A. Rgova 19.10.2018 9:27

Krásný povídání

děkuju

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 17.10.2018 20:32

Tak jsem se pokochala

ještě jednou strakáčími příhodami, fotkami (Ares, jenž nedošel do pelechu a zachrápal přímo na koberci, je úžasný) i krásnou slovenčinou. Dobrá zpráva je, Katko, že i hyperaktivní strakáč se zklidní - stačí vydržet takových 5 až 7 let! :-)) Náš Denis sice nikdy nehonil zvěř - a že tady srnky potkáváme často a zblízka - ale takhle rozehnat hejno slepic do všech světových stran, pohonit kačeny u rybníka nebo zvednout bažanta, to byla pro něj vždy ta správná zábava. Dnes už ale projde i kolem kdákajících slepic klidně a nevzrušeně. Jedině vyskytne-li se v blízkosti kočka, nedaří se mu pokaždé zachovat klid a rozvahu. :-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 17.10.2018 18:44

Katko,

při popisu zážitků se mi vybavovaly naprosto stejné situace s Klérkou střední kníračkou, když byla ještě plná sil. A zážitek s leklou rybou, no, to už máme s Ajvinkou za sebou dvakrát. Ano, užívej si děvčičko, užívej! Není nad temperamentní plemena :-). Znám velmi dobře. Ještě štěstí, že Ajvinka se vymyká standartu střeďáka, protože ve svém věku bych to už nedala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 17.10.2018 18:41

Katko, to se mi to směje...

když takovéhle trable s Trixie nemáme. Ale je to krásný článek s super fotky tvých strakáčů. A dva psi, to je hned dvojitá radost i starost. Opravdu jsem se pobavila, navíc hezkou slovenštinou. Kdykoliv si ráda přečtu další zážitky o "infarktózních situacích", jak výstižně napsala Lika :)

Zdejší zvěř vylézá z hloubi divočiny asi až večer. Je tady, vidíme na cestách a v polích jejich stopy, ale v době, kdy my chodíme s Trixie vidět nejsou. A jsem tomu nesmírně ráda, protože kdyby Trixie za něčím zmizela v divočině, mohla by to odnést pádem do nějakých proláklin, často hloubky větší propasti, nebo zlomeninou z děsné vystouplé kořeny. Řeku v blízkosti take nemáme, sice jsou v parku 2 menší rybníky, v určené dny se v nich smí lovit, ale nikdy jsem žádnou mrtvou či vyvrhnutou rybu na břehu neviděla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 17.10.2018 15:15

Katko

eh, je mi jasný, že v reálu tahle situace:..... a tak som zostala na lúke sama, bez ovládača, bez srnky a bez psov...... je cokoliv než vtipná, a taky mě ani krapítek škodolibě nepobavila. Co mě ale pobavilo, byl začátek tý následující věty :...Prvá sa vrátila o niekoľko minút.... protože mě jako první napadla ta srnka :-D . Páč mě se několikrát stalo, že jsem omylem vynadala právě srně, která přede mně vyhópla a já ji považovala za psa :-D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 17.10.2018 14:32

Nabitý článek :-)

Neříkal někdo, že mít psa prospívá zdraví? :D Ledaže by ty infarktózní situace natolik vytrénovaly srdce, že se člověk opravdu dožije vyššího věku... nebo mu to tak aspoň připadá, jak praví starý otřepaný vtip :D

Skvěle jsem se pobavila a opravdu si vychutnala šťavnatou slovenštinu, to je opravdu lahoda. Do toho mi prohlížeč snaživě nabízel "přeložit tuto stránku", trouba.

Díky za bezva počtení, Katko, těším se opět na příště :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 17.10.2018 13:48

krásně se tu bavím.....

najednou mi před očima běhá Šarik a celá moje smečka a vybavují se příběhy, co jsou schované v šuplatech někde v paměti..a v očích slano a mokro a ano,i já jsem dříve byla jen psí......

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Miháliková 17.10.2018 12:59

Sú zlatí!

A tá fotka troch dohora otočených ksichtíkov, v očiach stelesnená dôvera a nevinnosť, tak tá nemá chybu! Užívaj si s nimi, zvášť kým sú mladí a nevycválaní, občas je to síce o nerf, čo dokážu vymyslieť a vykonať, ale postupne sa z tých kúskov vylietajú a vybláznia. Vidím to na Jackie, našej Jack Russlici-opici, kedysi víchrici, ktorá je vo svojich 7 rokoch už taká nejaká moc usadená a (neverím že to píšem) niekedy skoro až podozrivo kľudná... Ale opica prešpekulovaná je to stále a inak, strakatá je vlastne tiež :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 17.10.2018 10:57

Milá Katko,

jako přes kopírák. Téměř identické zážitky s mými černými kalamitkami. Zrovna včera srnec,debílek, vyskočil přímo před námi. Naštěstí ho zmerčila jenom ta malá zvěšťka a vydala se ho stíhat.

Vzhledem k tomu,že nedosahuje výšky ani srncových kopýtek,měla odvahu, Cony se mi podařilo ulovit včas a tak byl jen hurónský řev. Jakmile se Jenka vrátila,udělala Conča moji prodlouženou ruku a chystala se Jenku patřičně ztrestat, nebýt včasného odlovu,letěla by taky. :-) Jeden z posledních parfémů, bylo zkvašené obilí, smrad téměř nedýchatelný, ryby jsem naučila rybáře zakopovát.

Skvělý článek, pobavil nás i když tebe moc asi ne:-) Je dobré se z toho vypsat a těším se na další příhody strakáčů. To jsou hlavičky !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 17.10.2018 10:38

???

Tak to asi dělám blbě! Když si mě náš zdrhavec zase najde, předvedu umírněné zaplesání a odměním kouskem něčeho. Takže to asi né, že ano.

Tvé psí příhody jsem si ráda přečetla, jeden je zlomyslně potěšen, že i jiní...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 17.10.2018 10:38

Milá Katko,

jsou to rozkošní strakáči a já věřím, že si s nimi - k naší velké radosti - ještě mnohé užiješ. :)

Sama si moc dobře pamatuju, jaké to je, když člověk už nemůže hulákat, protože v chladném vzduchu rychle přišel o hlasivky, a když už má nohy umrzlé po kolena, zjeví se veselá psa, s podezřele páchnoucí hmotou koketně posazenou za ucho.

Stejně jako jsem přišla na to, že abych si užívala náročných a pestrých výletů, stačí pilně sledovat Zvířetník, je tomu tak v bleděrůžovém se psy, zejména v pubertě. Stačí mi o tom číst. Zvláště je-li to psáno tak vtipně krásnou slovenčinou, kterou mám stále moc ráda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 17.10.2018 10:22

Parádní čtení

zvlášť pro někoho, kdo s něčím podobným bojuje taky:))) Ty srnky! jak jsou krásné, tak jsou... no... nemyslící. Že jim (evolučně) za pouhých 100 let nedošlo, že auto může být hrozba, to beru, evoluce nespěchá. Ale proč vyběhnou k člověku se psy, když opatrnost vůči predátorům by jim měla evoluce už dávno vtisknout, to nechápu. Ano... kdyby je někdo vyplašil. Ale ony se prostě přijdou kouknout! :D

tekoucí ryby byly pro mě problém v Norsku u jezer a v Anglii u rybníků, které byly kolem našeho domu. Tady u nás je to s vodou chudé, ryby tedy moc nehrozí. Zato lidská... enóna, ty jo - a Berry sdílí Ashleyiny chutě:))

Díky za veselé psaní - chápu, že je to veselé hlavně pro čtenáře, ale snad každý už jsme byli aktéry v takových situacích, tak jednoho prostě potěší, že v tom není sám:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 17.10.2018 10:01

Ano, ano, ano!

Někdo má takový pako jako já! Karamel dokázala najít stádo tří srn v lesíku o cca pěti stromech, vyhnat je a štvát i se Světluchou po poli... naštěstí jim dojde dřív, že řvu jak tygr. 200 metrů od domů bych srny nečekala. Blbky pak můžu ignorovat, ale ne dlouho, protože Karamel tím vystresuju tak, že se pobleje. To se to pak bídně vychovává...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 17.10.2018 9:49

OTéčko

Na jihu Jižní Moravy je stále teplo, ráno se válí na lukách mlhy a slovují se rybníky.

https://yga.rajce.idnes.cz/2018_Rijen_pokracujici/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 17.10.2018 9:42

Nádhera

Příběhy mne velmi potěšily - nejsem v tom sama (včera jsem je nemohla odvolat od rákosí - nevím, co tam bylo, ale byli jak potrefení)! A krásné fotky - nejvíc se mi líbí ty tři figurky z Člověče, nezlob se! (:o))))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 17.10.2018 8:10

Uaaaa :-))

Teda chápu, že to je paničce o zdraví, ale čtenář řve smíchy. Jen tak dál, užívej si a piš :D

Ostatně mám dojem, že jsi druhého strakáče pořídila, aby Aresovi nebylo smutno. Asi není, že :DD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 17.10.2018 7:45

Nádherné příběhy

a alespoň vím, že v tom nejsem sama. Teda teď už - klepyklep - je dáma v letech a taky se podle toho chová. Jinak by se asi k Hektorovi přidala, jako se přidávala k fouskům při nahánění kachen po rybníku. Půl hodiny je zvládly honit od břehu k břehu.

Ta tekoucí ryba, to jsem přímo zacítila. Náš první Gaston je přímo miloval, jednou jsem ho vedla s kočárkem z procházky, doma jsem ho mrskla do vany, nehledíc na to, že Kuba řve jak prorvaný a třikrát jsem ho umyla tehdy velmi nedostatkovým jablíčkovým šamponem z NDR. I když jsem vyplácala všechnu teplou vodu a my se neměli večer v čem umýt, pes stále smrděl jak tekoucí ryba...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 17.10.2018 7:18

Úžasná dvojka!

Oba jsou to krasavci a navíc se paničce starají o stálou, byť někdy i poněkud adrenalinovou, zábavu. Díky za článek, mám krásný začátek dne, odkráčím z domova s úsměvem od ucha k uchu. A večer se ještě vrátím!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 17.10.2018 6:41

hezký den

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

To je dobře, že se Bratislava hlásí... A ještě s tak báječným strakatým povídáním. Stejně jsi ale pro mě zůstala jezevčíková Katka, i když už dávno strakáčová :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek