Nevím už, kdo mi ten příběh vyprávěl, možná to byl sen, možná se mi poskládalo něco z útržků a zmínek o jesličkách a děťátku v nich, a možná mi to v noci vrněla do ucha moje krásná, tmavě pruchatá kočka Pitina... a já se jdu s vámi o to vrnění podělit...

Příběh narození Božího Syna je vám známý, ale možná se teď dozvíte něco, co považují všichni za vymyšlené a nepravděpodobné, jenže, proč by to nebylo možné?

Tehdy se Boží anděl ukázal Josefovi, který byl v Nazaretu tesařem, a řekl mu: „Josefe, vezmi si Marii za ženu. Narodí se jí Boží Syn a dáte mu jméno Ježíš.“ Josef udělal, jak mu anděl řekl, a ještě téhož dne si vzal Marii za ženu. I stalo se, že vešlo v platnost nařízení Augusta – císaře římského o sčítání lidu, a následovalo velké putování všech, kteří se musili hlásit ke sčítání v místě, odkud pocházeli.

Proto se na cestu dali Josef i Marie. Putovali do Betléma. Tam bylo mnoho lidí a poutníků a všude v hostinských domech bylo plno. Proto Josef s Marií našli útočiště až za městem, v jeskyni, která sloužila jako přístřešek pro zvířata před špatným počasím, dravou zvěří, zloději a tmou. Domluvili se s pastýři, že tam mohou přenocovat. A zrovna té noci se Marii narodil malý chlapec a dostal jméno Ježíš.

Byla tma a na obloze zářily hvězdy, zvlášť jedna s velkým chvostem, a nebyl nikdo, kdo by si té velké události všiml. Jen Panna Maria vzala Ježíška, zavinula jej do své plachetky, a položila ho do jeslí, ze jmelí postavených, ze kterých žral seno dobytek. Josef stál celý udivený a dojatý. Byla zima, chlapeček zavinutý do plachetky plakal. Volek a osel hřáli Ježíška svým dechem. Panna Maria dala Ježíškovi pít a potom únavou usnula.

Josef šel do města, sehnat něco k jídlu a látku na ušití košilky pro Božího Syna. Panna Maria spala tvrdě a volek s oslíkem nestačili zahřívat pouhým dechem malé dítě. A najednou, kde se vzala, tu se vzala, do jesliček pomalu a opatrně vyskočila popelavě šedá kočka. Přilehla k Ježíškovi a začala vrnět. Dítě se zklidnilo. Kočka byla hebká a hřála.

Nedaleko jeskyně hlídali velké stádo pastýři. Tu se jim zjevil anděl a promluvil k nim: „Nebojte se, přináším vám radostnou novinu: Narodil se vám dnes Spasitel. Běžte honem k Betlému, tam najdete v jeskyni děťátko položené v jeslích!“ A hned se ukázali další andělé a zpívali „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“

Když se andělé navrátili do nebe, řekli si pastýři: „Půjdeme k Betlému a podíváme se, co nám to Bůh vzkázal po andělech.“ A co jim stádo dovolilo, ubírali se k Betlému. Tam uviděli v jeskyni Marii a Josefa s malým Ježíškem v jeslích, vedle chlapce ležela mouratá kočka, Marii u nohou leželo jehně a volek s oslíkem leželi za Marií a Josefem.
Ano, v jesličkách vedle Ježíška ležela mouratá-pruchatá kočka. Kde se tam vzala? Původně byla přece popelavě šedá.

Povím Vám, co se odehrálo od chvíle, kdy Panna Maria usnula a šedá kočka zahřívala v jesličkách malého chlapečka.

Když Maria-Matka Boží načerpala spánkem sílu, probudila se a zrakem spočinula na jesličkách, uviděla šedou kočku. Napřed ji chtěla zahnat, ale všimla si, jak opatrně leží vedle jejího syna a vrní mu do prvního snu. I promluvila tiše: „Jak jsi hodná, že hřeješ mého Ježíška, který tu v jesličkách, jen v mojí plachetce leží.“ A opatrně natáhla ruku a pohladila kočku po hlavě a prsty jí zabořila do huňaté hebké srsti.

Kočka blaženě přivřela oči a nechala se hladit. Doteky Panny Marie byly příjemné a něžné. Tam, kde se její prsty dotkly srsti, srst změnila barvu. Na jindy popelavě šedé kočce se objevily nádherné pruhy a na jejím čele se skvělo písmeno M. To na památku a jako poděkování od Matky Boží-Panny Marie.

V té chvíli se vrátil Josef s trochou jídla a látkou na košilku pro Syna Božího.
Uviděl Marii, jak hladí kočku, která se tulila k chlapečkovi v jesličkách. I on chtěl pohladit kočku a projevit jí svůj dík. Kočka se otočila na záda a ukázala Josefovi břicho. Ten se jí opatrně dotknul a na místech, kde se jeho prsty dotkly kočičí srsti, zčernala srst a kočce se na bříšku objevily skvrnky, připomínající tečky. Kočka poznala, že ani jí ani chlapečkovi Josef neublíží, a opět se otočila a hřála a vrněla a přitom sledovala, co se okolo děje.

Z venku se ozvaly hlasy, to k jeskyni došli pastýři, které poslal anděl. Uviděli dítě v jesličkách a poklonili se mu. Pastýři byli první, kdo se Ježíškovi směli poklonit. Čtyřicet dní potom, co se Ježíšek narodil, donesli ho Maria a Josef do chrámu v Jeruzalémě, aby ho představili Bohu a obětovali párek holoubat, jako poděkování.

Zatím zdaleka od Východu doputovali bohatí a velice moudří muži, aby se Ježíškovi poklonili, byli to mudrci (Tři králové), kterým narození Syna Božího zvěstovala podivná Hvězda se svítícím chvostem (kometa) a ukazovala jim cestu k němu. Ježíškovi přinášeli dary: zlato, kadidlo a myrhu. I zjevil se jim anděl a řekl, aby se nevraceli ke králi Herodovi, protože Herodes chtěl Ježíška zabít.

Král Herodes se totiž bál, že už nebude králem on, když se narodil nový Král. „Musím ho zabít, dokud je maličký, jinak to později udělá on a uchvátí můj trůn.“ Velice se mýlil Herodes král. Maličký Ježíšek nebyl určen pro vládnutí na zemi... neměl být pozemským králem.

V té době se Josefovi ukázal ve snu anděl a pravil: „Vezmi chlapce a jeho Matku, král Herodes je chce zabít. Odejděte do Egypta a tam zůstaňte, dokud se ti opět nezjevím.“ Josef se probudil ze snu, vstal, vzbudil Pannu Marii a utekli s Ježíškem do Egypta. Na cestě je doprovázel oslík, který nesl Pannu Marii a jejího syna, a protože malý Ježíšek plakal a vzpínal ručičky po huňatém kožíšku, vzali s sebou na cestu i kočku.

Sotva odešli, přišli do Betléma Herodovi vojáci a hledali to dítě, které se mělo stát králem, to dítě, které vyvolalo takovou hrůzu v mysli Heroda krále. Ježíška ani Josefa s Marií nenašli. Herodes ve svém vzteku a strachu poručil zabít všechny chlapečky v Betlému a okolí. Zoufalé matky chtěly své děti chránit. Holýma rukama je bránily a mnohé za tu mateřskou lásku zaplatily životem. Byl to první velký zločin, který provedl ve svém zaslepeném strachu Herodes král. Mnoho neviňátek, do dvou let věku bylo zabito. Ježíšek byl však zachráněn.

Než se Josefovi opět ve snu zjevil anděl, uplynuly dva dlouhé roky...

Od doby, co znám ten příběh, hledám v každém „betlémě“, v každých jesličkách, kočku. Není tam, není vedle malého Ježíška, není ani jinde. Není o ní zmínka v žádném vyprávění... a proč?

Kočky byly uctívané dávno před narozením Syna Božího, jsou s lidmi tisíce let. Byly mezi vyvolenými, byly i božstvem. Měly svá privilegia a jejich smrt, způsobená člověkem, byla trestána.

Mnoho lidí je obdivuje pro jejich povahu, mnoho lidí je právě pro tu jejich povahu, připomínající tu lidskou, nesnáší.

Možná i ten inkvizitor, co vyhlásil kočkám „válku“ a nechal jich tisíce upálit na hranicích, nechal je vymazat z obrazů s Jezulátkem a z celého příběhu o narození a cestě Syna Božího, je z nějakého důvodu neměl rád....

Mám slabost pro ta pruchatá stvoření s písmenem M na čele a myslím si, že kočka do příběhu o Ježíškovi prostě patří....

Příběh je volně upravený, stejně jako obrázek, předlohou mi bylo toto vyprávění.

PS: No jen si představte, že miminku funí do obličeje vůl, aby ho zahřál...

PS2:
Děkuju Lice, že mne přivedla na myšlenku vám tento příběh vyprávět.
Děkuju Bedě, že mi ho pomohla zrealizovat.
Děkuju vám všem za to, že jste.