Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FEJETON: Jak jsme jezdili do Jugošky
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
V. Novák 2.11.2010 13:41Koukám, že jste byli nějací prověření, drazí pravicoví diskutující... Já se do Jugošky dostal až v době, kdy už přestávala být Jugoškou. Halt si to někdo umí zařídit za každýho režimu... a pak na něj nadává. |
|
|
F. Matousek 2.11.2010 9:00taky jsem byl do naha nekde na prechodu Rajka, cestou na dovolenou do Jugoslavie. Byla to "krásne" hnusná doba. Co mi ale vadí jeste víc, ze nejaké to policajtské prase, které o mojí filcovacce rozhodlo, si dneska uzívá nadprumerného duchodu a smeje se nám do ksichtu. |
|
V. Křepelka 1.11.2010 17:19Jak jsme mohli propašovat cokoliv. V roce 1980 jsme jeli s manželkou na jednodenní nakupovací předvánoční otočku do Berlína. Protože jsme byli díky jejímu tehdejšímu zaměstnání režisté ČSD, tak lehátkovým vozem, který se k Balt Orientu připojoval na Masarykově nádraží. Já byl tehdy služebně v Praze, tak jsem na příjezd zájezdu od Brna čekal. Vlak byl přes 2 hodiny opožděn a v mrazu -13 stupňů jsem pojal podezření, že osaměle stojící vagon je onen lehátkový. Také že ano – a měl teplotu okolí. Když jsme po všech manipulacích vyjeli, všichni dávali ruce na výduchy horkovzdušného topení. A ono pořád nic. Ráno jsme zcela zmrzlí dojeli do Lichtenbergu a do vnitřního Berlína. Při návratu nám průvodčí sdělil, že nefunkční topné těleso je neopravitelné a tak většina zájezdníků se rozutekla do jiných vagonů. Já jsem hrdinně přečkal i tuto cestu. A ten mráz na celníky DDR i naše působil tak dokonale, že by se dal pašovat heroin i zakázaná literatura. Vždyť seznamy, co se nesmí vozit a co jsem samozřejmě vezli, byly pěkně dlouhé. A to ti celníci měli v Bad Schandau i Děčíně snad po hodině na prohlídku. |
|
|
B. Berlinski 1.11.2010 11:50"ZLATÉ ČASY" Je dobře, že se tomu můžeme už jen smát. Někdy trochu hořce. |
|
|
L. Severa 1.11.2010 11:33Ti celníci byli nevyspytatelní. Celkem jsme měli vžycky štěstí. Až jednou, když jsme jeli zpět. Chtěli jsme přespat na Balatoně, ale lilo tak, že stavět stan v takovém počasí bylo nemyslitelné. Takže jsme jeli "durch" a na naši hranici jsme přiveli kolem 3.hodin ráno. Oni ti pacholci se asi nudili a drželi nás tam asi hodinu. Byli jsme utahaní a oni nám málem lezli do kapes. Podobný zážitek jsem zažil, když jsme jeli s VTS do Vídně a kdy si dokonce vybrali 8 účastníků, kteří se museli vysvléct donaha. K naší škodolibosti 2 byli soudruzi. |
|
|
B. Michal 1.11.2010 9:47Re: Zlaté časy v ČSSR Jo, pamětníci, zajděte si na film Občanský průkaz, tam to všechno je. Jako sranda to vypadá až dnes, z odstupu, pokud při tom tehdy nedošlo k nějaké skutečné katastrofě. |
|
|
V. Kolman 1.11.2010 9:45DĚKUJI ZA MILOU VZPOMÍNKU :-)) Děkuji Vám paní Emingerová za milou vzpomínku na dobu, kdy jsem byl mlád a "krásen". Dávno, dávno již tomu. Mé dojmy jsou velmi podobné Vašim, včetně auta naloženého potravinami, stanem, dvěmi dětmi, dvojitým propanbutanovým vařičem a...... a všemi dalšími nezbytnostmi pro pobyt u moře. S tím rozdílem, že já jsem nejezdil českou oktávkou, ale "ve své kategorii svižným a temperamentním vozem" (cituj výrobce v DDR), totiž Trabantem. Je neuvěřitelné, co všechno tenkrát ten starý dobrý "Trabi" uvezl. Doba byla nevlídná, ale byli jsme tehdy tak krásně mladí........... Přeji Vám a všem slušným lidem hezký den :-)) |
|
|
B. Brousková 1.11.2010 8:00Zlaté časy v ČSSR Mě při jedné celní prohlídce při cestě autobusem do Jugošky v roce 1985 naši bdělí ochránci hranic, zrentgenovali i salátovou okurku a housky se salámem koupené v bufetu na pražské Florenci těsně před odjezdem. A zažil jsem i překvapivou a velice důkladnou prohlídku auta od jugošských celníků na hranici dnešního Slovinska. Faktem ovšem je, že to bylo jen jednou a to jsem byl v Jugošce mnohokrát. |
