HanaW 24.11.2009 1:34

Dik, Samane

Rada ctu vase clanky a vzpominky. Ja jsem ten srumec sledovala na televizi v USA, oci navrch hlavy. dekuju moc za priblizeni nalady v te dobe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Větší vlastenec 24.11.2009 1:17

Re: Listopad 1989 - začátek doby TEMNA ! (2.část)

Čekali jsme na rachot tankových pásů, na hluk tryskových motorů bitevních letounů, na pravidelné kroky vojenských jednotek. Čekali jsme na prchající kontrarevolucionáře. Proč se ale nic neděje ? Zpoza bloku jsme slyšeli volání a smích davu, jakési projevy, zpěv - ale ne zvuky doprovázející očekávaný zásah ČSLA. Přece musejí přijít ! Je to pár měsíců, co nám čínští soudruzi ukázali, že to jde, a jak snadno. Stačí chtít, a socialismus je zachráněn. 

Čekali jsme i v neděli. Bylo zima. Už jsem pár let nekouřil, ale vzal jsem si nabízenou Startku od neznámého soudruha v koženém kabátě. Kolovala láhev vodky; když dorazila ke mně, napil jsem se zhluboka. Hlava se mi točila, po nikotinu, alkoholu, ale především strašlivým poznáním : Vedení Strany zradilo naše ideály. Věřili jsme Straně, věřili jsme tolikrát proklamovanému leninismu nejvýše postavených soudruhů, a nyní – nic.    Porážka bez boje, zbabělý ústup, zaprodání proletariátu buržoustům, tyranům a zrádcům všem.

Někdo pronesl chraptivým šepotem : "Je to v pr..li. Dem domu.“ Šli jsme. Z Letné zazníval zpěv a smích, ale v zde, v boční ulici, plakali tvrdí chlapi.

Již nikdy Prohraný Listopad !   Volte ČSSD a KSČM !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Větší vlastenec 24.11.2009 1:15

Listopad 1989 - začátek doby TEMNA ! (1.část)

Přátelé a soudruzi ! My pokrokoví, levicově založení lidé na ty temné, smutné, zoufalé dny vzpomínáme neradi. Ale připomínat si je musíme, musíme poučení z nich nadále zpracovávat, musíme o začátku doby temna poučovat mladou generaci.

Právě na konci prvního týdne nástupu kontrarevoluce, v sobotu 25.listopadu a v neděli 26.listopadu 1989, padly poslední naděje na brzký návrat klidu a pořádku, na rozdrcení protisocialistického a protistátního puče. Bylo jasné, že jsme prohráli, že prohrál pokrok, mír a socialismus. Že prohrál celý československý pracující lid.

Ale ještě horší než sám fakt porážky byl způsob, jaký jme byli poraženi : Vždyť my jsme vůbec nebojovali !    

Vzpomínám, jako by to bylo dnes : Stáli jsme v ulici U Letenské vodárny, kousek od Korunovační, a čekali jsme. Už to musí každou chvíli začít ! Kradmo jsem pozoroval ostatní soudruhy; některé jsem znal, jiné jsem poznával. Lišili jsme se od vysmátých kontrarevolucionářů, od rozšklebených tváří studentíků, kteří studovali za naše, za dělnické peníze, a teď by chtěli likvidovat socialismus.   Lišili jsme se od všech těch intelikentů s brýlemi, s oholenými tvářemi, navlečenými v tuzexových bundičkách. Lišili jsme se od starobních důchodců, jistě příslušníků bývalých vykořisťovatelských tříd.

Stáli jsme tiše a pevně, v malých hloučcích, ruce hluboko ve vyboulených kapsách baloňáků a vaťáků, čepice a klobouky stažené do čela. Pořád mám před očima zachmuřené, mužně neholené tváře soudruhů z Lidových milic, tvrdých chlapů od soustruhů a rotaček, cítím kouř jejich cigaret-partyzánek, držených mezi palcem a ukazováčkem, kouřených do poslední snítky tabáku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek