Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

K rodině jsem nejezdila, protože mám jen jednu sestřenici a jiné příbuzné jaksi ne. Takže toto mi ušlo. Ale zato na táboře jsem byla každý rok, někdy i dvakrát- co taky dělat s děckem v paneláku....

My jezdily jenom do toho Podivína - taťkuj brácha bydlel ob jeden barák od nás a mamčin brácha o jednu ulici níž, takže tam jet na prázdniny by bylo divné . Stařeček od mamky bydlel s náma, takže ten si nás užil nejenom celé prázdniny, ale i celý rok a stařenka od taťky bydlela na opačném konci dědiny, ale ta nás nechtěla.

Když koukám na ty fotky, tak mám skoro stejnou s tou panenkou (a podobně vypadám), stejně jako bych našla fotku v podobném oblečení, jako mají Mánička a Danuška. Řekla bych, že podobný dojem bude mít spousta dalších vrstevnic. Hrozně moc to vypovídá o té době.

Ale zpátky k článku. Tvé vzpomínky se mi tak krásně čtou! Jsou jako pohlazení a současně okénko do jiného světa. I když... svého dědečka mečového si pamatuju, byla jsem malá a házela slepičkám zrní a dědeček hudral a hudral. Svět dětí tak, jak se chápe dnes, jim byl na hony vzdálený, oni přece byli hospodáři.

Chudinka Mánička! Zajímalo by mě, nakolik přesně věděla, že to hra a není to doopravdy. A nakolik to věděli kluci.

Moc děkuju, YGO, píšeš báječně.

Jo, ještě něco. Když koukám na fotku Máničky, mno, skoro bych se vsadila, že to klukům nezůstala dlouho dlužná.

ZGA,rpzjasnila si mi deň a tiež spomínam,napriek inemu kraju,ale tiež rovine to máme podobne.naši nás na celé leto dávali k babičkám.Boli ale slušní,jeden mesiac k jedným,druhý k druhým .To bolo zábavy a dobrodružstiev,pasli sme husi,kravy,hravali karty-Alagíra a Ďura a fajčili sme suché vrbové lístie.A v nedeľu poobede kino za 2 koruny,večer na čierno na neprístupné filmy.Idem zavolať kamošku a dáme si za pohárik červeného.Necítim odpor ani k spomioenkam,ani k tomu červenému.Asi som tupoň

Jé Verenko - ty krávy závidím, husy a kačeny jsme taky pásaly. Já taky necítím odpor ke vzpomínkám kohokoli a červené můžu i k rybě (když není bílé). Doufám, že už je ti líp.

Dík za vzpomínky, Ygo. Ano, vzpomínky na dětství jsou od toho, aby si člověk mírně rozostřeně připomínal dobu. kdy moc starostí ani bolestí ještě neměl, a také vzpomínal na ty, které měl rád a kteří už nejsou.

Diky Abytko - někdy ty vzpomínky jsou tak ostré, jako by se to stalo včera a někdy jsou spíš jen snem než skutečností.

není nad to, celou svou rodinu představit tisícům neznámých, proč k tomu mám odpor|?

p

To opravdu nevím. Všichni to byli nebo jsou zajímaví lidé a zábavní lidé, se smyslem pro humor a pro umění žít. Navíc je to výborně napsáno, má to literární kvality.

Bezvadný, jako vždycky. Všechny holky měly ofinu a stejný střih, praktické na údržbu. Já měla pěšinku a na delší straně mašli, která mi pořád klouzala. Pak to maminka řešila tím, že mi místo mašle pletla věneček. Když jsem utíkala, plácal mě do hlavy a vzpomínám si, že se mi nelíbilo, jak mě ‘zdobila’. Moc to nepomáhalo, jako Shirley Temple jsem stejně nevypadala!

V létě jsem bývala odložená k babičce přeslicové na Moravu, kde už byli, částečně take odloženi bratranci a jedna sestřenice (chuděra babička), všichni starší. Moc mě nemuseli, byla jsem holka z Prahy, tak jsem se musela sakra moc snažit, aby mě brali! Asi jsem si nevedla nejhůř a nevím proč si to pamatuji, ale dost často se vztekali - co sa sakra sápeš, sýkorko! Bývala to hezká léta!

No ano, byla to krásná léta, protože jsme tenkrát byli tak mladí a krásní. Včil už jsme mladí sakra dlouho a mnohá z nás má krásy na rozdávání , no ale furt do jde, ne?!

Všechny holky měly stejný střih - mamka byla přesvědčená, že když budeme okudlané na krátko, tak nám vlasy zhustnou - nebyla to pravda . A ofina musela být ustřižená nakrátko, abysme nešvirgaly.

Ygo, nááádhera! Moc Ti děkuji, vzpomínala jsem hnedle také a bylo to moc fajn. Už mi to dnes 2x sežralo příspěvek, zase blbne připojení,tak raději jsem zkrátila. Naladila jsi mne na celý nadcházející víkend,čím víc se blížím na druhou stranu,tím víc vzpomínám, hlavně na to hezké a rozverné, tak ještě jednou díky,moje milá!

Milá Jenny - ony ty příběhy jsou takové pěkné proto, že už jsou tokem času tak trochu rozostřené. Jako ty staré fotky - člověk ví, co na nich tak zhruba je, ale ty detaily si musí domyslet, někdy i vymyslet

Teda YGO, tohle bylo něco ze Strašidel že Spessartru (snad se to tak psalo). Paráda!

Jé, to je prima, žes mi ten seriál připomněla!

Ege, tohl esi pamatuju z prázdnin na vesnici u tetky..mezi mnou a jejíma dětma bylo 16-20 let rozdílu..oni randili a mne měli jako přívažek sebou..a s klukama od předsedy JZD jsm eprožřívala něco podobného,jako Danuška s Máničkou...někdy bych to vrátila..

Vrátila, nebo jim to vrátila?

Co tu mládež nenapadne, že Od toho jsou prázdniny - vyblbnout se, lítat po všech čertech s nějakou partou, průzkumničit... Byla jsem takový ocásek a když se mě chtěli zbavit, doporučili mi vylézt někam na strom, že mě pochválí. Lézt nahoru jsem uměla a nahoře jsem bezpečně zůstala až do setmění, kdy mě přece jen šero donutilo nějak se dopravit dolů Ygo, chvílemi to bylo sice hororové, ale pavouci a jiná havěť, to jsou známé propriety Krásné vzpomínky se vybavují a vy jste si parádně užili dobrodrůžo, však jste se zocelily

Chachááá - vylézt na strom pro pochvalu a se šerem se s hrůzou v očích spustit dolů. Tak to je taky dobré .

To dobrodrůžo si užívali hlavně kluci, my až zpětně, až nám to Maruška na rodinných setkání přehrávala (je pravda, že ta poslední přestavení už byla naprosto dokonalá - ukazovala, jak si ju Jarin hodil přes rameno a jak simuloval sestup do sklepa nebo jak vysela (s prominutím) rypákem nad kuřincama ) .