F. Houžňák 13.7.2016 7:00

Jeste tam chybi, ze

Lincoln byl zastrelen v divadle a strely smerovaly ke skladisti, a Kennedy byl zastrelen ze skladiste a strely smerovaly k divadlu. Nebo tak nejak to tam je. Lidi si strasne vymejsleji ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Babička 12.7.2016 18:13

Re: Taky o tom občas přemýšlím.

Problém je že naše vnímání nje hrozně nedokonalé. Můžeme vnímat jen 3 rozměrný prostor,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Babička 12.7.2016 18:10

Re: Co bude potom?

Proto ten přístup, Co můžeš urvat urvi, co nemůžeš zku....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Babička 12.7.2016 18:07

poznámka

Muž má zasadit strom, postavit dům a zplodit syna.

Žena má zalévat strom, uklízet dům a starat se o ty dva mouly

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Vaclavik 12.7.2016 15:04

Co bude potom?

Nic.

Mimochodem, clovek ktery chova nejakou, jakoukoli nadeji posmrtneho cehokoli vcetne nejakych predeslych zivotu, si nemuze patricne vazit zivota, ktery zije tady a ted.

A vice nez hojne to potvrzuje svymi ciny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Malvinsky 12.7.2016 14:52

Re: Taky o tom občas přemýšlím.

"A vnímáš to absolutně jednostranně, jen ty to vidíš, slyšíš, cítíš" ... jak víte, že někdo jiný nevnámá svět úplně shodně s Vámi?

"pohled na jeho zkroušenou tvář mi nezpůsobí opravdovou fyzickou bolest" ... pro většinu lidí je pohled na silně trpícího sličující takže se defakto podílejí, byť relativně málo na jeho utrpení.

"Přitom tvoje vnímání tohoto světa je jen tvoje osobní s mým vlastním nemá nic společného" ... to víte odkud?

"Kdo ten vnímatel bude" ... Bůh, jen on vnímá tento svět, to co my vnímáme jako své vědomí je ve skutečnosti jeho vědomí, vnímáme skrze něj

tak a teď musím na záchod

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 12.7.2016 8:38

hezké a děkuji

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 12.7.2016 8:17

Taky o tom občas přemýšlím.

Čtenáři tohoto příspěvku: ty ho čteš svýma očima. Svět pro tebe existuje skrze tvoje vjemy. Svět je to to, co ty vnímáš. A vnímáš to absolutně jednostranně, jen ty to vidíš, slyšíš, cítíš. Pokud nejsi autista, tak sice víš, že tento příspěvek napsal někdo jiný ale čteš ho jenom ty osobně. Také víš, že ho čtou (budou číst, četli) další lidé, někteří třeba i zareagují. Ty možná sám zareaguješ. Čili...až zemřu já, zmizí "můj" svět. Přestanu ho vnímat mými smysly. Kam se ale ten svět, včetně tebe, čtenáři, poděje, když já už ho osobně nevnímám??? Já nevidím svá záda, vidím jen to, co je v mém zorném poli - to je můj svět. Když vidím zraněného, vím, že ho to bolí ale jeho bolest necítím, jen o ní rozumově vím. Když někoho bolí zub, umím si představit jak mu je, znám to z vlastní zkušenosti; leč pouhý pohled na jeho zkroušenou tvář mi nezpůsobí opravdovou fyzickou bolest. Až tedy ten "já" přestane vidět to okolí v mém zorném poli, co se s tím okolím stane?...Já vím, že nezmizí ale já už se na jeho existenci nebudu podílet. Přitom jsem ale pevně přesvědčen, že kdesi kdosi bude vidět svět jeho očima, zevnitř ven, tak jak ho vidím já. Někdo vždycky musí vlastnit ten pocit "jáství" (angličtina má na to hezký výraz - self, his/my own self). Kdyby tomu tak nebylo, svět by vlastně neexistoval. Aby existoval, musí ho někdo vnímat, fyzicky se ho zúčastňovat. Ty, čtenáři, ho tak vnímáš, že ano? Přitom tvoje vnímání tohoto světa je jen tvoje osobní s mým vlastním nemá nic společného. Můžeme spolu pozorovat stejnou věc ale každý z nás ji vnímá osobně jen z jeho vlastního pohledu, pocitu existence. Jsem strašně zvědavý, kdo bude ten vnímatel světa až já umřu...nejspíš se to asi nedozvím, protože ten účastník světa nebude o mé otázce a ba ani o mé zakončené existenci vědět. Kdoví, kde ten vnímatel bude? Jakého bude pohlaví? Nevím...ale někde být bude muset...Vždycky musí někdo svět vnímat po svém, osobně. Jinak není světa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek