Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
NORSKO: Kradení dětí je součástí státní politiky
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Tachovsky 3.12.2018 13:35Re: Možná si to spletl s Aztéky a jejich desítkami tisíc To bude ono. Oni jsou si ti cmoudi dost podobny. |
|
|
A. Alda 3.12.2018 13:49Nic jsem si nespletl. Jen jsem nechtěl vyjmenovávat všechny, ale jen příklady. |
|
|
K. Janyška 3.12.2018 8:52Socialistické převědčení nezná člověka. Jen lidské šachové figurky. V tom to je... Dzp. |
|
V. Student 3.12.2018 8:12Podle zprávy psychiatra. Ano, na to se všichni odvolávají. Všechny zprávy všech odborníků jsou prověřitelné, jen psychiatři a psychologové nemají žádnou povinnost dokazovat svá stanoviska. Důsledkem je vznik nové šlechty, lidí nekritizovatelných, které nelze kritizovat ani na základě skutečnosti, která je jiná. Prostě to nejde. Takovou skutečnost je totiž potřeba dokázat, tedy ji učinit objektivní. Ale jestli existuje obor, kde objektivně dokazovat nelze, pak je to tenhle. |
|
D. Polanský 3.12.2018 6:45A kolik je u nás odebraných dětí? Když už uvedl bych srovnání s Norskem. Budete se divit, chytráku, u nás je to více. |
|
J. Anděl 3.12.2018 7:27Re: A kolik je u nás Pan Zdechovský se teď aktuálně nejvíc v této oblasti angažuje u Norska (alespoň dle článků), nicméně domácí situaci se věnuje taky, viz třeba níže odkazovaný článek z jeho webovek z dubna letošního roku. Z dřívějška, to se mi teď nechce dohledávat, se věnoval u nás specificky právům otců. Odkazovaný článek nepsal pan Zdechovský, ale je na jeho webu. Jsou tam i jiné články, týkající se domácí situace. https://goo.gl/SQ7CXq |
|
|
J. Anděl 3.12.2018 7:37Re: A kolik je u nás Teď jsem si přečetl i přímo ten dopis pod odkazovaným článkem a koukám, že jsem vtipně uvedl ne zrovna dobrý příklad. Je tam totiž jeden zajímavý argument, který stojí za zamyšlení, právě i v souvislosti s tím Norskem: „O umísťování dětí do ústavní péče rozhodují nezávislé soudy, které před rozhodnutím o umístění dítěte do dětského domova vždy nejprve hledají jiné vhodnější řešení. Pokud by takové řešení měly, děti by do ústavní péče neposílaly,“ Vybavuju si, že se k tomu pan Z. vyjadřoval. Jak je to u nás přesně s tím hledáním "jiného vhodnějšího řešení", toť otázka. Asi bychom se museli podívat na konkrétní příklady. Ze svého okolí znám pár příkladů, kdy měl někdo komplikace se státem resp. jeho zástupci v rámci své péče o děti. Ať šlo o výchovu neortodoxní a alternativní, či běžné komplikace zaměstnané svobodné matky. Neznám z domácího prostředí z posledních let žádný příklad typu Michálková. Takže vlastně vaše poznámka je na místě, ale ptám se, co je u nás příčinou odebírání dětí? V případech, které znám, k odebrání nedošlo. |
|
|
V. Student 3.12.2018 8:18Re: A kolik je u nás Já myslím, že my jsme jiné, paradoxně lepší situaci než takové Norsko. Z doby komunismu jsme velmi citliví na zásahy státních institucí do života rodin (ne že by se to tady nedělo, ale ta minulost zase tak vzdálená není). Takže odebírat děti na základě vágních keců, jen proto, že je říká nějaká "Organizace, mající na srdci blaho dítěte" ještě není tak jednoduché. Bude, ale ještě není. To v takovém Norsku se o demokracii nebojí, takže o ní můžou přijít mnohem rychleji než my. Jakože přicházejí. Víte, já tenkrát napjatě čekal, co soud v případu Michaláková uvede jako důvody odebrání, resp. nevrácení dětí. Ty naznačované. Protože to soud musí. Musí s pravdou ven. Ten rozsudek mi vyrazil dech; žádné zanedbávání, žádné zneužívání, jen fakt, že děti jsou už dlouho mimo biologickéu rodinu, a že by jim přesun zpátky mohl ublížit. A že paní Michaláková kauzu medializovala. To byly důvody, proč jí děti nevrátili. Jestli tohle není fašismus, pak už nic. |
|
|
J. Schwarz 3.12.2018 8:37Re: A kolik je u nás Je to fašismus a dokonce tak extrémní, že by si něco takového původní fašisté ani nedokázali představit. |
|
M. Moravcová 3.12.2018 12:16Re: A kolik je u nás souhlas |
|
M. Prokop 3.12.2018 10:54Re: A kolik je u nás Zkusil bych najít jiné slovo, než fašismus. Ten do rodin zase až tak moc nezasahoval. Spíš by to vypadalo na komunistickou diktaturu sovětského typu, ta zasahovala až do rodin, byť z odlišných důvodů. |
|
|
V. Student 3.12.2018 11:06Re: A kolik je u nás Ony ty totalitní režimy se snahou o průlom do rodin vyznačují všechny. Náckové měli svůj program Lebensborn, "sověti" zase Pavlíka Morozova:-) |
|
|
V. Petr 3.12.2018 11:40Lebensborn bylo něco jiného https://cs.wikipedia.org/wiki/Lebensborn Pávlik Morózov také. Ten byl dokladem snahy komunistů nadřadit věrnost Straně nad vztahy mezi rodiči a dětmi. Demonstrativní, často ovšem vynucené zříkání se příbuzných bylo v SSSR za Stalina běžné, ale z části se vyskytlo i u nás. Jinak je to ale vždy snaha nadřadit Stát všmu ostatnímu! |
|
|
M. Prokop 3.12.2018 10:52Re: A kolik je u nás "Budete se divit, chytráku," že to může mít i přirozené příčiny. Třeba větší procento cikánů v populaci. |
|
|
J. Farda 3.12.2018 13:08Re: A kolik je u nás Polanský je přísně korektní, ten, stejně jako poldové u trestné činnosti, etnicitu nebere v úvahu. A kdo na ni poukazuje, je rasista! :-) |
