Někdy je s nimi taková legrace, že by se dospělý hanbou propadl, to když například můj synáček ve věku 3 let na celý obchod vyžadoval vysvětlení: "Ploč má ten pán takové veliké bzicho?" Někdy je s nimi taková legrace, že nás to pobaví ještě po letech.

***

Po štědrém dni se rádi chodíme dívat na betlémy do různých kostelů. Bývá tam vánoční výzdoba a betlémy stojí za podívání nejen dětem, ale i nám dospělým. Když byl syn malý, zřejmě jsme se někdy ocitli v kostele zrovna při mši, už nevím, ale jisté je, že syn si zapamatoval některá farářova slova. A sám pro sebe si je přeložil do srozumitelštiny. Pak jsme přišli domů a museli jsme si s ním hrát na kostelíček. Tak jsme si sedli s manželem jako do lavic, naše děťátko se před nás postavilo a pravilo: "Mydleme se!"

***

Vyprávěla mi moje kamarádka - učitelka na základní škole, která má na starosti děti v první a druhé třídě, jak jí jednou zvonil při hodině mobil. Ne nahlas, ale někdo se jí několikrát za sebou pokoušel dovolat. I podívala se na displej a zjistila, že je to její bratr. Omluvila se tedy dětem, protože ví, že se v hodině nemá telefonovat, ale takovéto naléhavé vyzvánění jí nedalo a tak hovor nakonec přijala. Dozvěděla se, že jí otce odvezli do nemocnice. Vhrkly jí slzy do očí a dětské pohledy jí sledovaly o to víc, že plačící paní učitelka je něco, co se hned tak nevidí. Druhý den jí volali rodiče jednoho jejího žáčka a snažili se zjistit, co se den předtím ve škole stalo, protože jejich synek doma vyprávěl, že "Paní učitelka ve škole plakala, protože je chudá." No, dítko si vysvětlilo význam slova - chudák - po svém. Opět zafungovala dětská srozumitelština.

***

Ještě se s vámi podělím o jednu příhodu. Asi každý z nás, když byl malý, tak sledoval štědrovečerní oblohu po setmění s přáním uvidět letět Ježíška. A u nás doma je takový zvyk, že se ještě před večeří jdeme projít, abychom se podívali, jestli Ježíšek někde neletí. Samozřejmě procházka sloužila k tomu, když byl synek ještě malý, abychom nenápadně podstrčili dárky pod stromeček. To se dělo tak, že manžel jakoby něco doma zapomněl, musel se vrátit a my se synkem čekali venku. A stalo se , že synek opravdu Ježíška letět ve své fantazii uviděl. Ptali jsme se ho, jak tedy ten Ježíšek vypadal. Dozvěděli jsme se, že "Ježíšek měl špičaté zoubky a jedl tatranku." A je to.