20.4.2024 | Svátek má Marcela


ŠAMANOVO DOUPĚ: Sudetští Palestinci

13.12.2023

Lidice, kibuc, který se nemohl bránit (1942)
__________________________________
Stýkání a potýkání mezi Izraelci a palestinskými Araby (Palestinci) ve dvacátém století bývá často porovnáváno se stýkáním a potýkáním mezi Čechy a českými Němci. Zde se z výšky století jednadvacátého pokusím poukázat na některé nezmiňované paralely:

Nebyl sudeťák jako sudeťák. Existovali zlí henleinovci a existovali hodní sociální demokraté. Nejhodnějším z nich byl předseda Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (DSAP) Wenzel Jaksch. V anglické emigraci se však choval jasně proněmecky a protičeskoslovensky. Zakázal například protinacistickým českým Němcům vstupovat do zahraniční československé armády. Hlásit se měli do britské armády. Aby tam mohli bojovat za svobodu své „sudetoněmecké vlasti“. Skutečně, dodnes opěvovaný Jaksch - který by měl podle některých našich neohistoriků dostat nějaký český řád - obhajoval Mnichovskou smlouvu. Jen bez Hitlera. Naše nacisty si odsoudíme sami, prohlašoval například. Snažil se zabránit obnově ČSR v předválečných hranicích. Proto také, když v roce 1942 Velká Británie oficiálně prohlásila Mnichovskou dohodu za neplatnou, protestoval proti tomuto jejímu kroku.

Idea nezávislého Sudetenlandu pro něj byla více než idea sociální demokracie. Proto se také po válce spolčil s bývalými esesáky, gestapáky, nacisty a henleinovci a stal se v roce 1961 viceprezidentem Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Mimochodem - Jakschův socdemácký předchůdce, hodný Josef Seliger, je prvním autorem sloganu „Es kommt der Tag“. Ten poprvé pronesl na teplické demonstraci už 4. 3. 1919: „Přijde den, kdy po boku svých bratří v Německé říši vtáhneme do velké volné socialistické republiky...“

Ani dnes není Palestinec, jako Palestinec. Existují zlí Hamásníci a existuje hodný Mahmúd Abbás, takto „prezident Státu Palestina.“ Prezidentem byl demokraticky zvolen v roce 2005; od té doby se prezidentské volby nekonaly, protože by je už nevyhrál. (To už i zimbabwští, venezuelští a ruští diktátoři se nechávají formálně volit!) Hodný „Abú Mázin“ je vzdělaný člověk, vystudoval práva a poté dokonce na moskevské univerzitě obhájil doktorskou práci „Sionisté a nacismus“, ve které mj. popírá holocaust. Společně s jiným hodným Palestincem, nositelem Nobelovy ceny míru Jásirem Arafatem založil teroristické hnutí Fatah. Oproti Hamásu je hodný, „umírněný“.

Palestinská národní rada sice na nátlak US prezidenta Cartera zrušila se skřípějícími zuby v roce 1998 ty články své Charty, které popíraly právo Izraele na existenci, nicméně nejdříve hodný Arafat a teď hodný Abbás prakticky podporují palestinský terorismus. Například tím, že uvězněným palestinským teroristům nebo jejich pozůstalým vyplácí bohaté penze. Anebo tím, že svými projevy podněcuje nenávist svého lidu a vyzývá ho k útokům na Izrael a jeho občany (“na obranu Al Aksá“). Více o hodném antisemitovi Abbásovi viz články neviditelně psího kolegy Lubomíra Stejskala, například tento z letošního září: PALESTINA: Nehorázné vyjádření šéfa autonomie.

Hodný Abbás se k současnému útoku Hamásu (takto svého vnitropolitického konkurenta) na Izrael nevyjádřil nikterak odsudečně. Naopak. 7.10. prohlásil, že „palestinský lid má právo bránit se teroru osadníků a okupačních vojáků“. Takže tento pán podporuje likvidaci Izraele - jenom by na jím „navráceném“ území měl vládnout nikoli Hamás, ale Abbás. Pravda je, že Jaksch nehodlal zabrat Prahu, stačily by mu Sudety. Zatím by Abbásovi stačilo ovládnout krom Západního břehu i Pásmo Gazy.

Tady je další paralela: Stejně, jako je třeba znát nikoli anglická, ale arabská vyjádření hodných palestinských vůdců, bylo třeba v předválečných letech vhodné znát německá vyjádření pana Hitlera, určená Němcům. Ta se leckdy dosti lišila od oficiálních zpráv, určených pro světové tiskové agentury. To šlo až tak daleko, že Hitlerova řeč, kterou vysvětloval svému národu, proč 15.3. 1939 vstoupil Wehrmacht do „zbytkového Česka“, nesměla být zveřejněna v protektorátních novinách!

Další paralelou je šíření fake news, dříve propagandy. V nacistickém Německu ji měl na starost Joseph Goebbels, který k tomu měl celé ministerstvo. V předmnichovské době se na tom ministerstvu naplánovala někde v pohraničí protičeská provokace. Sudeťáci ji provedli, česká policie ji potlačila - a tentýž den svolala Sudetoněmecká partaj v Praze tiskovou konferenci, na které předložila prohlášení pro světové agentury o ubohých Němcích, které vraždí české husitské bestie. Agentury tu zprávu bez ověřování okamžitě převzaly a vydaly. Hlavně, že to bylo rychle! Českým úřadům chvilku trvalo, než incident vyšetřily - ale to už nikoho nezajímalo. Málokdo dnes tuší, jak moc byla předválečná Evropa zaujatá proti hnusným Čechům, kteří utlačují hodné Němce. Smutné je, že světové agentury nemlich stejně postupují i dnes. Okamžitě zveřejňují neověřené zprávy Hamásu, zato dodatečná vysvětlení izraelských orgánů opomíjejí mlčením.

Co ještě vidím jako paralelu: Samotné rozlišování Němců či Palestinců na hodné a zlé. Táta vycházel s Němci po válce bez problémů, ovšem za války ho do lágru zavřeli a jeho dva bratry zavraždili nikoli „nacisté“, ale - „Němci“! „Ne všichni Němci byli nacisté, ale všichni nacisté byli Němci.“ (V protektorátu.) Stejně tak nikoli všichni Palestinci jsou teroristé...

Podobně jako dříve sudetští Němci mají ubozí Palestinci zahraniční podporu velkého národa. Jenže tentokrát je arabský národ sice jednotný, ale zato má mnoho vůdců...

Jo, a máme tu ty „civilisty“. Na české četníky, pošty a vůbec Čechy v pohraničí neútočil na podzim roku 1938 Wehrmacht, ale ozbrojení sudetoněmečtí civilisté. A kdo je dnes „civilista“ v Gaze? Záběry z telefonů ukazují, že za Hamásníky se při útoku rojili právě „civilové“.

Po vítězné válce došlo k odsunu Němců. Jejich osud však nebyl dán předem. Existoval i Benešův plán, podle něhož by se v osvobozené republice vyčlenily oblasti s nejvyšší koncentrací německých obyvatel, kam by se sestěhovali všichni ostatní čeští Němci. A pak by byl Beneš ochoten se vzdát tohoto území ve prospěch budoucího německého státu(!), aby co nejvíc usnadnil odsun. Věc nevídaná a neslýchaná. Vedoucí politik státu, který se stal obětí německé agrese, hodlal po vítězné válce postoupit část vlastního historického území poraženému nepříteli! Hitlerovou politikou bylo přitom vyvraždit Čechy, Benešovou politikou pak zbavit se Němců - abychom spolu mohli po válce žít v míru. Jako soused se sousedem. Tento neuvěřitelný plán navazoval na předmnichovský Benešův pokus na dobrovolné odevzdání části našeho území s 1,5 milionem Němců, kteří by se tak ocitli za „hájitelnými hranicemi“. Ty definoval a do map namaloval Generální štáb v roce 1938. Hitlerovi šlo však (oproti jeho řečem o míru a že tím budou zakončeny veškeré snahy o získání cizích území) o zničení Československa.

V Izraeli existuje židovské historické území (Judea, Samaří), které je dnes známo jako (“okupovaný“) Západní břeh. Existuje zde i (od roku 2005 "neokupované“) Pásmo Gazy. Problém je, že území Gazy se stalo nástupištěm teroristické armády, která chce zničit Izrael. Gaza se stala raketovou základnou, z níž je Izrael pravidelně ostřelován. Egypt to pásmo nechce, a ví dobře, proč. A já si nedovedu představit, že by třeba z Liberce létaly rakety na Mladou Boleslav nebo Prahu. Hranice Západního břehu patnáct kilometrů od Středozemního moře jsou nehajitelné hranice. Tady veškeré paralely selhávají.

Všem humanistickým snahám Edvarda Beneše jednoznačně učinily konec Lidice a Heydrichiáda. Všem snahám o zřízení palestinského státu dalo vale datum 6. října 2023. Mezinárodní společenství jako by to neslyšelo, jako by to nevidělo, jako by čekalo na vlastní Pearl Harbour.

Antisemitská Čína se tajně raduje z počátečního úspěchu Hamásu a podporuje dvoustátní řešení - jehož cílem by mělo být zničení Izraele. Navíc ji těší, že po podpoře Ukrajiny a Izraele může být oslabena americká podpora Tchaj-wanu.

Tupá Evropská unie podporuje právo Izraele bránit se, a zároveň připomíná prohlášení, v němž podpořila dvoustátní řešení - což by vedlo ke zničení Izraele.

Americký prezident Biden, velký podporovatel Izraele, dal právě před měsícem izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi „jasně najevo, že jedinou odpovědí na řešení izraelsko-palestinského konfliktu je dvoustátní řešení“. Což Palestinci nikdy nechtěli; co chtějí, je zničit Izrael a dali to jasně najevo.

Zatímco liberálně pokrokový až pokrokářský svět společně se všemi zpátečnickými a diktátorskými režimy vyzývá Izrael k této asistované sebevraždě, vypouštějí Palestinci zejména na civilní izraelské cíle stále rakety, čímž páchají válečné zločiny.
Zatímco euroameričtí lumíci hovoří o nutné izraelské „zdrženlivosti“ a péči o civilní obyvatelstvo, drží palestinští zločinci v nesnesitelných podmínkách přes stovku rukojmí. Přesný počet nelze určit, protože některé už odpravili, někteří umírají kvůli nedostatku potřebných léků.

Po Lidicích se už v českém domácím a zahraničním odboji nemluvilo o žádných právech Němců v poválečném Československu. Po palestinské bestialitě v příhraničních kibucech přestali o dvoustátním řešení mluvit i zapálení izraelští levičáci. Připomínám, že o tom se nemůže rozhodovat ani v Oslu, ani v Pekingu, ani v Bruselu, ani ve Washingtonu, ale jedině v jeruzalémském Knesetu. Takové rozhodnutí by musel projednat i izraelský Nejvyšší soud, nikoli nějaký soud v Haagu nebo jinde. A nevidím v současném Izraeli žádnou nearabskou stranu, která by to měla ve volebním programu.

Co bude po fyzickém zničení Hamásu nevím. Sudetští Němci se nakonec dostali domů do vlasti odsunem. Stali se tak dalším německým kmenem, kterému však zbytek Němectva nadával: „To vy můžete za válku, za naše utrpení!“ Ubohé Palestince však nikdo nechce. Pásmo Gazy nabízel egyptskému prezidentu Anvaru Sadatovi už izraelský premiér Menachem Begin při mírových jednáních v roce 1977. Že by mu ho přihodil v rámci smlouvy „území za mír“ k Sinaji. Sadat tehdy prohlásil, že za takové podmínky mír nebude! Ani dnes Sísí Gazu nechce. Palestince nechtějí ani v (Za)Jordánsku, ačkoliv to je ta část Palestiny, kterou Britové přenechali Arabům. Takže Izrael nemůže vyslyšet návrh tehdejšího českého premiéra Miloše Zemana, který při své návštěvě bodře pravil: „Jaképak problémy s Palestinci? Tak je odsuňte!“

Jak říkám, nevím. Možná se přece jen naplní dávná palestinská tužba: „Od řeky k moři!“

Záleží však na tom, kterým směrem bude platit.

Psáno v Praze na Lužinách uprostřed adventu i chanuky, v úterý 12. prosince 2023

Ramat Rachel, kibuc, který se ubránil (1948)