26.4.2024 | Svátek má Oto


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Pan Volarik má pravdu

Publikoval jsem 21/8/2015 na svém blogu na iDnes článek k výročí invaze z roku 1968. Den poté text převzal Neviditelný pes. V diskusi se objevil jeden pozoruhodný příspěvek, na který cítím povinnost odpovědět.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Ráž 25.8.2015 18:28

Nemám omluvu ani pochopení

Pro ty, kteří ač nepodstoupili brutální fyzické mučení, a o žádném takovém nevím, veřejně projevili souhlas s okupací v srpnu 1968.

Pro ty, kteří se osobně podíleli na komunistickém teroru padesátých let, i kdyby tisíckrát po lednu 68 tvrdili, že dosáhli osvícení a dělali ze sebe apoštoly svobody.

P.S. Kriegel je u mne, například, i přes svůj ne-podpis kapitulace, jen komunistický parchant, který jako zástupce velitele Lidových milicí je spoluodpovědný za hladký průběh komunistického puče a za zvěrstva které se vykonávaly hned po převratu na západních letcích a na všech nepřátelích lidově demokratického zřízení, kterým takový cejch dávali on a jeho kamarádi. A proto nejsem ani příznivec žádného z "disidentů", který měl za sebou kariéru komunistického funkcionáře v padesátých letech.

B. Volarik 25.8.2015 9:26

Pane Stejskal: Děkuji za uznání a pochopení.

Váš druhý článek ( reakce na mou reakci...tedy jakási řetězová reakce, díky bohu jen slovní, nikoli jaderná...leč k jádru pudla směřující) sklidil velmi záhy docela slušnou přehršli velmi zajímavých přípodotků. To je dobře. Zatím samé slušné příspěvky, žádné osobní výpady, spíše osobní vyznání. Zajímavá vyznání lidí, kteří ať se zachovali tak či onak, zůstali věrni svému srdci, pročež jsou hodni úcty.

Z. Švrček 25.8.2015 8:54

Vskutku nemuseli.

Moje rodina (z obou stran, otce i matky) dostala první lekci v únoru 48. Sebrali jm majetek, pole, statek, dědovi fabriku na zemědělské stroje. Neodešli a mohli, za strýcem, který byl již od roku 1929 v USA. Stále však věřili že se poměry zlepší, udržovali rodinné tradice, víru a svoji osobní úroveň. Otec s matkou to odskákali tím, že pracovli v té nejnižší dělnické kategorii. Normalizátor je již něml jak postihnout. Pouze tím, že tam dole zůstali až do konce svých pracovních životů. Ale vychovali děti, udrželi rodinu, dali nám lásku a hrdost, učili nás se vzdělávat, číst a přemýšlet, držet se tradic a zvyků a vštípili názory, které komouši nedokázali rozbít. V posudcích se to projevovalo větami obecních papalášských blbů typu "pochází z buržoasně-klerikální rodiny". My, děti této rodiny jsme se protloukli ve smyslu tehdejší naší populární věty "bez pomoci komoušů životem se prokoušu". Vzhledem k posudkům jsme nemohli studovat to, co bychom rádi, dělat to, co bychom rádi, ale, ač šance byly, taky jsme neutekli. Proč? Kde dobře tam vlast? Nikoliv. Kde vlast, tam dobře. Tak to říkával děda.

Rok 1989 nám dal za pravdu, vše nám vynahradil. Mohli jsme tady být a zúčastnit se, nemuseli jsme se po něm odnikud vracet. Dal nám alespoň těch pár let svobody a možnosti obnovovat kapitalismus až do neblahého vstupu do dalšího, Evropského socialismu. I ten však přežijeme (já tedy již si ne, ale děti určitě). Dík alespoň za ty roky. 

Kdyby utíkal každý, kdo by zůstal? Jak tedy dnes pohlížet na vlnu uprchlictví z Afriky? Stejným spektrem jako tehdy? Utíkají před totalitní náboženskou ideologií, chudobou, za lepším životem jinde. Měli by ale zůstat a bojovat za lepší Syrii, Irák, Eritreu, za lepší život. Jestliže utíkají, oddalují šance svých zemí na změnu? Oddálily je i tehdejší naše emigrující elity? Nevím, neposuzuji, nesoudím. Jen vím, že moje rodina i já jsme udělali dobře, že jsme tady zůstali a zůstáváme.

K. Frauknecht 25.8.2015 9:24

Re: Vskutku nemuseli.

Ano, cítím to stejně.

Každý to tehdy řešil po svém a každý dnes hodnotí především podle "svého". Osobně bych nikdy neodešel bez rodiny (výchova "ke kořenům" je svinstvo :-)). Pominu-li několik jedinců, kteří prostě "museli jít", tak emigraci hodnotím spíše jako lehkovážné dobrodružství, nežli jako hrdinství.

P. Vaňura 25.8.2015 16:34

Situace u nás r. 1968 a situace

v Syrii či v Iráku byla NAPROSTO ODLIŠNÁ. My bychom bojovali proti šílené přesile, ale pokud bychom dostali rozkaz, šli bychom do toho, ač to bylo beznadějné.

V Syrii i v Iráku se pořád bojuje a ty, kteří Místo boje utíkají za sociálními dávkami je možno s plnou odpovědností označit za DEZERTÉRY! Žádné uznání ani žádnou pomoc NEZASLUHUJÍ!!!!

J. Krejčí 25.8.2015 7:54

Nemuseli

všichni odejít, když mě, nestraníka, velitel milice, tehdy předseda podnikové prověrkové komise poučoval o internacionální pomoci a já trval na tom, že to byla okupace, bylo hotovo. Jako programátor jsem skončil, oblékl jsem montérky a coby vyučený soustružník šel jsem soustružit. Žádné drama se nekonalo, bylo mi 30 let a vydrčel jsem u soustruhu dalších 14 let. Další blbec z té komise, můj učitel tělocviku v učilišti, si pak stěžoval, že ho nezdravím, když jsem si to prý sám navařil ! Chápu, že kdo neměl řemeslo, byl na tom hůř.

K. Křivan 25.8.2015 8:00

Re: Nemuseli

No jó, německá okupace byla vlastně taky "internacionální pomoc". Internacionální to bylo, a pomoc taky. Pomáhali čeští dělníci ve Škodovce a jiných fabrikách. 

Kdybyste mu to takhle naservíroval,... třeba by vás nechal projít.

P. Vaňura 25.8.2015 16:37

Samozřejmě, Říše a Vůdce nás

vzali pod své ochranná křídla na přímou žádost presidenta Háchy....

P. Sulc 25.8.2015 4:55

Inu, bazlivi Cesi

nemeli nikdy ke kolaboraci ci lezeni v rit daleko. Proto take nam, ''zradnym'' emigranum tilik nadavaji. Oni radeji hrbili zada, podepisovali zavazky, chodili na "brigady", nez by odchodem do neznama riskovali relativne dobre bydlo, v zemi, kde strana a vlada tem poslusnym v podstate vsechno , byt ne v kvalite, zarucovala.

J. Bruner 25.8.2015 5:30

Re: Inu, bazlivi Cesi

a co když závazky,brigády a dobré bydlo nebylo spojeno se žádným hrbením zad, ale s běžným životem, s kamarády, s rodinou bez neustálého sebemrskačství. Já si např.nepřipadám méně člověkem, že jsem zde zůstal a neberu emigranty jako nadřazené, že odešli. Já to cítím stejně jako v restauraci, jeden si dá knedlíky a druhý brambory a nevedeme o tom nikam nevedoucí diskuze.

V. Vaclavik 25.8.2015 6:32

Re: Inu, bazlivi Cesi

Pane Sulci, ten vas postoj k zustavsim je stejne hloupy, jako ten jejich k tem, kteri odesli. Ja jako odevsi mam vseobecny respekt k tem, kteri neodesli, protoze vetsina na to proste nemela, lidsky anebo situacne, anebo oboji. K tomu, aby clovek odesel, taky bylo zapotrebi jiste zivotni souhry - clovek nemohl byt ani moc mlady (nedospely) ani moc stary (a moc usazeny), a musela byt v te souhre i vnejsi prilezitost (byly casy, kdy bylo snadne odejt, anebo kdy pak bylo, rekneme rozumne, se o odejiti pokusit, a ty mezi tim byly nerozumne o neco takoveho se pokusit). A vzdy bylo snadne odejit, kdyz clovek nemel k nikomu osobni zavazky, kdyz odchazel sam, nebo odchazel s karmarady, tedy lidmi, kteri byt pospolu, sli kazdy na sve triko, jak se rika. Uplne neco jineho je odejit s rodinou, i treba jen s manzelkou, tam se pohnutky malokdy, az nikdy, uplne neshoduji, vzdycky je tam velka moznost, ze jeden z partneru sel s tim druhym, protoze on sel... a pak po zbytek zivota s tim musi zit, oba svym zpusobem. Proste je to slozita vec, nikoho bych bez poznani jeho konkretni situace nesoudil.

A. Sedláčková 25.8.2015 8:36

Re: Inu, bazlivi Cesi

pane Václavíku, souhlasím. Já jsem měla v r. 1968 24 let, dvě malé děti, neurotického a nepřizpůsobivého manžela. O emigraci jsme s manželem uvažovali, já jsem měla velké (a tajné) obavy, jak to manžel zvládne. Nakonec jsem to jistila přes mé rodiče - utečeme společně a budeme si pomáhat. Pak ze záměru vycouvali rodiče a já jsem řešila vnitřní problém, zda mám právo vzít dětem vlast. A tak jsme zůstali.

J. Pechouš 25.8.2015 10:02

Re: Inu, bazlivi Cesi

Vidíte, a já kudy chodím, tudy děkuji Pánubohu, že jsem tuhle vlast dětem vzal. Představte si, že třebas neznají heslo: "Kdo nekrade, okrádá rodinu."

Rozhodnutí odejít nebylo v žádném případě "lehkomyslné dobrodružství", těch několik měsíců před ním bylo zatraceně těžkých.

J. Fridrich 25.8.2015 8:46

Re: Inu, bazlivi Cesi

Skvěle vystižené pane Václavík. Měli jsme s mou láskou v roce 1969 pozvání do Vídně. Ona byla jedináček z lepší rodiny, matka lékařka a otec právník, ti se to pár dní před naším odchodem dozvěděli a na kolenou-skutečně na kolenou mne prosili abych jim slíbil, že zůstaneme.......Kdo ví, jak by se náš život ve světě utvářel, s dívkou jsem se rozešel a žil v této absurdní zemi. Po revoluci jsem si alespoň splnil sen poznat širý svět a projel čtyři světadíly....

P. Sulc 25.8.2015 9:33

Re: Inu, bazlivi Cesi

Samozrejme, ale : po invasi Rusu ze 7 milionoveho Madarska odeslo 160 tisic lidi. Z 15 mil. CSSR po 68 r. jen 60 a nikoliv 320 tisic. Neni to divne?  Starsi lide ovsem na emigraci nebyli, ale fotograf Jan Lukas odesel i z rodinou, bylo mu pres padesat. A znal jsem rodinu Klainu, take pres padesat a zadna anglictina. Jejich dcera si vzala Cecha a jejich syn, narozeny ovsem v USA, je dnes vazenym doktorem v NY nemocnici. Tak to chodi. Popravde, neznam tu Cecha, ktery by si nejak spatne vedl, b yt prvni leta to nebylo nejlepsi, nicmene, bylo to stale dobre snesitelne, rozhodne lepsi nez totalita. Stacilo jen chtit pro sebe neco udelat a mit k tomu kuraz. Ja prijel do Viden v 67 r. v sobotu a v pondeli uz , na cerno, do prace, nemcina rovna nule. A stejne o rok pozdeji anglictina. Dnes jem pohodlene v pensi.

J. Ráž 25.8.2015 18:47

Re: Inu, bazlivi Cesi

Hele pane Šulc! Vy musíte mít poradnej mindrák, že se tak navážíte po tecvh, co neemigrovali. Byla to volba každého, zůstat nebo nezůstat. A ani z jednoho neudělala jeho volba hrdinu.

Hrdinové byli ti, kdo po roce 1939 emigrovali, aby bojovali a navazovali své životy za svou vlast. Hrdinové byli ti, kdo emigrovali po roce 1948 i po roce 1968 a zapojili se aktivně do činnosti směřující proti komunistům.

Hrdinou pro mne není, a je mi naprosto lhostejný, kdo emigroval po roce 68 a v klidu si zařídil v zahraničí novou existenci, neb to byla jeho svobodná volba. Je to naprosto stejné, jako byla svobodná volba neteře, když se vloni rozhodla vybudovat si novou existenci v Austrálii.

J. Kanioková 25.8.2015 11:30

Souzním, pane Václavíku

K. Křivan 25.8.2015 7:55

Re: Inu, bazlivi Cesi

Máte pravdu, pane Šulc,  mně řekl kamarád, když jsme se po 20 letech viděli na chatě: " Já ti tak závidím, že jsi odešel, všechno mě tu tak sr..lo,  ale já nemohl, copak jsem mohl to všechno opustit ? Chatu, byt, rodiče ,... ? "

P. Sulc 25.8.2015 9:38

Re: Inu, bazlivi Cesi

Znam, znam, slysel jsem podobnych vymluv spousta. Zena, dite atd. Moje zena , to byl jiny kalibr, emigrovala sama, bez chlapa, poznali jsme se ve Vidni. A nal jsem i cle rodiny s detma, co po 68 emigrovali, a bylo jim nekdy i pres padesat. Fotograf Jan Lukas , pres padesat, dve dospele dcery, tajen v pulce 60 let prechazel v Jugovine pres reku do Itelie. Nekdo ma kuraz, jiny je pripokaleny. Kdo chce , hleda zpusoby, kdo nechce, hleda vymluvy.

J. Kanioková 25.8.2015 11:06

Nezlobte se, ale taky znáte v hodnocení jen 2 polohy !

10 miliónů lidí je 10 miliónů osudů. A každý je jiný. Jak můžete tak lehce shazovat prakticky všechny, kdo zůstali? Jak víte, že neměli např. nemocné rodiče, postižené děti.. a těch variant je tisíce?

Já byla v srpnu 68 těhotná, moje mamka po dvou mrtvičkách a pak se mi narodila postižená dcera.. máte odvahu mi říct, že jsem srab ?

K. Křivan 25.8.2015 20:35

Re: Paní Kanioková

je mi velice líto, že Vás postihl takový osud, a samozřejmě Vás nikdo nijak neodsuzuje.  K emigraci byly zapotřebí vlastnosti, které hodně lidí nemělo. Odvaha, ochota riskovat, jít do neznáma, nebylo to lehké, říká se, že emigrovat a umřít se dá jen jednou v životě.  Ale NIKDY jsem ani vteřinu toho kroku nelitoval. V jednom jsem to měl lehké,.... zůstala tu s rodiči i sestra, takže chata a velký byt rodině zůstaly.

P. Sulc 26.8.2015 1:29

Re: Nezlobte se, ale taky znáte v hodnocení jen 2 polohy !

Bohuzel, vam ani jinym to nedochazi. Nejde o to,kdo utekl a kdo zutal doma. Jde o to, ze PROPORCIONALNE, per capita, treba tech Madaru bylo nekolikrate vice, a ovsem, take meli deti a stare rodice. Jenze oni jsou kuraznejsi nez Cesi, za Habsburku stale revoltovali, Cesi stale drzeli hubu.Nema to nejaku souvislost? Takze neargumentujte extremem, vsichni nemeli nemocne rodice a postizene deti. Znam i ty, co utekli i s detma, ba i v 6 mesici tehotenstvi, ta pani vysvetlila, ze to byla dobra kamuflaz, ze necekali ze tehotna zustane i s manzelem venku. Zustala ,uz davno je v Kanade. Kdo chce, hleda zpusoby, kdo ne, hleda duvody. TRi moji kamaradi se pripravovali tak dllouho, az zustali pro jistotu doma, dnes jsou po smrti. A na rozdil ode mne, umeli anglicky

P. Vaňura 25.8.2015 16:41

Pane Křivan, mě jedna emigrantská

rodina řekla "spousta lidí, co utekli naříkají, co všechno museli v ČSSR nechat. My jsme měli dva kufry, špatný kádrový původ a o to jsme to měli jednodušší."

B. Volarik 25.8.2015 22:42

Re: Pane Křivan, mě jedna emigrantská

Jeden ortodoxní žid, kamarád s kluziště (ano, ortodoxní židé bruslí o 106 v Panorama City, CA) o svém otci: Přežil koncentrák a odešel do USA. Když jeho loď vplouvala do Hudson River, uviděl Sochu Svobody a dlouho se na ni díval. Pak vzal kufřík, ve kterém byly veškeré jeho pozemské statky a hodil ho do vody. Rozhodl se začít nový život od podlahy. A uspěl.