Bydlíte v Drážďanech? Jste tu jen na návštěvě? A jste hraví? Pak neváhejte a navštivte Japonský palác.

Bydlíte v Praze? Jste tam na návštěvě? A baví vás hravá moderna? Pak neváhejte a navštivte Dox.

O akci Alle macht der Imagination (Všechnu sílu imaginaci - nebo snad Veškerá síla imaginace?) jsem se tu ve Fotoroku 2022 několikrát zmiňovala (např. zde). Díla českých umělců jsme obdivovali minulý rok v Drážďanech například na nábřeží Brühlsche Terrasse, mohli jsme navštívit letní koncerty a rozmanitá divadelní představení v centru města, na české filmy můžeme stále zajít každou první středu v měsíci. V listopadu minulého roku přibyla na seznam výstava nazvaná Imaginárium. Najdete ji v Japonském paláci v Neustadtu, mezi Augustusbrücke a Marienbrücke. Za koncept výstavy je zodpovědný Matěj Forman a za vystavené předměty spousta českých výtvarníků.

Prvním krokem k úspěšnému zhlédnutí výstavy je zakoupení lístku. Jelikož stojí nula euro, jde spíše o rezervaci možnosti vstupu ve vybraném časovém úseku. Lze to samozřejmě učiniti na místě, ale s rizikem čekání nebo dokonce odchodu za jinou aktivitou. O víkendu je včasná rezervace dokonce nutností.

V Imagináriu v Japonském paláci, Drážďany

Druhou komoditou, kterou tu budete potřebovat, je čas. Tož, můžete to tam všechno jen prolétnout, je to koneckonců zadarmo, ale byla by to věčná škoda. Prostě do šatny si odložíte bundu a batoh, do kapsy dáte telefon a kapesník, a pak už se necháte vtáhnout do světa hračiček. Roztočíte hybohledy (sem tam si můžete některý opotřebovaný i opravit), zvěčníte kamaráda v cameře obscuře, rozpohybujete koníky v dostihové aréně a plavčíky na lodi, zasníte se nad českým mořem na české půdě (jakože půdě pod střechou), u krbových kamen se začtete do českého vydání sto dvacet let starého francouzského milostného románu, nebojácně projdete lesem plným záludných pohádkových bytostí, u dekorací ze hry o Aladinovi můžete potkat samotného mistra Formana ve 2D papírovém formátu, děti povozíte na kolotoči a stateční jedinci prozkoumají svět obrovských můr a motýlů z nebezpečné vzdálenosti několika centimetrů.

Hybohled. V Imagináriu v Japonském paláci, Drážďany

Jak to teď napasovat na dubnové Pražení 2023? Hledám oslí můstek a nic mě nenapadá. Roky vás tu na Zvířetníku čtu, pár let přispívám, poslední rok dokonce pravidelně co měsíc, i dodala jsem si odvahy a přijela na dubnový srazík Zvířetníků v Praze. Mé plány byly jasné - dorazit co nejdřív. Bohužel flexibilita vnějších vlivů způsobila, že jsem se jim v hospůdce zjevila na skoro poslední chvíli. Děkuji za vlídné přijetí, milá slova, dáreček a možnost podrbat Emičku.

Do Prahy jsem jela na dvoudenní návštěvu. Čtvrtek Zvířetníci, pátek guldůra se sestrou rodnou a vůbec Praha. V centru plánování počasí se nějak uťukli v milimetrech srážek nebo co a v pátek mělo celičký den pršet. Škrtám vůbec Prahu a vymýšlím kulturu pod střechou - výstava! Šátrám v historii mobilu, co jsem to před časem četla za recenzi. Bylo to taky takové hračičkovité ... Kintera! Dox. Holešovice. Metro a pak pěšky. Ke kapesníku a mobilu přibalujeme do batohu deštník.

Z tvorby pana Kintery jsem znala Lustr z drážďanské letní výstavy (Odkaz) a pár obrázků z internetu. O Doxu jsem věděla jen, že propaguje moderní umění a je v Praze. K doxímu areálu jsme přicházely ulicí Osadní a jakási jarní vůně zaujala naše nosy. I pátraly jsme, co to voní za keř nebo strom. Po chvilce očmuchávání jsme se otočily, že půjdeme dál, a zůstaly jsme stát jak dvě Lotovy ženy. Na střechách mezi dvěmi budovami na druhé straně ulice parkovala dřevěná vzducholoď. Ale to nám nikdo neřek, že takhle vypadá Dox! Začíná to dobře, těšíme se na další překvápka.

Vzducholoď Gulliver, Dox, Praha

Výstavní prostory vznikly v roce 2008 rekonstrukcí budovy Zukovu, úplně původně se zde na přelomu devatenáctého a dvacátého století vyráběly stroje pro firmu Rossemann a Kühnemann. Dnes v areálu najdete prostory pro několik paralelně běžících výstav, multifunkční sál Dox+, kavárnu s posezením na terase i dílničky. Vstupné není symbolické, ale ani přemrštěné, vstupenka platí na všechny toho dne přístupné výstavy. My odložily kabáty, batohy a deštníky do šatny (všechno dost zmoklé), do ruky vzaly prospekt k výstavě How can I help you? a vydaly se v neskutečném bludišti průmyslové budovy hledat podle šipek prostory A2, A3 a A4.

První kroky nás zavedly do místnosti s válečnou tematikou. No, možná příště, možná nakonec, teď hledáme Kinteru, čelem zpět a pryč. Že by objekt A byl támhle? Tohle je Kintera? On maloval, to jo, ale takhle? Aaa, to je pan malíř Měšťák, toho taky až příště. Hele, schody, popisek A2, to by mělo být vono... blikající lampy, hudba, bílé plochy pláten čímsi polepené a popsané, jo, jsme tu.

Několik obrazů typu vem rám s plátnem, přetři bílou barvou, nalep paroží, z montážní pěny vytvoř něco jako mozek a připiš „V mém příštím životě nechci být člověkem“, lustry ála na smeťáku najdi pár fungujících lampiček, smotej je dohromady, dej jim nové žárovky a zavěs na strop, polička plná flakónků a skleniček s popisky jako nadšení, charisma, ego. Aha, tak tohle je ten světový umělec. Nojono. Tak jdem na toho Měšťáka.

Kintera: How can I help you? Praha

I když hele, tu zde nápis A3 a šipka, po dalších schodech o kus výš a ... větší rámy. Dřevěné. Nápisy vytesány sekyrou. Vybité baterie vyskládané do tvaru věže připomínající Le Mont-Saint-Michel a popis Out of power tower. Další obrazy s panoramaty městských věží vytvořené z pečlivě roztříděného odpadu. Chlape, ty máš dost dobrý nápady! A další obrazy - tentokrát možná herbář, nebo snad zobrazení neuronových drah v mozku. Vytvořeno elektrodami! Zeď pečlivě polepená papíry vytrženými ze školního sešitu, texty zachycují aktuální myšlenku, co mistra přepadla cestou z kuchyně k televizi nebo při četbě bobkových listů. Co papír, to perla. A vopravdu se tady dokážu zasmát i těm sprostějším.

Kintera: How can I help you? Praha

Jdeme na sekci A4. Přistupujeme k dalším trojrozměrným obrazům. Jsou větší, možná i barevnější, zvedám hlavu ... a jsou VŠUDE. Na celé dlouhé a vysokánské stěně. Vyskládané jeden vedle druhého, odshora dolů všude obdélníky hravých obrazů s nápisy i bez. Všechny do jednoho mají nápad, nad každým se buď zasmějete nebo zamyslíte, nejspíš obojí. Stoupáte po schodech a prohlížíte si jednotlivá poselství, z galerie v patře máte celou stěnu ke studiu pohodlně před sebou. U čelní zdi v místnosti je opět police s pocity a charaktery. Tentokrát je dávkou nikoliv zavařovačka, ale rovnou barel nebo kýbl. Agresivita je v kanystru s označením velice hořlavé látky, humor ve žlutém sudu na regálu až úplně nahoře, naštěstí se k němu dostanete po přistaveném žebříku. Třetí zeď plná myšlenek vás a vaší dedukci „jak to myslel?“ zaměstná naposled, čtvrtou zeď tvoří okno. Venku pořád prší.

Emoce. Kintera: How can I help you? Praha

Navrhuji okamžité zahájení boje s obezitou, jdeme si dát do kavárny dortík a kafe. Ať na ten boj máme potřebnou energii a neusneme při tom. S cukrem přichází neustálým deštěm odplavovaná myšlenka přeběhnout terasu a vyšplhat se do vzducholodi. Labyrint schodišť, chodeb a zkratek nám cestou k těm pravým dveřím vedoucím ven neplánovaně umožnil zhlédnout i ostatní výstavy a dojít si na wc.

Výstava v útrobách vzducholodi Gulliver. Dox, Praha

Kdo trpíte závratí a nevolností při pobíhání po schodech volně v prostoru zavěšených a průhledných, lupněte do sebe kinedryl a do vzducholodi se třeba nechte donést se zavřenýma očima. Uvnitř vás budou napadat jen superlativy od nevídáno po unikátní. Dojem z prostoru nám zkazila snad jen ta příšerná mokrá zima, co se do nás stačila po cestě tam a zase zpět dát. Sečteno, podtrženo - za mě dobrý, Kintera i Dox.

Kocour kontroloval oblečení dovezené z Prahy, až z toho usnul.

Imaginárium: Odkaz a Odkaz (26.11.2022—3.9.2023)

Dox a Kintera: Odkaz a Odkaz (10.3.2023 - 20.8.2023)

České filmy v DD: Odkaz

Na co chci jít příště: Odkaz

Foto: Eva Schlittermann. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.