Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
Svatba Williama a Kate
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:08Re: Paní Brabencová, Promiňte, ale jak to souvisí s tím, že by měly ledviny zajišťovat imunitu? |
|
L. Brabencová 1.5.2011 17:15Re: Paní Brabencová, To je jednoduché.Infekce ničí obranyschopnost organizmu. Ledviny při onemocnění, nemůžou plnit svoji vylučovací funkci a infekce se drží v těle.Tím se snižuje jeho imunita. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:23Re: Paní Brabencová, No, to ovšem platí jen při infekci močového ústrojí a s alergií to podle mého nesouvisí už vůbec nijak. Rozumějte, nemám nic proti bylinkám, ten pán je může i používat správně, jen mi vadí, když si někdo při absenci vzdělání pomáhá bajkami vycucanými z prstu. Poslední dobou jev velmi častý. |
|
|
L. Brabencová 1.5.2011 17:29Re: Paní Brabencová, Máte pravdu, ale lidé jsou dost vzělaní na to, aby se nehali obalamutit. |
|
|
P. Hofman 1.5.2011 17:37Re: Paní Brabencová, Opak je pravdou. Lidé jsou úplně blbí a tak je opijete rohlíkem, pardon, potravinovým doplňkem. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:41Re: Paní Brabencová, A flastrem na nohu .... |
|
|
P. Hofman 1.5.2011 17:44Re: Paní Brabencová, Jó, zlatá Francovka. A na kostce cukru - sladké mámení. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:45Re: Paní Brabencová, Ne, to byly Hofmanské kapky :-), ještě si vybavuju, jak nám je babička na tu kostku kapala. |
|
|
P. Hofman 1.5.2011 17:48Re: Paní Brabencová, No vidíte. A já s tím nepřestal dodnes. Dyť říkám, chlapi to maj lepší. |
|
J. Anděl 1.5.2011 18:05Re: Paní Brabencová, Myslím, že inteligence není podstatná. Je spousta inteligentních a přitom nemocných a nešťastných lidí, kteří inteligentně vědí, že ani flastr, ani ruka umrlcova, ba ani Bůh jim nepomůže. A jistě existují lidé, kteří mají flastr na noze, jsou spokojení, majetní a večer usínají s čistým svědomím a k tomu jsou zdraví. Aniž bych se tím chtěl zastávat flastru, co z vás vytáhne špínu. O té technice naprosto nic nevím (kromě toho, že jsem na facebooku viděl na to reklamu, na kterou jsem neklikl). |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 18:21Re: Paní Brabencová, Placebo. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 18:36Re: Paní Brabencová, Jistě :-). Termín placebo je zoufalý pokus racionální mysli vyrovnat se s (nejen) léčivou mocí víry. Ovšem experimenty, které zohledňují placebo, nemají vysokou účinnost, protože nelze změřit a v experimentu zohlednit míru té víry a míru protichůdných sil (ztráty smyslu, pochybností, pocitů viny, "zaslouženosti" utrpení atp.). Mně osobně by flastr nefungoval, protože bych mu nevěřil. Ale jak píšete níže (nevím, možná sarkasticky ;-)), jsou věci mezi nebem a zemí. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 18:42Re: Paní Brabencová, To si nechávám zadní vrátka. A k tomu placebu- změřit se to dá, udělají se dvě dost početné skupiny, obě dostávají tablety, ovšem jen jedna s účinnou látkou. Nikdo neví, co dostává. A výsledky ,,léčby" se zaznamenají. Já se s mým skepticismem vyhýbám podobným praktikám, protože vím, že by na mně nefungovaly. A jiné pokud možno nechávám, aby je uzdravila jejich víra. Např. v homeopatika. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 19:01Re: Paní Brabencová, Tím testem se ale myslím měří účinnost testované léčivé látky, aby se odfiltrovalo náhodné placebo. Placebo skupina je tudíž kontrolní, nikoliv testovaná. Je náhodná a nejsou tam vybraní jedinci se zvlášť silnou vírou, schopností vzdorovat pochybnostem, vůlí k životu, pokorou atp. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 18:11Re: Paní Brabencová, Podle čínské medicíny dráha (mj. využívaná v akupunktuře) ledvin souvisí i s imunitou. Ten receptář jsem neviděl, názor si na to samozřejmě mějte, jaký chcete, jen uvádím reálie. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 18:18Re: Paní Brabencová, Jsou věci mezi nebem a zemí! |
|
|
J. Láníček 1.5.2011 14:26Vandasovi a Johnovi Asi mám nešťastnou povahu, ale vždycky do všeho moc šťourám ... a mnohdy se mi to nevyplatí. Pak mi rodina nebo známí říkají : Že ses na to radši nevykašlal. Už jako děcko jsem mnohokrát přemýšlel, proč se mnozí hodní a zbožní lidé mají špatně a samé zlé věci je též namnoze potkávají, zlým a nedobrým lidem se pak dobře na tomto světě daří. Viděl jsem to na mnoha příkladech ve svém okolí. A také mi bylo divné, že mnohé z učení církve do sebe nezapadá, ba řekl bych, že si přímo odporuje, mnoho věcí pak od dávných pohanů v učení opsáno jest. To říkám i přes skutečnost, že jsem byl řádně pokřtěn, nějaký čas funkci ministranta dokonce zastával, moje matka s výjimkou posledního měsíce svého života pravidelně kostel navštěvovala. Když přišla z kostela a s otcem jsme se jí zeptali, jakou měl pan farář ten den kázeň, vždycky nám odpověděla: "Měli jste jít taky, pohani, věděli byste to" ! A také jsem si říkal, že když ten Borgia, co by papež nevím jaký a nevím kolikátý, měl tolik dětí, takovou pokoru a chudobu lidu kázal, sám už na tomto světě a nikoliv až na tom věčném, takové prostopášnosti páchal, nezřízeně si přepychu užíval --- a vůbec se nebál trestu božího !!! |
|
P. Vandas 1.5.2011 14:55Re: Vandasovi a Johnovi Velmi oceňuji Vaši glosu a pokusím se Vám odpovědět. V tom šťouralství ten problém nebude, i já rád pochybuji a přesto mi to víru nebere. Podstatné, vidím v tom, že hledat nepotřebujete. Potom Ti, co hledají a nacházejí se Vám musí nutně jevit, jako blázni. Přemýšlíte o tom, proč zbožní se mají špatně a zlí docházejí úspěchu? Omyl je v tom, že spoléháte na to, co o náboženství řekli jeho odpůrci, neb kdybyste byl věřícím křesťanem, tyto otázky by pro Vás tak naléhavé nebyly, neb oni totiž křesťané ví, že Ježíš pravil " Mé království není z tohoto světa." Tudíž to hlavní, o co křesťané usilují a co též dostávají od své víry, je duchovní společenství se svým Bohem, se svými bratry a hlavně, mír se svou duší. Mají v duši místo nenávisti,křivd a utrpení, naději a pokud se i díky tomuto optimistickému vidění světa, stanou i v životě úspěšnými, připisují svůj úspěch Božímu požehnání, jež se jim dostalo. Vím , že ne všichni křesťané jsou tací, avšak vědí na rozdíl od ostatních, jací by měli být. Jsou každodenně konfrontování se svými poklesky, se svými selháními a nemohou to tak snadno odvrhnout se slovy, "to přeci dělají všichni." Nuže, podle mne je křesťanství neuvěřitelným a nezaslouženým bohatstvím, které se dostane těm, kteří po něm touží. Neboť jest psáno. " Tlucte a bude vám otevřeno." a též, " Pojďte ke mně všichni, kteří obtíženi jste a já vám odpočinutí dám." |
|
|
J. Láníček 1.5.2011 15:30Ač velkých špatností se věřící dopustí, stačí když ke zpovědi zajde, a veškerý hřích z něj sňat. Stačí když odříká pár zdrávasů, to zas tak náročné není. To se to pak páchají špatnosti, když to jde tak jednoduše vyřešit. A když ty mnohé věřící, co to velice na odiv aspoň dávají znát, sleduji - zjišťuji, že jsem mnohem více věřící a zásad desatera dodržující - než oni ! A přec nebudu spasen, leč si to nezasloužím ! |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 15:36Re: Ač velkých špatností se věřící dopustí, Toto Vaše vyjádření je jen a pouze Vaší představou o víře a náboženství. S realitou má pramálo společné. Nezaškodilo by Vám více se zajímat o věci, které hodláte kritizovat. Jinak se vystavujete riziku zesměšnění. |
|
|
P. Vandas 1.5.2011 15:40Re: Ač velkých špatností se věřící dopustí, Ten koho popisujete, není věřící člověk, ale pozér. Ty najdete nakonec všude, v politických stranách, mezi "přáteli", mezi příbuznými, mezi kolegy v práci, to však nic nevypovídá o křesťanských hodnotách o podstatě vyznání. Je to jak s láskou a manželstvím. Jistě je mnoho těch, kteří své ženy bijí, jim zahýbají,je podvádějí, okrádají, pomlouvají a často se tváří, jako dobří otcové. A přesto nelze říci, že láska je přetvářka a manželství pokrytectví. Neb ten, kdo jednou miloval a byl milován ví, že není větší slasti na světě celičkém.Podobně je to i s vírou. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 16:22Jiný (?) pohled Dobrý den pane Láníčku. Co si myslíte Vy? Myslíte, že stačí pár zdrávasů a zpověď a hříchy jsou pryč? Hříchy oddělují člověka v srdci od Boha. Bytí s Bohem se dá do jisté míry (!) popsat jako pocit čistého svědomí, vnitřního klidu, víry ve správný průběh věcí, sebejistoty, naprosté svobody, vědomí pevného bodu. Když však něco uděláte, co nebylo správné, od tohoto Vás to vzdaluje. Necítíte klid, naopak, svědomí Vás více či méně tíží, myšlenky těkají, nervozita Vás žene od čerta k ďáblu (od alkoholu k adrenalinové zábavě, k zapomenutí), ale někde to tam pořád sedí. Jak se s tím vypořádat? Jak nabýt znovu ztraceného klidu, čistého svědomí? Je skutečně nutné dožít se sevřeným zadkem, zarputilým srdcem, ve vzdoru, neklidu a beze smyslu? Nebo si lze odpustit a dosíci pocitu, že mi bylo odpuštěno? Zpověď (nejsem praktikující křesťan, tudíž tuto možnost nevyužívám) je přiznáním (si a Bohu) pochybení, je zjištěním jeho důsledků, je omluvou. Modlitba a pokání jsou pak začátkem cesty k onomu klidu. Máte-li jinou formální metodu, kterou dosáhnete téhož, proč ne. Ačkoliv podle mě, i kdyby mimo kulisy církve, stejně by měla stejný průběh. Přiznání a poznání, prosba o odpuštění, pokání. Zdálo by se to být prostou psychologií, mou zkušeností však je, že psychologové (a zejména psychiatři) nejdou k jádru problému (jsou mj. omezeni nezbytnou sekularitou) a nabízejí často náhražky. Často se na věc dívají materialisticky jako na disfunkci mozku či prostě sociální adaptability. Nejtvrdší náhražkou je otupení v podobě psychofarmak (ty dokáží utlumit svědomí a navodit pocit klidu), ale i různé metody psychologického "ukecání" svědomí, umlčení srdce. Někdy však mohou mít úspěch. Zejména provedou-li člověka - přiznáním, vnitřním přáním po odpuštění, pokáním (a katarzí) někdy dovedou člověka k očištění. Bůh k tomu je nápomocen. Někdy se ovšem o samotě těžko hledá. Vím, o čem mluvím. Ale ne každý kněz je zaručeně v jeho blízkosti a může pomoct, alespoň mám ten pocit. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:04Re: Jiný (?) pohled Psycholog má trochu ztíženou pozici, protože on nemůže klientovi říct- vy se chováte ale hrozně, vzpamatujte se! Musí jemně navádět, aby na to přišel sám, jinak se bude stavět na zadní. Ostatně lidí bez řádně fungující zpětné vazby je! Ke zpovědi přichází člověk sám a buď je k sobě poctivý a má to smysl, nebo není a jen si něco nalhává. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 17:27Re: Jiný (?) pohled Ano, v tom je třeba psychologie omezená. Mně připomíná trochu pohádku Sůl nad zlato, když se král rozčílil, vyhnal Marušku a prohlásil, že se bude vařit bez soli. Něco tomu chybí, říkal Werich. A byla to sůl. Tak i té psychologii něco chybí. A ta tvrdošíjnost je podobná králi z pohádky. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:30Re: Jiný (?) pohled Řekla bych, že styčné body tu jsou. Funguje to, jen když o to člověk sám stojí. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 17:46Re: Jiný (?) pohled To jistě. Moderní medicína (obecně řečeno, jsou řekněme alternativní směry) stojí na oddělení profesní a osobní části. Psycholog je jakýsi vnější pozorovatel a konzultant. Jistě, že v reálném životě se člověk setká s různými lékaři s různě hlubokým vnitřním zapojením, ale obecně to platí. Takže v psychoanalýze je s nadsázkou člověk sám versus svět - a má jakéhosi nezúčastněného poradce a konzultanta. V nějaké duchovní praxi jsou v ideálním případě tři: praktikující, kněz a Bůh. A svět není vně, svět je součástí toho Boha. Také proto kněží často žijí trochu jiným životem, v některých směrech v celibátu. Netvrdím, že to je nutné, ale připadá mi to praktické a smysluplné. |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 17:56Re: Jiný (?) pohled Do medicíny patří psychiatr, to je doktor a může předepisovat léky, kdežto psycholog medicínu nestuduje a léky nepředepisuje. A psychoanalýza je jen jedna z metod, dost popularizovaná hollywoodskými filmy. Tolik trocha teorie. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 17:59Re: Jiný (?) pohled Já vím. Vydejte se ovšem řešit třeba deprese, setkáte se s oběma disciplínami, taková je praxe :-). |
|
|
J. Václavíková 1.5.2011 18:25Re: Jiný (?) pohled Jo, ale tam se bez prášků nejspíš neobejdou. Já jsem ráda četla Plzáka svého času. Jeho náhled na partnerské vztahy dost seděl. |
|
|
J. Anděl 1.5.2011 18:40Re: Jiný (?) pohled Ale předpokládám, že tam neřešil, co s pocitem viny třeba v případě nevěry. Nebo řešil? Já znám jen to slavné heslo o zapírání :-) Psychologové se snaží a bez prášků se obejdou, leč ne vždy uspějí, pokud se vás chopí psychiatr, nevidí důvod se bez nich obcházet. Ale tak jako tak, je to asi o štěstí, komu se dostane člověk do rukou. Slyšel jsem i velice smutné příběhy, i řadu banálních. |
