Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
EKONOMIKA: Ztrátový podnik Vánoce, s. r. o.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Jurax 25.12.2019 21:08A jaká je ta ruská cena? Tedy hovoříme-li o stavbě, nikoliv o politických propletencích konkrétně krymských. |
|
|
P. Pilík 25.12.2019 16:21Inu, přečtěte si knihu, jak revoluční komsomolci stavěli železnici (snad to byla Jak se kalila ocel) téměř bez nářadí a s minimem znalostí jak to udělat. Otázka však je, jak dlouho pak ta železnice fungovala. |
|
|
J. Jurax 25.12.2019 21:20Jako pachole jsem ji samozřejmě četl a ano, byla to Ostrovského Jak se kalila ocel. I film jsem shlédl, byli jsme na něm se školou. Dnešní terminologií je ta kniha docela dobrý thriller. |
|
|
J. Karlík 25.12.2019 9:52Ano, snad to obdarovávání úplně nezkrachuje. A když se zrovna nepovede vybrat dárek, tak p. Nepil svým kouzelným způsobem radí, jak se obdarovaný má zachovat. Když mu darovaný klobouk spadne až na uši, tak řekne, no to je nádhera, vždyť on je mi skoro akorát. Vždyť ekonomové by vám poradili vyměňovat si v obálkách bankovky, což v konečném efektu by znamenalo nedávat si nic, protože když dám 10000 a dostanu 10000, tak k čemu je ta výměna bankovek? Stačí si vyměnit platební příkazy. A dále, vždyť na tom koloběhu zbytečného zboží stojí celá ekonomika. Kdyby každý, kdo přijde do obchodu, si řekl - panečku, to je věcí, které nepotřebuji, kam by to došlo? Ale uhlíková stopa by se zlepšila. Tož, příjemné svátky vánoční. |
|
|
P. Dvořák 25.12.2019 10:31Pokud jsem článek pochopil, není o to že "Kdyby každý, kdo přijde do obchodu, si řekl - panečku, to je věcí, které nepotřebuji." ale o tom, že se druhým často zbytečně nakupují věci, které nepotřebují a nikdy potřebovat nebudou. Tomu dalšímu já říkám "rotace obálek". S těmi bankovními přikazy je to dobrý nápad.
|
|
|
Z. Lapil 25.12.2019 16:19Pořád lepší, než rotace nepotřebných dárků, u hobitů zvaných pamětiny. Podle mě článek zase kulhá v tom, že značná část dárků směřuje do luxusu - snažím se dávat něco, co by si člověk sám nekoupil: lepší sluchátka k mobilu, postarší koňak... Vrcholně luxusní dárek jsem dal už kdysi dávno tátovi. Dal se na chov králíků a doma s tím nebylo zrovna nadšeně souhlaseno. Vylepšil to brácha, který věděl, co chystám, takže při jisté příležitosti konstatoval "že jestli to takhle půjde dál, tak se tu bude za chvíli rozdávat suchej chleba". Už asi správně tušíte, že pointou historky je dárek roku: několik pecnů suchého chleba. |
