na tolik byl totiž Churchill pragmatický politik, aby to od začátku nevěděl, ale přesto to udělal - dá se, opět pragmaticky říct že v reálné politice neměl jinou možnost.

To jen tedy, že jak zmíněno ".. s nadčasovými myšlenkami, názory a návodem, jak by měla vypadat politika." - tak vlastně i tak ta politika vypadá, ale to se asi dnešním elitám líbit nebude..

Jak to asi vysvětlili, že se se Stalinem ve válce proti Německu spojila Británie a USA?

Hlavně že byl z bohaté rodiny, takže i když chybu udělal, tak se to považovalo za takový rozmar. Když udělá chybu chudák, to je o něčem jiném, je to vážná věc a musí se to řešit, často soudně. A když v 1945 nevyhrál volby, byl z toho pěkně rozklepaný. A člověk by čekal nadhled.

"Se to považovalo", nebo vy považujete?

A byl-li v roce 1945 "rozklepaný", mělo to svůj důvod: Věděl, že nadcházející poválečné roky budou problematické (a byly, i v ČSR) a nedůvěřoval (důvodně) schopnostem těch, kteří na rozdíl od něj měli výc času na volební kampaň a vyhráli.

Churchill naopak velmi často pravdu měl. Zrovna ten citát o islámu platí dodnes.

Také si to myslím. Řekl bych, že to byl tvrdý pragmatik, v celospolečenském významu.