R. Szewczyk 15.8.2014 22:08

Re: hm

ano,králů čech bylo hodně,,,,,,,,,Jirka byl Moravák ,takže i tento jediný kandidát na českého krále kulhá

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Brousková 15.8.2014 19:16

Re: Je to hodně dlouhé,

Jen ještě několik slov na závěr. Ono to bylo tehdy složitější i s těmi "Němci". Dnešní Němci se v době Václava IV dělili na Sasy a k těm patřili obyvatelé severního Německa, Dánska, Švédska,Finska a Livonska. K národu bavorskému patřily Bavory, Franky, Šváby, Rakousy, Korutany, Krajina, Tyroly, Hesensko, Porýní, Vesfálsko, část Hanoverska a Nizozemí. Za Poláky byli považováni obyvatelé Polska, Litvy, Lužice, Míšně, Slezska a horního Saska, bez ohledu na jazyk , kterým mluvili a bez ohledu na kmenovou příslušnost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Brousková 15.8.2014 19:02

Re: Je to hodně dlouhé,

"Mluví se tady česky ..atd". Ono je to trochu složitější. Do "českého národa" v době králů, patřili "všichni poddaní českého krále" a to kupodivu tehdy nebyli jen a pouze  Češi v dnešním významu  tohoto slova, ale VŠICHNI OBYVATELÉ ČECH OBOJÍHO JAZYKA i s dnešním Žitavskem a Kladskem , obyvatelé Moravy, Uher a Sedmihradska. Tedy i NĚMECKY MLUVÍCÍ. Ti všichni byli poddanými českého krále a tedy byli považováni za Čechy. Za cizince   včetně tzv. Němců byli považováni pouze jinak  mluvící přistěhovalci. Dělit národnosti podle jazyka, kterým mluví ten či onen je až velice novodobá záležitost. I když kupodivu dnešní Švýcar může mluvit třeba německy, italsky, francouzsky či retorománsky ještě dnes a nic to nemění na skutečnosti, že je pořád Švýcarem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Severa 15.8.2014 18:28

Re: „postkatolická“ Československá církev husitská

Byl jsem za první republiky pokřtěn v Československé církvi. Náboženství nás učil duchovní Československé církve. Kdo a kdy tam připojil "husitská" to nevím. Souhlasím s Vámi, že by bylo příhodnější "Husova".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Lubomir 15.8.2014 16:53

Re: Je to hodně dlouhé,

Musíme si asi především ujasnit, na které straně jsme. Nemůžeme hrát šachy za černé i za bílé. Tady jsme na českém historickém území. Bylo tady české království a český král. Ne moravský, slezský, bavorský, saský atd. Mluví se tady česky a ne moravsky, ne německy nebo ukrajinsky, ne rómsky. Národ je sice kulturní a jazykový konstrukt, ale český národ se tu nachází hodně dlouho. Nevymysleli ho intelektuálové nebo šlechta v 19. století, ten byl tady o hodně dřív. Vznikl patrně pod tlakem úspěšných českých válečných družin na stávajícím obyvatelstvu, převážně geneticky paleolitického původu.

Takže pro mě: R-U prohrálo svoji historickou roli. Němci byli odsunuti nebo vyhnáni, protože prostě prohráli - 1.SV i 2.SV. Na tomto území se neosvědčili. Atd.

Lidské dějiny jsou nepřetržitým zápasem. Není v nich žádná spravedlnost, žádný cíl. Kdo chce přežít, musí se sakra snažit. I my se musíme snažit. Může ovšem přežít i jinak než Češi. Možná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Plzák 15.8.2014 13:08

„postkatolická“ Československá církev husitská

Moc by mne zajímalo, jak vzdělaní lidé, kteří museli vědět, co husité byli za loupeživou chásku, v podstatě zběř, mohli svou nově založenou církev pojmenovat husitská, místo husova.

Nevím mnoho o Husovi, ale dost o husitech a ti byli teroristé jednoznačně. Takoví středověcí talibáni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Pauk 15.8.2014 12:04

Nejhorší legenda: ČSR byla demokratická.

Ideály demokracie se v posttotalitním, metanolovém, příživnickém Česku spolehlivě mění v realitu „standardní parlamentní“ byzantské, chlastoslovanské, mužické kleptokracie a klauzemanovské partajokracie. Podobně, jako se kdysi „reálný socializmus“ Husáka (Kdo nekrade – okrádá rodinu!) vypořádával s morálními „přežitky kapitalizmu“. Soudruzi multipolitici okrádají své pologramotné a nesvéprávné zmocnitele stejně jako nemravní advokáti své klienty a navíc nejsou postižitelní ani tak jako advokáti, na něž dohlíží alespoň jejich komora.„Nepartajnická politika“ (podobná nezávislé advokacii), na bázi občanského zákoníku založená, má reálnou a logicky zdůvodněnou šanci, a to univerzálně.Všechno už tady jednou bylo – jenom zodpovědný občanskoprávní, adresný a průběžný volební systém na bankovně účetním principu dosud nikoli.

Nepomůže nic jiného, než úplná, obousměrná personální ručitelská adresnost a zpětnovazebnost volebního systému na voliče, včetně možnosti levného a voličsky osobně zodpovědného referenda i přímé volby kohokoli :

„Státy se prostě udržují těmi principy, na kterých vznikly“ (korupčník TGM).Existuje stručný a logický, na partajích nezávislý projekt adresné spoluvlastnické demokracie (nikoli však falešné, diletantské a klamavé tzv. „přímé demokracie“): v článku „Právní stát" na google:

http://www.inuru.com/index.php/spolecnost/organizace-spolenosti/324-pravni-stat-volby

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Mannheim 15.8.2014 10:14

Re: hm

pokud neexistoval český král, k čemu jsme pak měli Zlatou bulu sicilskou? Pokud myslíte král Čech, tak Jiří z Poděbrad by Vaše kritéria určitě splňoval, dokonce prý nevládl příliš dobře cizími jazyky (na rozdíl třeba od Karla, který jich ovládal 6), takže dokonce Čech jako poleno

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Szewczyk 15.8.2014 4:11

hm

bych jenom připomněl,že žádný český král nikdy neexistoval,a dále šlechtické tituly jaxi nejde zakázat ,to dokážou jen levicoví pomatenci,no a třeťak,kdo vymyslel to,že českoslovenští občané,hovořící dvěma jazyky,z toho německy lépe než česky, byli minoritou,v uzemích koruny české,nechť vrátí vysvědčení z obecné školy,páč počty do pěti nezvládl,přezkum profesury profesora masaryka je z tohoto hlediska oprávněný

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Špaček 15.8.2014 0:59

Je to hodně dlouhé,

takže je tam spousta věcí, s nimiž je nutno polemizovat. Aspoň tedy závěr - z čeho vyvozujte, že R-U monarchie nebyla "hrází proti rozpínavosti z jedné strany německé, z druhé strany ruské"? Když tvrdíte, že tuto roli nemohla "dále" plnit po válce, protože ji neplnila před tím? To prostě není pravda - R-U nepochybně takovou hrází bylo, byť někdy úspěšněji, někdy méně.

Ten František Josef, jemuž přisuzujete odmítání reforem, nejenom že nebyl II., ale I. hlavně ale se o řadu reforem v Předlitavsku upřímně pokoušel, jenže v zemích Koruny české ztroskotaly na neschopnosti dvou hlavních zemských národů se domluvit. Což prostě nelze nepřičíst tomu, že česká politická reprezentace nebyla schopná rozlišovat mezi tím, co je český ve smyslu zemském (tedy německy böhmisch) a tím ve smyslu jazykovém (tedy tschechisch). Takže když například požadovali korunovaci císaře českým králem, chtěli ten akt pojednat v duchu nacionálně-jazykovém, tj. "tschechisch", což ale bylo nepřijatelné pro Deutschböhme, kteří svou příslušnost k Böhmenreichu vnímali územně, nikoli jazykově a národnostně.

A pak se k reformám dostal (později blahoslavený) Karel a v říjnu 1918 vyhlásil federalizaci říše, která měla nadále sestávat ze čtyř nanejvýš autonomních celků (v zásadě Rakousy, Uhry, Země Koruny české a Chorvatsko + knížectví v dnešním Slovinsku). Bývá zvykem tvrdit, že na tyto reformy už bylo pozdě, a že se R-U už rozpadalo. Není to pravda, nebýt české secese, mohlo R-U vytrvat, byť jako poražená velmoc (což by ale bylo federalizačním snahám spíš nahrávalo). Na rozpadu R-U měla zájem hlavně Francie, která měla už s vlastizrádci Masarykem a Benešem dojednán rozkladný postup, který následně vedl k secesi Jihoslovanů a pak i k republikanizaci Rakouska. Uhry nikdy poslušnost Karlovi nevypověděly, jen ustavily jako Karlova místodržícího Horthyho. Když se ale Karel pokusil ujmout se vlády, odmítl mu ji Horthy předat. Mj. i s odkazem na to, že návrat Habsburků na uherský trůn byl pro ČSR casus belli...

• reagovat
• nahlásit příspěvek