Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ořezávali jsme napučenou vrbu- jaro je tady...

Pučí všecko možné, nejspíš to jaro fakt už dorazilo.

Hřivnáči jsou tu - už navštívili krmítko

A už přiletěla i spousta čápů, viz mapka:

https://projekty.birds.cz/capihnizda/mapa

Tak já jsem Ingrid a byla jsem tři týdny bez dokladů, neb maminka musela dokládat, že je to jméno v kalendáři. Jmenuji se po jedné maminčině spolužačce. Ségra je Petra, podle slavné krasobruslařky. Tchán je křtěný Jaroslav, ale celý život se mu říká Zdeněk. Jeho maminka měla těžký porod a tak synka nesl ke křtu tatínek. Nějak se mu podařilo zapomenout, jak se má synek jmenovat a tak mu vybrali jméno s knězem. No manželka mu to nezapomněla a jméno Jaroslav prý nikdy nepoužívala.

Moje děti jsou Jakub a Kateřina, Bimbo sice chtěl nějakého evangelistu, ale nakonec mi toho Kubu povolil. Ale nepovolil Ludviku ani Hedviku, tak alespoň ta silná patronka

Tchánova maminka si asi myslela něco jako "tebe tak pro něco poslat"...

hezkou vípákovskou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

včerejšek jsme dospali, nikdo nepajdá, všichni jsme se zvedli (ono to šílené klesání mokrosněžným listím ukrývajícím kameny a větve a kořeny... proloženým neskutečně klouzajícími hatěmi bylo fakt o ústa - a nejde o pár metrů, ale o 3 kiláčky nonstop) takže za chvilku vyrážíme na další výletík. Lenivět se nesmí

Hezký víkend přeji. U nás modro, sluníčko, ale chladnější vítr který ubírá teplo. Ale jinak už je i ve vzduchu cítít jaro a radují se z toho i ptáci podle jejich hromadného vyzpěvování

Já mám jméno po mečové babičce, bratr po mečovém dědečkovi. Moji prasynovci (dvojčata) mají "nerodinná jména", ale každý má druhé jméno po jednom dědečkovi.

Já vím, že jsou i u vás teď moderní různá cizí jména, ale mě se prostě líbí česká. Vůbec mi nevadí (ba se mi i líbí), když jsou různě pozměněná či zkrácená, ale "základ" je český.

Líbí se mi možnost mít dvě křestní jména, zní to i hezky .

krásný zimní výlet jsme měli... Ono totiž nad ránem v horách nasněžilo. A tak jsme zažili sněhovou pohádku s modrým nebem - výhledy z Krásné Máří zajímavé, masiv Divé Máří ostře skalnatý, ale v bílé košilce, oba Štolpichy tekly naplno a na Hřebínku měli báječnou zelňačku. Klouzalo to, vody spousta na cestách, tálo nám to za krk - a stejně to byla paráda

to se bude krásně spinkat !

Moje mamka byla Zdeňka, táta Jan, mamky mladší sestra Jana, její muž Zdeněk. Já jsem Jana, brácha Zdeněk. Sestřenka i bratránek jsou mladší a dostali stejná jména - Jana a Zdeněk. Babička přeslicová si moc přála, abych se jako první vnučka jmenovala Magdalena, ale táta rozhodl. Já jsem v porodnici ohlásila, že kluk bude Jakub, holka Magdalena. Narodil se Jakub, stejný nápad mělo ovšem víc rodičů, takže měl několik spolužáků téhož jména, rozčiloval se, proč jsem nedala nějaké "normální" jméno, třeba Jarda nebo Mirek. Sestřenky první dcera dostala jméno Dominika, což bylo před padesáti lety dost neobvyklé. Bratra synové jsou Tomáš - jeho děti František a Zuzana, a Jan - jeho děti Matěj a Jan. Ještě byla dcera Tereza, jako jediná holčička byla hýčkaná, skvělá (dorostenecká mistryně světa v biatlonu) ale bohužel, ve dvaceti letech zahynula při autonehodě. Jakub s Terezkou byly od sebe tři měsíce, děda jim ze služebních cest do Německa vozil stejná trička i jiné oblečení, pro Terezku v barvě holčičí. Když jsem je brávala na výlety, předstírali, že jsou dvojčata.

Já se zatím vnoučat nedočkala, takže o případných jménech zatím neuvažuju.

V mé generaci bych řekla byla nejčastější jména Dana, Jana, Hana a Eva, pro kluky Jiří, Jan, Petr a Pavel.

Upozornění pro fotografy: dnes je úplněk!

Doplnění: byl ve 12:30. Ale do noci ho příliš neubyde

Jsem pro, aby každý dostal do vínku jméno své. Ne pra nebo rodičovské. Já jsem se dělila o jméno se sestřenicí. Ona Velká Jana, já Malá Jana. Nebavilo mě to. Za to mohl tatínek. Maminka chtěla Helenu leč otec vybojoval Janu i když už jedna v rodině byla. Pravděpodobně jeho bývalá láska.

Já sama sobě jsem si v nejranějším mládí říkala Inka, neb v sousedovic chatě byla odložená červená knihovna a tam, ...srdce mu tlouklo, když se zadíval do Inčiných blankytných očí... a vůbec mi nevadilo, že moje jsou šedomodré. Někdy jsem to praktikovala i u nápadníků, kdy jsem si nebyla jistá, že bych, no... Pak jsem ovšem byla překvapená, když po letech - jéé Inko, ahoj, pamatuješ...

Páni, z klávesnice se kouří. Sorry!

Pěkná vzpomínka. Když jeden zápátrá po důvodech svého jména, jsou to leckdy zajímavosti i dramata.

Řekla bych, že u nejmenovaného utlačovaného etnika se výběr jména řídí podle telenovel, které jdou v době, kdy na mladíka/mladici zadělávali. To je Kevinů, Esmerald, Ronaldů, Diegů...

No jo, chtějí do života vnést romantiku