24.2.2017 | Svátek má Matěj







DISKUSE K ČLÁNKU

Nejste přihlášen/a. Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři.

Formát tel. čísla "+420 xxx xxx xxx"

POLITIKA: Nápady čtenáře detektivek



Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 7, poslední: 12.1.2017 23:59, přehled diskusí

Chandler má slabší zápletky, takový :
Autor: D. Polanský Datum: 12.1.2017 18:57

Ross MacDonald to je jiné kafe. Chandler se čte hlavně kvůli atmosféře, kterou umí bravurně.

Re: Chandler má slabší zápletky, takový :
Autor: J. Jurax Datum: 12.1.2017 23:59

Ano. A co Dashiell Hammett?

Široká ruská duše. :
Autor: J. Kraus Datum: 12.1.2017 18:19

V nějakých vzpomínkách jsem četl, jak se během osvobozování ČSR sovětští vojáci smrtelně otrávili muchomůrkou červenou, které snědli kvanta. Marné bylo varování místních, že je jedovatá, v Rusku že prý ne. Tuším že Erazim Kohák někde vzpomínal, jak se ve svém americkém srubu živil houbami, pokládanými místními za jedovaté. Západní Evropan už je tak přešlechtěn, že, co vím, houby nesbírá vůbec. V Británii za války náš kuchař uvařil míchanici z hřibů, pro naše letce pochoutka, Angličané do jednoho z ní měli málem smrt. Ve starých cestopisech bývá občas zmínka o tom, že nějaké místní jídlo je smrtelně jedovaté tu pro Evropany, tu pro černochy apod. Nevím co lékařská věda, ale podle všeho různé národy a tím více rasy mají odlišný metabolismus.

Jezdívali jsme za komunismu na houby do lesů kolem Bělé p.Bezdězem, jižně od ní, ne do těch vojenských. Ale i tam se občas potkala rojnice stále hladových Rusáků na houbách a občas se ptali, jestli je nějaká jedlá. Napřed jsme se jim zdálky vyhýbali, ale asi měli příkaz navazovat družbu a nemuseli se do toho moc nutit. Nebyla to taková monstra, ostatně jako nebyli před nimi příslušníci wehrmachtu, ale o tom dnes radši potichu. Vzpomněl jsem si na ně, když jsem teď někdy četl rozhovor se starým Afgháncem. Ruští okupanti se chovali jako lidi, snažili se s místními bavit, pouštěli dětem filmy, zatímco západní okupanti se chovají i vypadají jako mimozemšťané.

Z filmů „noir“ podle Chandlera, které se dají stáhnout, jsou výborné Hluboký spánek (s H.Bogartem, české titulky) a Dáma v jezeře (bez titulků).

Marlowe, Farlowe apod...:
Autor: P. Princ Datum: 12.1.2017 15:11

https://www.youtube.com/watch?v=AALaQxqoInA

Zdroje jsou!:
Autor: P. Lenc Datum: 12.1.2017 9:45

Kdopak to jenom sáfryš řekl...

Tak nevím:
Autor: P. Švejnoch Datum: 12.1.2017 8:48

Ne že by autor neměl ve svých postřezích pravdu. Dokonce si i z Chandlera vybral odpovídající citace, na které své postřehy postavil...

Ale proč si pro tyhle své konstrukce vybral zrovna Chandlera, a navíc ausgerechnet "Loučení s Lennoxem", to mi není jasné.

Romány (ony jsou to z definice spíše novely, ale říkejme tomu romány) Raymonda Chandlera patří k mojí nejoblíbenější četbě - všechny, které vyšly v českém překladu, jsem přečetl nejméně dvakrát, ale spíš vícekrát. Záměrně píšu "romány" nikoli "detektivky", protože každý, kdo je s nimi trochu obeznámený, musí uznat, že Chandlerovy detektivní zápletky nejsou stěžejním (a nejsilnějším) prvkem jeho románů - tím je spíš samotný příběh (podávaný "ich-formou") hlavního hrdiny Phila Marlowea, jeho malá úcta k oficiálním autoritám, jeho čestnost a přímost a v neposlední řadě jeho sarkastické poznámky a lehce cynické nazírání okolního světa, ale i samotný barvitý popis losangelesských reálií - to vše podané velmi osobitým jazykem (Chandler měl také /většinou/ štěstí na české překladatele - mj. J. Škvorecký).

"Loučení s Lennoxem" v tomto není výjimkou. Krom detektivní zápletky je tu dalším motivem Marloweovo zvláštní přátelství s bohatým válečným veteránem Lennoxem, a zejména pak konec tohoto přátelství - z pohledu Marloweových morálních zásad nevyhnutelný.

Tím vším chci říct, že romány Raymonda Chandlera nejsou žádnými sociologickými sondami do prohnilého demokraticko-kapitalistického systému, ani studiemi o prolhanosti buržoazních umělců (najmě spisovatelů), jak by se mohlo zdát z článku pana Anderleho. Z tohoto důvodu mi naroubování aktuálních postřehů pana Anderleho (jakkoli je shledávám správnými) na "Loučení s Lennoxem" přijde nelogické a poněkud málo případné.

Jsme v té kaši až po uši:
Autor: M. Krátký Datum: 12.1.2017 3:11

co dál ? nemám tušení - jedeme z kopce a brzdy žádné.