Hacker Rudolf 13.11.2006 13:11

Re: Re: Krabice a benzin

Tisknu si a čtu,moc se mně to líbí, Holt jsem veteránista

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vladimir Holekal 12.11.2006 19:25

Re: Re: Krabice a benzin

Ja proti vam ani vasemu tatinkovi nic nemam. Jsou to vesele prihody, byli jste vesela rodinka.

Ja si ne ten benzin take jeste pamatuju. Byl koupeny, to vam verim!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Autor 12.11.2006 19:15

Re: Krabice a benzin

Vážený pane,

Za nalezenou a nevrácenou krabici přišel trest na místě. Benzin kradený nebyl, nýbrž koupený u pumpy, ale ne do auta, ale do kanystru. A za třetí, náš otec měl takovou autoritu, že by nikoho z nás nenapadlo mu odporovat a já, ač nejstarší z dětí ve svých 12 letech jsem to nemohl ovlivnit, ani kdybych chtěl, protože když otec "zařval", tak se báli i sousedé v celém domě. Ale někdy s ním byla "sranda".   S úctou Autor

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vladimir Holekal 12.11.2006 18:33

Krabice a benzin

Je to vesely.

Ale krast krabice, jezdit na kradeny benzin. Byli jste vesela rodinka!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 11.11.2006 16:16

Moje první jízda automobilem . . . . .

Pane Boudný, dík za moc hezké vzpomínání a vyprávění. Tak jsem si zavzpomínal na mojí první jízdu automobilem . . . . .

Chodil jsem do 6. třídy a byl 1. Máj. S kamarádem Honzou jsme se rozhodli vyzdobit si kolo krepovým papírem, proplést mezi dráty, a projíždět se tak po návsi. Honza měl doma všelijak barevné krepové papíry, jak bejvával, v roli. Honza přinesl nůžky, rozbalil roli a žužlal proužek. "Prdlajs Honzo, to tady budeme do soudnýho dne, přines sekyrku, já ti ukážu jak na to." Na špalek jsem položil bílou roli krepáku, rozmáchnul se, a špalíček krepáku padnul na zem a s ním kousek mého palce. Doběhnul jsem k sousedce o které se vědělo, že byla vesnická 1. Pomoc. Palec zabalila a někdo doběhnul do hospody, protože hostinský pan Nový byl jediný, kdo měl ve Lhotě auto. Nevím jaké auto, jenom vím, že bylo předválečné, staromódní. Přijel, naložili mě, a pan Nový frčel 15km do děčínské nemocnice na pohotovost. Strčil mně do kapsy peníze na cestu vlakem domů.  Sestřička mě posadila na dlouhou lavici v "čekárně" a najednou jako když střelíš do brabců, panika . . . . lékaři, sestřičky běhali sem a tam, volali rozhlasem všelijaké doktory . . . . . . a přede mnou vezli na 2 nosítkách, co vypadalo jako malé hromádky krvavých hadrů, do operačního sálu. Když konečně na mě došlo, sestřička mě vyprávěla, že v 1. Májovém průvodu vedli 2 medvíďata ze ZOO a bratr se sestrou přebíhali ulici . . . . medvídkové se vytrhli a vrhli na ty dvě děcka . . . . . holčička zemřela. Večer jsem jel 7. vlakem domů, s kratším palcem a trochu moudřejší. To už ani není pravda, jak tomu už je dávno . . . .

• reagovat
• nahlásit příspěvek