Když si u nás člověk dovolí kritizovat směr, jakým se současný „západ“ ubírá, koleduje si jednak o to, že bude označen za „proruského“ a jednak že mu bude doporučeno, aby se do toho „Ruska odstěhoval“.

Tedy vlastně za „prorusského“ a do „RuSSka“, neboť jedině tak je to správně uvědoměle. Vše to vyplývá z primitivní úvahy, že kritizovat „západ“ je součástí „ruského narativu“, takže každý, kdo se něčeho takového dopouští, je samozřejmě „putinovec“ a příslušník „páté kolony“. A ti si přeci nic jiného než odlifrovat do Ruska nezaslouží. Že je člověk, který je tam posílá, postižen značně rozvinutým černobílým viděním, je nabíledni. Nedokáže si totiž vůbec představit, že lidé mohou mít pro kritiku „západu“ i jinou motivaci. Třeba, že jim vadí jeho stále častější a zřetelnější odklon do ideálů Západu, jako jsou svoboda jednotlivce, demokracie bez přívlastků a tržní hospodářství.

Ze svobod je snad nejvíce ohrožena svoboda projevu. Obvykle pod záminkou „boje proti dezinformacím a nenávisti“. Když však její pozvolné oklešťování začnete kritizovat, dříve či později vám někdo vmete, že máte být zticha, protože je u nás pořád ještě svobodněji než v Rusku, kde se za otevřené vyjadřování zavírá. Což je sice pravda, ale to se jako máme srovnávat s Ruskem? Častou námitkou těch, kteří tento znepokojivý trend nevidí (nebo nechtějí vidět), bývá také to, že důkazem existence svobody projevu je, že může člověk beztrestně napsat, že u nás svoboda projevu není. Podle mne však u nás (zatím) nejde ani tak o otevřenou cenzuru, jako spíše o vytváření atmosféry strachu se veřejně vyjadřovat. Už se ostatně bojí více jak polovina lidí. Což bylo nedávno potvrzeno .

Dle mého soudu jich bude přibývat. Velkou měrou k tomu přispívá i vláda Petra Fialy například angažováním Otakara Foltýna jako koordinátora pro strategickou komunikaci. Tento pán totiž okamžitě začal pouštět hrůzu. Jeho hlavním úkolem je tak podle mne veřejnost zastrašovat a tím přimět více a více lidí nechávat si svoje názory raději pro sebe. Prostě sami sebe zcenzurovat. Jenomže autocenzura je pořád cenzura a společnost, kde panuje, se svobodnou nazývat nemůže.

Ale zpět k „posílání do Ruska“. On je to docela paradox. Jsou tam totiž posíláni ti, kteří kritizují pozvolné omezování nejen svobody slova, ale i dalších svobod, postupnou likvidaci tržního hospodářství a deformaci demokracie například omezováním pravomocí zvolených zástupců na úkor nevolených úředníků (především těch bruselských). Tedy všeho toho, co naši společnost vzdaluje od ideálů Západu, a naopak jí to přibližuje k té ruské. Posílají je tam přitom ti, kteří tomuto vývoji nadšeně tleskají a chtějí, aby byly z veřejné diskuze vytlačeny kritické názory a postoje a ponechány v ní jenom ty „správné“. Tedy takové, se kterými by pak bylo možné pouze „svobodně“ souhlasit. Prostě tak, jak to funguje v Rusku. A tak mne napadá…

Nebylo by těmto lidem lépe právě tam?

Psáno pro deník.to. Aktualizováno.