Středa 18. června 2025, svátek má Milan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

FEJETON: Pivo pro matky

Z volného cyklu Slova o pivu, díl 4.

Každý člověk miluje svou matku, tím spíš, je-li tím člověkem žena. Matky bývají různého druhu, ke svým dcerám jsou často však povětšinou nesmlouvavé. Kdo nezažil, možná nepochopí. Však taky nikoliv náhodou Sněhurce podala otrávené jablko její matka, a jen děti pohádce uvěří, že nebyla vlastní.

V reálném životě se matkám chtějí zavděčit i blondýny, co se zaučují na pivaře. Pivo jim totiž stále více chutná, o pivu mluví, ba dokonce si je i kupují domů. Je proto přirozené, že touží ukázat nový a vzrušující svět svým matkám. Všechny dcery se totiž chtějí zavděčit a své kritické matky uspokojit. A stejně jako v jiných oblastech (výběru manželů či výchovy dětí) i s pivem nakonec u matek narazí. Ta moje odmítne hned první pozvání. „Na pivo? Co to máš za nápady? To jsem přece nikdy nepila!“ Nastane ticho plné vzpomínek a témat, o nichž se doma nehovoří. Babičky z obou stran provozovaly pohostinství a ten hrozný nápoj čepovaly, dědečkové pili přes míru, stejně jako můj otec a strýc. Alkohol je prostě metla lidstva, a pokud to přesvědčení sdílí matky, je jasné, že přes ně nikdy nepřejede vlak.

„Tak spolu půjdeme na oběd a já ti k jídlu objednám takové, co ti bude chutnat,“ prohlásím unáhleně, protože v otázkách piva ani náhodou nejsem dost vzdělaná. A jak ví většina žen, dost dobré pro své matky nebudeme nikdy. Jak jen to bylo s tím obsahem cukru, napadne mě, když dosedneme a já objednám první pivo, na které dopadne můj pohled: polotmavou 12 Gambrinus se zajímavou barvou skoro do červena. Máti se napije, zašklebí se a rezolutně postaví sklenici vedl tácku. „Nechutná mi to,“ řekne větu, jež je tak rezolutní jako byvší první dojem z mého muže. Upiju ze své sklenice a v duchu přiznám, že jsem čekala, že bude sladší. Polknu hořkost v krku a pdotknu, že pivo má méně kalorií než džusy či limonády, aby řeč nestála, byť ihned pochopím, že jí jen prospěje, postojí-li. „To bych si spíš dala tonik,“ řekne vzdorovitě matka, aby naznačila, že jí na rozdíl ode mě na nějaké kostce cukru nezáleží a hořkost v puse jde vytvořit i jinak. Nadechnu se, abych jí vysvětlila, že tmavou barvu má první pivo po karamelovém sladu, ale podobně jako v dětství nakonec větu spolknu a učiním další pokus. Teď už jdu skoro na jistotu a objednám mé oblíbené pivo – stout z náchodského Primátora. Než ho přinesou, snažím se máti vysvětlit rozdíl mezi spodním a svrchním kvašením, aby mohla vychutnat rozdíl. Matka mlčí a tváří se nesmlouvavě. Dojde mi, že jsem ji nikdy nezažila alkoholově omámenou, ba dokonce ani lehkým pitím rozvernou a rozveselenou. Ženy, které se za všech okolností kontrolují, aby vždy byly dokonalé, to prostě mají v životě těžké. To nám blondýnám s tóny povrchnosti se žije lehkovážněji.

Napadne mě udělat úkrok v bok a objednat jídlo. Čerstvý chléb s domácí paštikou zdobený kroužky pórku. Máti se do něj s radostí zakousne a svaly v obličeji konečně trochu povolí. Vypráví mi o své matce, mé italské babičce, co za války šmelila s masem a prodávala ho střídavě brněnským občanům, Němcům i partyzánům. Já mezitím marně z paměti lovím údaje o hořkosti piva. Bože, musím se toho ještě tolik učit! Jak to bylo s těmi všemi IBU?

Kdo neví, ten se má zeptat, řeknu si nakonec a vyrazím k výčepu, abych se poradila. Naštěstí sedíme ve slušné pivotéce a během chvíle před námi stojí pardubický Porter. Temný nápoj výrazně voní po karamelu, oříškách a po hrozinkách. Vím, že máti nemá ráda pěnu. Ochutnám a pusou se mi rozlije gejzír chutí. Taková dobrota! Zatajím máti obsah alkoholu, vždyť z každé sklenice stejně jen ochutnáme. „Zavři oči a s důvěrou se napij,“ říkám ne jako dcera, ale tónem přítelkyně. Koneckonců už dávno mi moje máti nic nenařizuje. Poslechne hned. Zavře oči a pomalu přiblíží sklenici k ústům. Pozorně hledím do její tváře a vím, že za každou vrásku může jedna bolest. Většina jejích blízkých se s námi už nikdy nenapije. Rodiče. Sourozenci. Manžel. Moje sestra…

Máti polkne a otevře oči. A já vím, že jsem to dokázala. „Je to moc dobré,“ usměje se a stiskne mi ruku. A tu sklenici mi odmítne vrátit.

(Díl 1. nazvaný Pivo pro blondýny zde)
(Díl 2. nazvaný Pivo pro začátečníky
zde)
(Díl 3. nazvaný Pivo pro vinaře
zde)

Jan Kovanic
18. 6. 2025

Žádné „dvoustátní“ řešení pro sudetské Němce a palestinské Araby

Aston Ondřej Neff
18. 6. 2025

Není to často používané slovo.

Gustav Sitař
18. 6. 2025

Esej, který ovlivnil volby v USA.

Petr Homola
18. 6. 2025

Izrael se na Írán připravuje v podstatě nepřetržitě.

Konzervativní noviny
18. 6. 2025

Evropští představitelé by měli přestat radit Izraelcům, aby „ustoupili“.

Lidovky.cz, ČTK
18. 6. 2025

Americký prezident Donald Trump ve středu prohlásil, že nemůže říct, zda Spojené státy podniknou...

Lidovky.cz, ČTK
18. 6. 2025

Izrael se ve středu krátce naboural do vysílání íránské státní televize. Pustil záběry dřívějších...

Dominik Duffek
18. 6. 2025

Lvíčata zakončila evropský šampionát do 21 let premiérovým vítězstvým. V Dunajské Stredě čeští...

Martin Zvěřina
18. 6. 2025

Nečekáš snad žádnou katarzi? S trochu pozdviženým obočím se mne takto tázal kolega zkušený...

Josef Kopecký
18. 6. 2025

Vláda Petra Fiala si udržela díky poslancům koaličních stran důvěru většiny Sněmovny. Pro její...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz