Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
4.5.2024 | Svátek má Květoslav
Diskuse k článku
BTW: Sledování
Když byly děti maličké, tak jsem měla pocit, že nic horšího než čtyřiadvacetihodinová nepřetržitá služba u snad nikdy nespícího hyperaktivního a potravu odmítajícího mrňouse mě nemůže potkat. Jak málo jsem toho věděla o výchově!
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Beňa 6.1.2006 18:48Tak už je večer a já nestihla za celý den něco napsat k dnešnímu tématu, ač je mi velmi velmi blízké. Tak alespoň teď. Bývala jsem matka fanatička, která nikdy nechyběla na besídce ve školce, na žádném rodičáku - hlásila jsem se na každou rodičovskou aktivitu, takže svým dětem jsem dělala pionýrskou vedoucí a jezdila s nimi a jejich kamarády celé roky na tábory, vymýšlela pro ně bojovky a tak, zajímala se o všechno, co je kdy bavilo a podporovala každý jejich koníček s euforií prožívala taneční, maturitní plesy a když jsem se z pracovních důvodů nemohla zúčastnit předávání maturitního vysvědčení, hrozně jsem to obrečela. Fakt jsem si to všechno užívala a bylo to moc fajn. Starostí pochopitelně bylo také dost. Že s malými dětmi jsou malé starosti a s velkými velké, to je věc notoricky známá, ale jak to bolí, když to člověk žije, auva jauva...Když jsem si přinesla prvního synka z porodnice, tak jsem nad ním brečela, protože jsem nevěděla, jestli všechno dělám tak jak mám, jak často jsem si na to vzpomněla jako matka dospívajících a dospělých synů, jaká to byla tehdy "brnkačka" a kdybych byla věděla, jak to bude stále těžší a těžší, tak bych buď brečet ihned přestala nebo ho běžela vrátit do porodnice . Ale jak pěkně napsala níže pecka, někdy, když se v nějaké životní situaci zachová mé dítě tak, jak jsem ho od toho miminka směrovala, tak to zahřeje srdce. Takže pecko - zažila a souhlas  ..
|
