Ale nezlobte se na ni, ona se rozhodla polepšit a vylíčí vám všechny naše zážitky poslední doby. No, vlastně od začátku školního roku. Teda to je Myší ostuda, fuj!

Tak tedy: Nejdřív jsme byli v ZOO. Už se z toho stala docela pěkná tradice a my se na tenhle výlet moc těšíme. Byli tam s námi dva nováčci - Filip a Kuba. Začalo to tím, že jsme do Prahy přijeli s velikým zpožděním, autobus se vlekl hlemýždím tempem a my jsme se už moc těšili.

V Roztylech na nás čekala Lucka, Veram a Ejška, v Tróji jsme se sešli s Jovásky a Jakubem, no a ještě s námi byl Medvídek. Zase jsme si střihli vystoupení v zámeckém parku, i twist jsme si společně zatancovali a po důkladném posílení se, vydali jsme se do ZOO. Konečně jsme viděli pandu červenou, která se před námi vždycky schovává, viděli jsme i spoustu dalších zvířátek, postupně jsme si vyzkoušeli focení (Veram má svatou trpělivost!!!). Taky jsme posílali pozdravy těm, co s námi chtěli být, ale nemohli. To byste nevěřili, jak strašně moc rychle takový hezký den uteče a jak smutné je loučení s vámi všemi.

Cesta domů byla dlouhá a delší, než se nám líbilo - chytli jsme cestou dvě zácpy na silnici, takže jsme měli hodinové zpoždění. Ale musíme napsat docela príma zkušenost. Myš - teda paní úča se ptala ráno pana řidiče, jestli pojede i nazpátek a jestli bude hodně obsazený autobus odpoledne. Na Florenci jsme byli docela brzo, a přesto tam už stála velká fronta, pan řidič zastavil, otevřel dveře a řekl, že nejdřív si nastoupíme my a řekl, kde je volno a teprve potom pustil ostatní, kteří stáli ve frontě. Kdyby to neudělal, stáli bysme celou cestu, protože autobus byl nacpaný po strop. Byl opravdu moc hodný!!!

Uplynula troška času a přijela za námi do školy skvělá návštěva - byla to Veram a Lucka s Murphym. Lucka nám ukázala a vysvětlila, jak se máme starat o pejska, jak mu čistit zoubky, kontrolovat ouška, co mu dávat jíst, aby byl zdravý a jak ho správně vychovávat. Plyšáček Murphy nám ukázal, jak umí tancovat, válet sudy, dělat mrtvého. Potom jsme zase zazpívali my a taky jsme si všichni zatancovali. Taky proto jsou fotky rozmazané, protože paní úča fotí a tancuje zároveň, tak jak to může vypadat, že? Dostali jsme krásné dárky a jsme na ně opatrní, aby nám co nejdéle vydržely na hraní.

O vánoční nadílce jsme krátkou reportáž psali do diskuse. Ale třepotala se v nás malá dušička, jestli pod stromečkem něco najdeme. Přeci jen to svědomí úplně čisté nemáme, ale pod stromečkem byla obrovská nadílka - stavebnice, plyšáčci, svítící a hrající káči, pastelky, omalovánky, dobrůtky, magnetky, myšky, knížky... No, bylo vám toho opravdu hodně a moc všem Ježíškům děkujeme.

Přehoupl se Nový rok, my jsme si odpočali o prázdninách docela důkladně a čekala nás další velká várka práce. Představte si, jak strašně těžké je naučit se sčítat a odčítat do dvaceti, když při tom máte přelézat tu prokletou desítku. Nebo doplňování správného y nebo i po D, T a N! Znáte Obojetné Y? To je tvrdé y s tečkou. Paní úča sice zuří, ale to je v těch slovech nejlepšejší a nespletete se :o))). No, ono je taky těžké doplnit správné y/i, když se vám to slovo tak špatně říká, že jo? Ale snažíme se.

No, a aby té školní práce nebylo příliš naráz a taky jsme se naučili něco nového o zvířátkách, přijel za námi zase pan Hořák a přivezl nám úúúúplně nová a neznámá zvířátka, takže jsme kulili očka a některé paní učitelky dokonce strachy. Představte si, že nám po ruce pochodovala strašilka, agama vousatá a chameleon Chamík (to je už náš kamarád z minulé návštěvy a umí dávat pac, kiš!).

Taky nám pan Hořák přivezl hroznýše královského jménem Kopretinka a byla to řádná Kopretinka, protože vážila dvacet kilo a měřila kolem dvou metrů a sílu měla pořádnou. V kleci dělal lumpárničky osmák degu, který se jmenuje Prcek a z tašky se vyloupl činčilák Arnošt. Kdo se nám moc líbil, to bylo Káně Harisova až z Ameriky. Jméno má krásné - Fatima a moc jí sluší. Peří má jak sametové a je moc vzácné.

Ještě než skončilo první pololetí, trošku se činila paní zima a nadělila nám sníh a mráz, takže jsme vyrazili na bobovačku a to hnedle dvakrát. Tentokrát se paní úča chovala slušně a nemetala kotrmelce ze svahu dolů a fungovala společně s Magdou jako myšátkovský výtah. Počasí bylo pohádkové a nám se ani nechtělo vracet do školy. Ale promáchaní jsme už byli a hlad v bříšku taky škrundal, tak jsme museli. Však ještě zima nekončí!

No a je tu poslední kousek prvního pololetí a to je trochu sváteční den, kdy se sečte a podtrhne naše snažení a dostaneme to černé na bílém. Den V jako vysvědčení - jsme šikulky, paní úča nás pochválila, že jsme se snažili, pravda, ne vždycky se všechno daří tak, aby to bylo na jedničky, ale třeba se nám to povede vylepšit. Po prázdninách se naše banda rozroste o jednu holčičku, která moc moc potřebuje přijít mezi nás, aby se přestala trápit tam, kde jí to moc nejde. Jsme na ní zvědaví a moc se těšíme.

Snad už paní úča nebude taková ostuda a další povídání na sebe nenechá tak dlouho čekat. 11. února máme ve škole Den otevřených dveří a zápis nových prvňáčků, tak kdo by se chtěl za námi přijet podívat, je to skvělá příležitost. Zcela jistě plánujeme jarní návštěvu ZOO, jen co se udělá voňavé a teplé počasíčko a na začátku června bude zase velké vystoupení "Co jsme se naučili". To je jen takové malé plánování na další pololetí. Kdybyste měli chuť přijet do Pejřimova, moc rádi vás tu uvítáme, máme vás totiž rádi.

Vaše myšátka:))