Dovolte mi, abych reagoval na Vaše, poněkud stereotypní, prohlášení typu "České dráhy (se) potácejí od skandálu ke skandálu a nefungují tak očividně, že z toho skoro až jímá závrať".

Nebudu se zde zabývat skandály. Jednak myslím, že v kterékoli jiné oblasti života v tomto státě jsou mnohem větší, a především již z principu přijímám veškeré tučné titulky našich vysoce objektivních sdělovacích prostředků s krajní nedůvěrou.
Chci se věnovat jen té části vašeho tvrzení, která zpochybňuje funkčnost Českých drah.

Napřed krátké shrnutí základních pojmů (aneb Co jsou skutečně České dráhy).

Železniční trati - tedy koleje - jsou v ČR spravovány státní organizací Správa železniční dopravní cesty. Tu si můžeme představit jako Ředitelství dálnic i okresní správu silnic v jedné osobě. V poslední době probíhají investice do "koridorových tratí" - v zásadě uvedení alespoň části hlavních tratí do stavu odpovídajícímu běžným evropským standardům. Ceny za tyto stavby jsou v principu odpovídající cenám našich dálnic - tedy báječné. Tratě nekoridorové jsou udržovány z hlediska kvality "jízdní dráhy" v podstatě stejně jako před léty - žádné velké zlepšení. Důvod je jednoduchý - nejsou prostředky.
Přístup na železniční dopravní cestu je po splnění podmínek (v Evropě podobných) umožněn libovolným subjektům provozujícím železniční dopravu za stejných podmínek.
Každý dopravce platí za to, co skutečně (a v jakém objemu) projel - a to po všech tratích, včetně lokálních. Tedy na rozdíl od silniční dopravy za "každé kolo, metr a kilogram".

Nákladní železniční doprava - po rozdělení ČD převzala tuto část nová firma ČD Cargo, akciová společnost nyní vlastněná státem. Není nijak dotována. V evropských podmínkách si zdaleka nevede špatně. V konkurenci nákladově minimálně zatížené silniční dopravy jsou ale její podmínky velmi těžké.
ČD Cargo není samozřejmě jediným českým železničním podnikem - v současné době je trh nákladní přepravy plně liberalizován.

Osobní dopravu je nutno rozdělit na zabezpečení základní dopravní obslužnosti a na neobjednávanou a nehrazenou dopravu (dálkovou). V osobní dopravě (základní) zabezpečují nyní většinu přeprav České dráhy na základě objednávky jednotlivých krajů a ministerstva dopravy. Ty určují jízdní řády, počty vlaků, frekvenci... - pokud tedy někomu nevyhovuje jízdní řád, je zbytečné si stěžovat na provozovatele dopravy (ať jsou to České dráhy nebo kterýkoli jiný dopravce). Stav je zde opět stejný jako u silnic - u objednávané autobusové dopravy. A stejně jako zde je dopravci hrazena tzv. prokazatelná ztráta v předem stanovené výši.
Zde je ovšem jeden za zakopaných psů. Po dlouhá léta stát Českým drahám (na rozdíl od provozovatelů autobusů) tuto náhradu za objednané výkony neuhrazoval vůbec, nebo jen částečně. Cenu jízdného přitom určovalo ministerstvo financí, takže jakákoli snaha po "tržní" regulaci mezi poptávkou a nabídkou byla předem odsouzena k nezdaru. České dráhy musely vozit objednané vlaky za nedopovídající ceny bez patřičné úhrady a neměly šanci snadno tento stav změnit.
Stát si prostě schovával část svého dluhu do jím ovládané společnosti. Důsledek - ČD výrazně šetřily na zaměstnancích - neznám přesná čísla, ale dnešní počet zaměstnanců je jen zlomkem počtu roku 1993, a především na obnově vozového parku, takže dnes jezdí s vozidly, která v naprosté většině nesnesou srovnání s vozidly na západ od našich hranic.
Prakticky jedinou světlou výjimkou z kvality je dnes Pendolino - spolehlivý rychlý vlak, v němž je mezi Ostravou a Prahou nejdříve (a to velmi brzy), vyprodána první třída. Pendolino je také provozováno mimo rámec objednávané dopravy - není dotováno. Bohužel, díky chaosu v našem průmyslu bylo po krachu ČKD místo původních 10 souprav dodáno za stejnou cenu jen 7 - tedy cena již přemrštěná, která je prakticky z jízdného nesplatitelná.

Nyní je samozřejmě možno polemizovat o tom, zda byla šetření vždy správné, zda jsou na správných místech ti správní lidé a zda jsou dostatečně výkonní, ...
Můj osobní názor je, že tomu tak není a nebylo.

Nicméně myslím, že v jiných státních organizacích, úřadech, dokonce i některých soukromých firmách není stav tak zásadně odlišný, naopak mnohem horší.
Pokud vše posoudím nezaujatě, musím konstatovat, že přes všechnu mizerii dokázaly České dráhy udržet železniční osobní dopravu na překvapivě dobré úrovni.

Pokud si představíme na místě přestárlých ošuntělých vozidel vozidla kvalitní, a odpadne tím hlavní příčina naší předpojatosti, pak zjistíme, že vlaky jezdí zpravidla včas (resp. zpoždění nejsou zaviněna Českými drahami - nejčastější příčiny - rekonstrukce tratí, nehody na přejezdech z viny automobilistů a sebevraždy - zde stojí hodiny celá trať, než policie závratným tempem vše vyšetří), na většině tratí ve velmi vysoké frekvenci a v taktu, a spolehlivě a bezpečně. A v tom snesou i srovnání s onou západní Evropou. Prostě - co zde chybí, je kvalita vozidel (z důvodů uvedených výše) a rychlost - ta ovšem není ovlivnitelná ČD - tratě jsou podfinancovány snad ještě více než vozidla.
Pokud nevěříte, podívejte se do Německa na fungující systém s dostatkem státních financí, a pak třeba do Polska, které začínalo se zhruba stejnými podmínkami jako my. Nyní je zde běžná osobní doprava (mimo vlaky IC) prakticky jen zlomkem stavu před několika lety. A podobných - mnohem horších - příkladů samozřejmě všude ve světě najdete nesrovnatelně více. Stačí jen trochu cestovat.

Na závěr bych rád uvedl, že nejsem odborníkem na tuto problematiku, ani zaměstnancem žádné ze zde zmíněných firem. Tuto připomínku píši z pozice zákazníka Českých drah, který jejich služby využívá velmi často, na různých tratích koridorových i lokálních, a z pozice umírněného příznivce železnice jako systému.

"Železnice je taková, jaký je stát"
Čeho se však skutečně obávám, je to, že u nás je železnice nyní lepší.

Poznámka redakce: Autor není totožný s naším přispěvatelem Petrem Štěpánkem, členem ODS a kandidátem do PS