27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Z pamětí starého felčara 9

Po vizitě s primářem (byl to ten, který mi sliboval, že mě v Aši dlouho nenechá) jsem se usadil v útulném, opět inspekčním pokojíku. A najednou mě popadl stesk po Bohunce, která tak nadšeně pomáhala při mých reformách, po Jardovi a Frantovi z chirurgie, po Oskarovi, s kterým jsem chodil do gymnázia, po Vláďovi z ženského, po skvělém rentgenovém laborantovi. Kde najdu tančící cikáňata, volající – Pane dotole, my máme čitý kotyle!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Rada 18.8.2016 7:54

Ošidnost vzpomínek...

... může tkvět v tom, že časem začnou nenápadně převažovat nad četností úvah o přítonmosti a budoucnu.

Projevuje se tak totiž stárnutí které málo kdo vítá. Pokud ale stárnutí odpovídá věku a dokáže zdělením vzpomínek navíc něco předat i mladšímu okolí, mohou splnit i přes svou tíživou nostalgii, pozitivní až zdravě adaptační roli.

Také stále častěji vzpomínám ale zatím to nezvládám takto pěkně sdělit.

L. Písařík 18.8.2016 1:35

Nějak jsem nepoznal

že býti lékařem v KV bylo pro autora tím nejvyšším štěstím, ba zdá se, že si toho náležitě nevážil, jak se o něj starali. Ale to je osud, ani já si nevážil toho, že jsem se stal zedníkem, jsa vykopnut z gymplu, tehdy, když se stal můj otec nepřítelem soc. státu. Vážit si řemesla jsem se naučil teprve v posledních letech.