26.1.2021 | Svátek má Zora


Diskuse k článku

EKONOMIKA: Blízkožravci, sucho a hladomory (a trh)

Zrovna čtu knihu Blízkožravcovo dilema: chvála globálního jídelníčku (The Locavore’s Dilemma: In Praise of the 10,000-Mile Diet) od svých dlouholetých přátel Pierra Desrocherse a Hiroko Shimizuové.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Rybák 11.4.2013 21:12

Šedá je teorie, zelený je strom života

Svobodný (globální) trh je skutečně tím nejlepším možným trhem. Má jenom jednu vadu, že v potravinové produkci dnes neexistuje v žádné zemi (snad s výjimkou Nového Zélandu) a na globální úrovni je tento trh součástí tvrdými zásahy vlád realizované hospodářské války, která vytváří ten nejhorší možný trh (u nás navíc i pomocí "našich" obchodních řetězců).

Plodiny vypěstované v oblasti, v níž žijeme a žili naši předkové jsou pro nás pochopitelně nejvhodnější (výjimky potvrzují pravidlo).

Biblický Josef skvěle poradil faraonovi, aby měl zásoby obilí (aspoň) na 7 let hubených. Zhloupli jsme od té doby?

J. Kanioková 10.4.2013 14:32

No.... když mi nedávno psala naštvaná slovenská kamarádka,

když jí došlo, že ta levná jablka v superhyper jsou z Nového Zélandu, tak jsme si o tomto systému "popovídaly" svoje... a bylo to o dost jinak, než co tak nějak vyplývá z článku...

Myšlenka sice docela dobrá, ale dotacemi NAPROSTO zmršená !

B. Rybák 11.4.2013 20:40

Re: No.... když mi nedávno psala naštvaná slovenská kamarádka,

Ano. Díky těm dotacím bývá ten dovoz zničující pro místní pěstitele.

J. Mrázek 10.4.2013 12:39

Polovina Evropy dotování zničila druhou polovinu...

Je známou skutečností, že Česko se měl stát a také stalo odbytištěm přebytků i odpadků sousedů a robotárnou, která sousedům zajišťuje jejich vysoký životní standard. Tady jsou třetinové platy za stejnou německou práci a přitom vyšší, než německé ceny. Říká se tomu Evropská unie, společenství rovnoprávných států. Za oceánem to máte relativně lépe udělané. Tady se schyluje ke kolapsu eura a celé Unie....

A. Bocek 10.4.2013 11:46

Jez co tě napadne,

ale neprodávej půdu a nezapomeň naučit své děti jak se pěstují brambory ( česnek).

Š. Šafránek 10.4.2013 15:12

Re: Jez co tě napadne,

Ano, to myslím uhození hřebíčku na hlavičku! Půdu naši předkové velebili tisíc let, a my ji během jedné generace z velké části znehodnotíme.

V. Novák 10.4.2013 11:20

Hladomory neukončil globální obchod, ale Zelená revoluce

v 50-60. letech minulého století.

Hlad na Japonských ostrovech byl způsoben válkou - tedy přednostními dodávkami pro armádu, odvodem statisíců rolníků do armády nebo domobrany, nedostatkem pohonných hmot pro již částečně industrializované zemědělství - a až v poslední řadě blokádou, která znemožnila dopravit větší množství potravin z rabované okupované oblasti.

V Anglii tou dobou nedošlo k hladomoru nikoli díky dodávkám z USA, které prostě nemohly být dostatečné, ale doslova miltarizací zemědělství, kdy stát kontroloval hospodaření, nařizoval co a kde pěstovat, zavedl přídělový systém a socialistické hromadné stravování za regulované ceny. Stát kontroloval zemědělce natolik, že několik set (mám dojem, že více než tisíc) farem, které dostaly nízké ohodnocení, bylo zabaveno a předáno schopnějším farmářům.

Bohužel se britským farmářům nikdy nedostalo té pochvaly jako letcům. Přestože bez jejich dřiny by Británie padla aniž by musel Hitler pořádat invazi.

Rozhodně nebrojím proti dovozu potravin a osobně nejsem žádný blízkožravec - ale spoléhat jen nebo hlavně na dovoz, TO je cesta do válečného Japonska.

V. Lacina 10.4.2013 10:48

Makro- a mikroblízkožravectví

V ideálním světě, ve kterém by cena potravin představovala souhrn nákladů na jejich pěstování a přepravu, a ne úroveň dotací, je samozřejmě jakákoliv "blízkožravecká" ideologie nesmyslná. Při současné zemědělské politice EU, ale i vnějších obchodních partnerů, je ovšem preference místních potravin ze strany spotřebitelů samozřejmá a pochopitelná. Dnes nám u Alberta otevřeli první pěstitelský stánek a byla u něj solidní fronta (zelenina ze supermarketu je k dispozici celý rok, ale její kvalita je pochybná i na jaře).

Samozřejmě by bylo pitomé dělat z blízkožravectví makroekonomické regulační dogma prosazované často z týchž pozic, z jakých jsou povolovány a rozdělovány dotace, které trh s potravinami pokřivují. Nemělo by být ale démonizováno jakožto spotřebitelská preference, která na trh s potravinami působí spíše očistně...

Z. Kulhánková 10.4.2013 7:07

Všeho s mírou

Bydlím v malém městě, kam vede cesta jenom po vodě nebo vzduchem. Místní hytlermárkety dostávají kontejnery přívozem. V zimě se stává, že kvůli bouři přívoz 2-3 dny nejezdí a hytlermárkety se změní ve snědené krámy blahé šokyjalistické paměti.

V takovou chvíli blahořečíme místním sedlákům, protože víme, že ještě v padesátých letech, než sem začaly přívozy pravidelně jezdit, byla naše úrodná oblast potravinově soběstačná (kromě kávy, čaje a jiných zhůvěřilostí), a může být zas. Takže kdyby se celý svět zbláznil, my tu na jeho konci přežijeme.

Jezdíme si na statek pro mléko, které má na vršku špunt smetany a za dva dny zkysne, pro zeleninu hnojenou produktem spokojených krav z pastviny, pro vajíčka slepic, které vidíme volně pobíhat a hrabat. A je nám úplně jedno, co si o tom myslí Pinker nebo Šminker.

https://www.nln.cz/knihy/narozena-pod-toulavou-hvezdou/

L. Krajicek 10.4.2013 2:51

Odmítnutí blízkožravismu v našich podmínkách

v podstatě znamená to, že se snažíme více či méně úspěšně dosáhnout mety, kdy u nás nebudeme chovat žádná domácí zvířata ani drůbež. Prostě kromě psů a koček, papoušků, sklípkanů a osmáků v domácnostech vůbec nic. Kdyby se někde mihla utajená kráva, upálíme ji na hranici, protože přece nemůže být jinak, než že je šílená.

Ani nebudeme pěstovat obilí, brambory, cukr, jablka, okurky ani ředkvičky, prostě nic, co u nás celkem normálně odjakživa rostlo jaksi téměř samo nebo s relativně minimální péčí.

Výživu národa zajistíme globálním dovozem sushi, salámů s posypovou solí, úplně zelených banánů, planých pomerančů, plesnivých fíků a mořských ryb, které mají tak krááásně bílé maso, protože je v něm asi 20% váhy fosfátů. Jo a maso už dovezené vyhodíme, protože vedle lednice se sto tunami hovězího si při převozu v Polsku prdnul kůň, čímž je to naprosto nejen geneticky, ale i nutričně znehodnoceno.

Pak už nebude ani válka se Severní Koreou.

J. Schwarz 10.4.2013 5:58

Re: Odmítnutí blízkožravismu v našich podmínkách

Co jste to napsal za pitomost? Autor přece nebrojí proti pěstování čehokoli, ale zpochybňuje teorie vidící záchranu planety v odmítnutí a zákazu importu z daleka. Jistě není rozumné jíst argentinská jablka pokud mám vlastní - pokud ovšem argentinec nenabízí ta svá za dvacku a "našinec" za čtyřicet. Hlasatelé "blízkožravosti" a lokální soběstačnosti by ale rádi dopravu a transport zakázali - prán "škodí planetě". A o tom to je.

L. Krajicek 10.4.2013 18:48

Re: Schwarzi, co jste to napsal za pitomost?

Dovozy zemědělských produktů, které jsou i naši zemědělci schopni vyrobit, jsou možné pouze díky stupidní dotační politice (jablka, brambory, maso), nebo kartelovému gangsterismu - např. cukrovary.