L. Novák 18.9.2023 9:02

Někomu ty limity prospívají (pracovníci nemusí být v práci navíc když nechtějí), jiným limity přesčasů vadí a překáží v možnosti vydělat si víc. Takový stav jsem jako zaměstnanec (po ukončení aktivní živnosti v době recese 2012) zažil, když jsem vyčerpal limit přesčasové práce (416 hodin) už v 1. pololetí roku. Bavilo mě zůstat odpoledne déle v práci a pracovat na zakázkách, které firma nestíhala kvůli přetížení plnit včas. Dokonce k přesčasovým příplatkům vyplácela i vysoké bonusy, zvláště v době dokončování zakázky, kdy hrozilo nesplnění termínu předání zákazníkovi (a s tím spojené sankční poplatky pro firmu). Pro pracovníky firmy to byl "zlatý důl" a byli tak schopni si vydělat x-násobek základní měsíční mzdy bez přesčasů. Samozřejmě hlavně ti, kteří nemuseli řešit rodinné problémy vznikající nepřítomností její hlavy při výchově potomstva. Manželky ale na druhé straně neprotestovaly proti vysokým příjmům manžela, pokud to výrazně přispělo k bezproblémovému zajištění rodiny a domácnosti.

Takže ta věc s přesčasy nemá jeden rozměr, tedy jen lékařský. Někde by uvítali dobrovolné přesčasy bez zbytečného omezení státem (samozřejmě s omezením počtu odpracovaných hodin denně a týdně a povinným volným dnem k odpočinku po 6 pracovních dnech). Zvláště v době nedostatku pracovníků, které nelze jednoduše nahradit "dovozem" nekvalifikovaných cizinců, s nimiž je i těžké se domluvit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Kohout 17.9.2023 19:57

Jakožto jako soukromník po cca 50 let jsem vždy "záviděl" zaměstnancům tyto jejich hrátky. Opravdového soukromníka by to nikdy nenapadlo. A nepočítal jsem vteřiny minuty hodiny dny noci jakoby navíc...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 17.9.2023 15:23

Tak ono je pohotovost a pohotovost.

Když je počet pracovníků dostatečný, není takzvaně optimalizovaný, tak pohotovost i mezi směnami v podstatě nevadí. protože většinou je tak málo práce, že je dostatek času na odpočinek, spánek a podobně.

Když ovšem nějaký manažer začne "optimalizovat", aby třeba získal nějaké odměny za úspory pracovních sil a podobně, část lidí se třeba propustí a potom najednou pohotovost je totéž , co běžná práce. Člověk kmitá celou dobu pohotovosti, odpočine si, trochu se vyspí, jen výjimečně. To se dá vydržet jen krátce a ne pořád.

A proto se nyní bouří třeba doktoři, optimalizátoři ušetřili některé pohotovosti a na zbylých ta služba přes noc už není pohotovost, na které se doktor většinou dostatečně vyspal a ráno potom začal další směnu +- odpočinutý a zvládal ji. Na zbylých pohotovostech už je to klasická práce, takže doktor naplno jede na denní směně, potom naplno jede v noci na pohotovosti a zase už má naplno jet hned další směnu od rána. Najednou, když se takhle překlopí ta pohotovost do běžné práce, vychází, že doktorů je naopak málo a je třeba přijmout ještě víc nových než se předchozí optimalizací lékařských pohotovostí lékařů ušetřilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 17.9.2023 14:01

Dopravní zákoník říká, že je třeba přizpůsobit rychlost jízdy vozidla stavu vozovky a intenzitě provozu.

Občanský zákoník zatím ale neříká nic o tom, že i občan by měl přizpůsobit svou kvalifikaci stavu současného technologického pokroku.

Také ekonomové by měli přizpůsobit své výpočetní modely stávajícímu 21. století.

Současné 21. století je totiž, jak na sviňu (!), technologicky velmi intenzivní. Průmyslová revoluce kdysi efektivně nahrazovala práci lidských svalů, zatímco současná AI revoluce již postupně (!) nahrazuje práci lidského mozku.

Toto téma by asi mělo být samozřejmostí na blogu mimořádně úspěšného českého sci-fi spisovatele. Zde by se asi mělo nejvíce diskutovat o tom správném technologickém tempu: tzn. nepředbíhat, ale ani se neopožďovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 17.9.2023 13:44

„Když se ti nelíbí nějaký zákon, nastol si vlastní, revoluční!“

Dnes, v roce 2023, by bylo možno parafrázovat zmíněnou větu následovně: "Když se ti nelíbí nějaký (zaměstnanecký) zákon, "nastol" za sebe nějakou revoluční technologii".

Ostatní

Na příklad ve školství studenti dnes "nastolují" za sebe práci tzv. umělé inteligence ChatGPT (která za ně napíše seminární práci na jakékoliv téma), čímž ale uvádějí v zoufalství technologicky některé nepřipravené učitele a učitelky.

Technologicky připravené firmy "nastolují" tzv. home office pro pracovníky, kteří z nějakých důvodů se nemohou dostavit na své pracovní místo.

Mnohé činnosti dnes už totiž (hlavně díky rychlému internetu) lze provádět na dálku. Určitě se to týká distanční formy vzdělávání, která vyhovuje více rozeným individualistům, spíše než kolektivistům. A takovou formu vzdělávání prosadí spíše strach z infekční nákazy (viz Covid-19), než nějaké výhružné nařízení "dutých hlav".

Vědeckotechnologická kontrarevoluce?

Například lékařsky velmi kompetentní lékařka v roce 2023 odmítá komunikovat se svým pacientem po internetu. Když už tak, je třeba k té lékařce zatelefonovat. Tzn. je třeba sestoupit o jeden technologický vývojový krok zpět.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Meišner 16.9.2023 9:36

mám dojem, že v Zákonníku práce byla klauzule, že za práci přesčas se poskytuje zásadně náhradní volno--odměna byla až na druhém místě. nevím, jak je tomu dnes, už to nesleduji. ovšem v praxi se to nepoužívalo, téměř vše se proplácelo. i proto, že to tak zaměstnanci chtěli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Harvánek 16.9.2023 7:16

Když už jsme u oněch přesčasů a pohotovostí na pracovišti i mimo ně, rád nbych se podělil o své zkušenosti. Ještě před 19 roky jsem pracoval jako výpravčí v jedné větší železniční stanici. Směny jsme mívali dvanáctihodinové a mezi nimi volno 24 hodin. Tady jen v případě, že bylo dost zaměstnanců a mohlo se sloužit podle stanoveného rozvrhu. Po 4. směně bylo 72 hodin volna. Ale když někdo nastoupil dovolenou, onemocněl, byl odeslán na nějaké školení, museli chybějícího pracovníka zastoupit někteří, kteří zrovna čerpali volno (pro tyhle účely býval tzv střídač, ale těch také bývalo méně než by mělo být podle tabulkových počtů). A tak třeba mohl dostat pracovník čerpající volno i dvě směny navíc. Délka směny byla sice 12 hodin, ale mohla být prodloužena až na 15 hodin, když se nedostavil pracovník, který měl střídat. Ty tři hodiny navíc byly proto, aby se dala sehnat náhrada za onemocnělého pracovníka či za toho, který zrovna seděl ve zpožděném vlaku. Ale ani po 15 hodinách služby a nesehnané náhradě nebylo možné dopravní kancelář zamknout, klíč uložit pod rohožku a odejít. Protože to by znamenalo zastavit provoz. Takže jsme na tom byli stejně jako lékař u rozdělané operace (tam se také nedalo odhadnout, jestli se neprotáhne; když mi voperovávali před lety kardiostimulátor, také se operace prozáhla z plánovaných 45 na 150 minut). Také po několik let jsem zastával (na nátlak našeho vedení) funkci přednosty stanice. Zde jsem měl stanovenou pracovní dobu, ale 3x měsíčně jsem musel provést kontrolu na pracovištích svěřené stanice v délce 3 hodin a za to jsem směl čerpat náhradní volno v délce jedné směny. A když doško k nějaké nepříjemné události, musel jsem se po jejím oznámení dostavit na pracoviště a obnovit co nejdříve provoz. Takže ono to nikdy v nepřetržitých provozech nebylo jednoduché.

• reagovat
• nahlásit příspěvek