Jenda 11.6.2009 13:52

Re: Škoda, že v tom filmu nebude vidět,

Asi tak pred hodinou tu byla bourka a peknej vichr, pak jeli kolem hasici, asi nekde spadl nejaky strom. Za to taky urcite muzou sionisti. Jeste nevim jak ale ja na to prijdu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Prorok 11.6.2009 14:11

Ano takhle přemýšlí sionisté.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alena Prokopová 11.6.2009 9:33

Re: Nezdá se Vám

Skutečný Martin Friedmann zažil plno věcí, které ovšem působí neuvěřitelně, jamkile jsou prezentovány v rámci fikčního světa filmového příběhu. Žádný scenárista by si je netroufl vymyslet, protože by se bál právě obvinění z  nepravděpodobnosti. Zdá se mi, že Jan Novák lavíroval (poctivě) mezi tím, co se skutečně stalo, a mezi zmíněným "a la these". Hlavní problém je v tom, že divák při sledování filmu neví, že jde o "skutečný příběh" (tedy pokud si něco nenastudoval předem) - a dozví se to teprve na samém konci, když se v dokumentární dotáčce objeví skutečný Friedmann.

Jinak život individua se samozřejmě nerozvíjí samozřejmě podle literárních nebo filmových šablon.    

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Informace 11.6.2009 13:20

Re: Nezdá se Vám

promiňte, ale pořád nechápu, co míníte tím a la these. Dobrá, film není faktografický, vybírá ze života M.Friedmana jen ty přihody, které by měly koherentně v rámci fikce sestavit neuvěřitelně bohatý život. Předlohou nebo vzorem by měl být žánr dobrodružného filmu nebo románu? A hlavní postava je pak zpracována tak, aby odpovídala tradiční postavě tragického nebo tragikomického hrdiny? Nezlobte se, ale nerozumím, co chcete říct.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ignorant 11.6.2009 15:53

Re: Nezdá se Vám

Film snad může být faktografický, i když nezobrazuje všechny příhody, ale jen některé. Ono zobrazit všechny životní příhody ve dvouhodinové filmu  je asi nereálné, že...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Informace 11.6.2009 16:25

Re: Nezdá se Vám

Faktografie zavrhuje jakoukoliv formu beletrizace - čili tradičního literárního zpracování, které podle teoriků faktografie zkresluje a deformuje fakta tím, že je násilně ztlačuje do tradičních kovenčních forem. Typickou formou faktografie ve filmu je dokumentární film. I to sestřižení příhod a výběr těch, které se režisérovi nejlíp hodí, je formou beletrizace. Jenže já bych chtěl vědět, co myslí autorka tím a la these, čili na tézi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tisifoné 11.6.2009 18:48

Re: Nezdá se Vám

Scénárista (filmový), který by se obával, že bude napadán (pardon: kritizován) za přílišnou nepravděpodobnost - takový scénárista ovšem by nestál za zlámanou grešli. Aha - říkáte, že nerozumíte... Tak jeden příklad na vysvětlenou - Chaplin si taky psal scénáře, dokonce i ke "Zlatému opojení"... Nebo takový Fellini...

Ani v té poslední větě předcházejícího diskusního příspěvku nemáte, bohužel, pravdu. Dříve platívalo, že romanopisci psali své příběhy podle skutečných osudů (i když je předělávali v rámci své básnické licence), ale dnes mezi námi žije velká podmnožina lidí, kteří se snaží žít podle filmových / televizních šablon, ba dokonce podle nich jednají!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Informace 11.6.2009 20:49

Re: Nezdá se Vám

Poslední část Vašeho příspěvku se zřejmě týkala mé věty: Odkdy se život individua rozvíjí podle literárních nebo filmových šablonových předloh? Myslím, že bych to měl upřesnit. Velké postavy literatury jistým způsobem migrují do kolektivní paměti čtenářů, stávají se buď symboly jistého typu chování (říká se příslovečně nenapravitelný Don Juan, má apetit jako Pantgruel, pochybuje jako Hamlet) nebo někdy i vzorem k napodobení. Dodám, že socrealizmus cílevědomě produkoval díla, která měla učit masy, indoktrinovat je v duchu marx-leninzmu, dávat jim vzor k sebeobětování jak v práci, tak potom ve válce. Klasický příklad je Jak se kalila ocel, pamatuju si dodneška, jak nám soudruzi dávali za vzor Pavku Korčagina, "který v jedné galoši obětavě budoval železnici".

Tato migrace uměleckých, většinou literárních, děl do reálného života ovšem neprobíhá tak, že se jedinec ve všem všudy podřídí literární předloze. Někdy se skutečně inspiruje jednotlivým mimořádným činem, jindy tato identifikace probíhá jen v jeho fantazii. Působení uměleckého, hlavně literárního díla je mnohostranná.

Já jsem ve své větě neměl na mysli nic podobného. Chtěl jsem říci, že Martin Friedmann, reálný prototyp hrdiny filmu, žil svůj život dobrodružně, protože ho k tomu donutily životní okolnosti a neřídil se při tom žádným již existujícím literárním nebo filmovým vzorem nebo scénářem.

Pod termínem dílo na tézi se rozumí, že autor v něm vědomě rozvíjí filozofickou, politickou, sociální nebo jinou myšlenku a podle ní formuje celý půdorys díla. Nerozumím, o jakou tézi se zde v tomto případě jedná a jak se projevuje na formě filmu.

Je pravda, že někteří lidé se nechají snadno ovlivnit televizní reklamou nebo jinou podřadnou produkcí, že se to pro ně stává modou, ale to je zase něco jiného než to, o čem jsem mluvil dřív. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alena Prokopová 11.6.2009 10:03

Re: Promiňte, ale co je opakem

Vkládáte mi s kulometnou rychlostí do úst plno věcí, které jsem neřekla, což mne mrzí a také uráží. Filmy Hřebejka jsou - nejen podle mne -  čecháčkovsky líbivě smířilivé a bylo by to na dlouhou diskusi, která by se zde jen obtížně vedla.

Jinak jsem šťastná a hrdá, že mám  dobrou přítelkyni hlásící se k židovství - skrz ni jsem pochopila mnoho věcí. A tak velmi doufám, že vztahy mezi Židy a Čechy jsou obecně spíše dobré.

Nechápu, co míníte slovy "židovské nenávistné štvaní".  To rozhodně neprovádějí autoři filmu ani já - a připadalo by mi legrační, kdyby mne z toho někdo obviňoval (naopak jsem myslím jediný český  filmový kritik, který se průběžně zabývá např. Izraelem a jeho kinematografií, mám myslím velmi výrazné proizraelské názory a zřetelně mne tedy zlobí zkreslujícíí i zpochybňující obraz židovství, holocaustu, židovského státu atd. zvláště v oblasti, kterou se zabývám - tedy ve filmu.)

Autoři snímku zastávají z pohledu diváka chtě nechtě jisté pozice, vycházející z toho, že předobraz protagonisty filmu emigroval do USA, protože po svých zkušenostech pochopitelně v evropském prostoru nenašel místo, kde by se cítil bezpečně. Protože mluvíme o konkrétním filmovém díle, které vyjadřuje jistý názor, mám myslím právo jako filmový kritik zobecňovat tuto výpověď. Doporučovala bych se o tom dál bavit, až film uvidíte ( což jste myslím - alespoň dle tónu vašeho příspěvku, který mi jde tak razantně po krku - dosud neučinil) - pak možná lépe pochopíte, že jsem celý problém zhodnotila na základě objektivních indicií, které jsou ve filmu obsaženy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

opak 11.6.2009 15:28

Re: Promiňte, ale co je opakem

Opakem "čecháčkovsky líbivě smířlivých příběhů" muze napriklad byt western, ktery se take objevil kdysi v televizi jako Velke ticho (The Great Silence). http://www.imdb.com/title/tt0063032/ Jestli ho neznate, tak si ho pustte. Z valecnych filmu mi jako takovy neprilis smirlivy prisel treba koprodukcni Stalingrad http://www.imdb.com/title/tt0108211/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vlado Z 11.6.2009 22:07

Re: Promiňte, ale co je opakem

Já rozumím pod "líboivě smířlivé" nepřiměřené zlehčování problémů se kterým jsme se ve skutečnosti dosud úplnš nevyrovnali a,které byly hluboce tragické, jakoby vlastne "o nic nešlo". Odejme se zejména jejich silná negativní emoční zátěž a stres jenž ve své době pro své aktéry představovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek