Antonín 4.2.2008 3:30

Dětství bezstarostné - dosud ne, dosud máme KSČM

Pane Kovanici, veliké díky za Vaše skvělé články. Musíme jenom doufat, že je čtou také mladí lidé, pro něž jsou léta komunistického teroru jenom dějepisem. Že se snad na chvíli zamyslí nad Vašimi texty a že se pokusí vmyslet do těch časů kdy stovky poctivých občanů byly popraveny jen proto,  že se soudruhům znelíbili, kdy tisíce občanů byly uvězněny a pracovali v uranových dolech, ačkoli se ničím neprovinili - vlastně provinili - byli totiž označeni za třídního nepřítele, stojícího v cestě teroru komunistů. Téma Vašeho článku o mrzačení dětských duší, což považuji za jeden z nejhorších zločinů vůbec, mi připomnělo osobní zkušenost. Přišla v lednu dcerka prvňáček ze školy domů. "Co bylo dnes ve škole?" "Soudružka učitelka nám povídala o jednom hodném pánovi, který měl rád děti a jmenoval se soudruh Lenin".  Dodnes si pamatuji ten bezmocný vztek, který mnou doslova lomcoval - a nemohl jsem jí nic říci o tom, jak kvůli tomu hodnému pánovi zahynuly desítky milionů lidí a jak je všechno v komunismu postaveno na lži a strachu ...  nemusím pokračovat, aspoň doufám. Proto Vás pane Kovanici prosím abyste - protože máte talent - pokračoval v publikování podobných článků, kdy dáváte zejména mladým lidem možnost aspoň trochu pochopit co komunismus byl a stále je. Snad je to povzbudí k tomu, aby se začali zajímat o "zoon politikon" a snažili se pro svoje děti (pro sebe už to nestihnou) připravit svět bez komunistů a jiných zrůdných režimů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Borek@exil 4.2.2008 2:38

skutečnost, že děti měly bezstarostné dětství, že se nikdo nemusel ptát, co mu hrozí zítra, že tu nebyl hlad a existenční nejistota, že tu bylo vzdělání a kultura pro všechny,

Když nám bylo 15 (jsem ročník1947), chodili jsme po jednom do ředitelny k soudružce ředitelce na popovídání o volbě povolání po skončení devitiletky. Na otázku, zda bych nechtěl být horníkem, jsem odpověděl záporně. Nejlepší žák ze třídy, Vráťa T. měl pohovor dost zajímavý. Když sdělil soudružce ředitelce, že plánuje studia na vysoké, neb chce být inženýrem, dostalo se mu této odpovědi: Vratislave, ty budeš rád, když budeš prodávat ryby. Později se soudružka musela nějako znelíbit....objevila se totiž v posici učitelky na učňovské škole KOVO, kam jsem chodil coby učeň zámečnický. Ta rudá bestie se jmenovala Soňa..na příjmení si nevzpomenu, ředitelovala v Praze na Vinohradech - Na Smetance.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Michaela Freiová 4.2.2008 0:53

Dětství skutečně bezpečné

Někdy v polovině padesátých let se moje maminka rozhodla, že zkusí poslat tatínkovi do lágru trochu domácího pečiva k svátku. Abychom oblomili velitele tábora, musela jsem napsat dopis já. "Vážený pane veliteli", napsala jsem, "můj tatínek, číslo 17963, bude mít svátek. Proto jsme mu napekli trochu pečiva a prosíme Vás..." atd.

Bylo to skvělé. Uvažte, jakou jistotu pro dítě znamená fakt, že zná evidenční číslo svého otce v systému jáchymovských lágrů. Něco takového dnešní chudinky děti už neznají. Je mi jich líto.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojuska 4.2.2008 0:37

Pane Kovanic,

napsal jste to opravdu výstižně. Jsem stejná generace a moje vzpomínky na tu dobu jsou velmi podobné. I včetně těšení se na pionýrský šátek (děti zblbnete snadno), strachu z imperialistických atomovek a krutého vystřízlivění v roce 1968.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Melein 4.2.2008 0:31

Re: Ano zažil jsem to na vlastní kůži ...

Mě to zase pokazila sestra neboť prozřetelně v 69 zdrhla. A vidíte, jací jsou dnes státotvorní, ani toho prezidenta bez nich nezvolí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F.Kolář 4.2.2008 0:30

A co ta další dětství ?

Pěkně napsáno, ala mám obavy o další dětství. Syn se narodil v roce 1990, a když jsem mu povídal o světě svého dětství, tvářil se jako bych mu vyprávěl o době kamené. Tutanchamón, Karel IV., Lenin, Hitler i Husák mu splývají v jedno jediné období, nazvané "když jsem ještě nežil". A tak se dnes bojím já, co se stane až zemřou všichni, kteří minulý režim zažili osobně. Informace se dají předat, ale prožitek, ten už ne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Melein 4.2.2008 0:29

Jenže komunisté jsou zde pořád.

Dokonce by je volilo dle nějakého půzkumu 14% voličů. Děsivá představa, že místo aby jejich příznivci časem početně ubývali naopak jejich počet rost. Takže máte pravdu v tom, že by je zřejmě volili i mladí. Je to zřejmě tím, co se děti učí ve škole v hodinách dějepisu. No a taky (co si budeme nalhávat) tím, co se nestalo po té naší slavné revoluci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

hamar 4.2.2008 0:18

Ano zažil jsem to na vlastní kůži ...

"Bezstarostné dětství", kdy soudruzi rozhodovali o tom, zda-li s kádrovým profilem rodičů mohu na střední školu - nemohl jsem! ... Proto je mi zle, když vidím na obrazovce ty bezostyšné nereformované a nereformovatelné komunisty povídat o demokracii ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek