Milý Kluku,

náš pruchatej kámoš Miňák, s písmenem M na hlavičce, Tě šel navštívit. Asi se u Tebe má dobře, protože se nevrátil a nám je tu po něm smutno. Nemohl bys nám teda letos výjimečně nadělit nějakýho pruchatýho kocoura, když jsou ty Krabice?

8 chlupatých v. p. (vlastní packou)

No a teď s tím něco udělejte, když najdete na okenním skle tenhle kočičí dopis.

Majolenka letos zapomněla vřískat, Nenelka chodí často k oknu. Pitina se víc tulí ke mně a Noriska s Cecilkou uzavřely pakt o vzájemné podpoře. Malá Če-čen si obsadila volné místo a snaží se mne zavalit tak, jako to dělával Mineček. Učí se, ale do jeho 9 kil má daleko... Pidikočka hledá pruhovaného parťáka, Bezulka si leží na stolku u misek s vodou a granulemi a svět je pro ni v pořádku.

Bezulka

Holčičky, letos si užijete Krabice beze mne.

Vykulená Noriska rozčileně popošlápla a zmizela za televízí.

Pitina vykulila oči a nevěřícně si mne prohlédla.

Cecilka mi položila pacičku na stehno, povytáhla drápky, zaťala a její obličejíček hovořil zcela jasně – Ty nás opustíš?

Pidikočka seskočila z teplého radiátoru, sedla si přede mne a tvářila se velice odhodlaně a naštvaně. Pak zasyčela: Sssi nebuď! Ale dej mi krabici!

Nenelka z okna zvolala: HRT!!! (což, jak víme, je něco tak strašného, že to Cecilka odmítá překládat)

Bezulka: uculila se od misek. Je to zlatíčko, pomyslela jsem si, ona ví, že ji o hladu nenechám.

Če-čen: Jdeš za Klukem?

Já: Ne, miláčku, tedy ne za tím, kterého myslíš.

Majolenka: Všichni mají Krabice, jen tady žádný nebudou! A chci zpátky kocoura!

Majolenka

Já: A to teda budete mít Krabice! Moc hezky jste to Klukovi napsaly, ale nechtějte po něm živý dárek. Vím, že to myslíte dobře, taky se mi po Minečkovi stýská, ale víte, co takových dárků budou odkládat lidi po Krabicích, v krabicích do útulků?

Najednou se zpoza televíze přišourala Noriska a upřela na mne svoje nádherná kukadla: Ty budeš mít letos Krabice s tím člověkem, co voní po kouři?

Já: Ano. Je hodnej, vyprávím mu o vás a brzy vám ho přivedu. Nebude vás nijak týrat, strašit, a když nebudete chtít, nebude na vás ani sahat.

Pidikočka: Donese mi krabici?

Nenelka: Krííí hard a vrr skrt, frrr, drtt..

Nenelka

Cecilka: Ten kouř prej voní moc pěkně, ale bydlet tu s námi snad nebude..

Já: Ne, holčičky, nebude...

Kočkám se viditelně ulevilo.

Já: A trochu se uskrovníte, holčičky moje. Obdarovala jsem Kuličku od tety Pavly a Kačenku od tety Dády. Aby se taky radovaly z Krabic...

Cecilka: Ty si obdarováváš a my budeme o hladu!

Bezulka: Hlad? Nechci mít hlad. Hlad bolí...

Noriska: Hlad? Na ten jsem málem jako malý kotě umřela... na hlad a na zimu.

Nenelka: Arara trí ..

Cecilka: chce lovit ptáky

Če-čen: cpe se granulemi a nemůže mluvit

Majolenka: Řekneme to Klukovi, že nám nedá jídlo.

Pidikočka: A ani krabici!

Já: nestačím zírat.

Pitina: Nebudeme hlady. To nám neudělá. To si raději nekoupí těch moc písmenek (knihu)

Pitina

Já: Jsi moje rozumná Pitinka.

Pitina: Pche, to přece vim... už spoustu let...

Majolenka: Pitý a jak to bylo dál s Klukem?

Pitina: Když ležel v jesličkách a moje, vlastně pramáti všech koček, ho zahřívala, zvěstovala hvězda, co vyšla na východě, jeho narození a z východu i s cennými dary přišli do Betléma tři staří mužové, kterým ukazovala cestu. Jmenovali se Kašpar, Melichar a Baltazar a říká se jim také Tři králové. A oni přinesli Ježíškovi dary – myrhu, kadidlo a zlato. Přišli 6. ledna. A podle naší pramáti je tento den dnem Tří králů a dnem, kdy se Kluk všem ukázal. A končí jím Krabice.

Če-čen: A proč Kluk nosí dárky?

Če-čen

Pitina: Když se Ježíšek narodil, přinesli mu tři moudří muži darem myrhu, kadidlo a zlato. Ježíšek už dnes nepotřebuje dary, ani ho nemusíme tolik zahřívat a bát se jeho prochladnutí. A tak v den svých narozenin naopak nosí dárky Kluk a proto se tomu dni říká Štědrý den.

Bezulka: A to, co mu donesli, je k jídlu?

Já: Ne. Ale v té době to patřilo mezi nejdražší věci na světě. Takže se za to dalo jídlo koupit...

Pidikočka: dali mu to v krabici?

Já: To asi ne, nesli to na podnosech a cestou za ním to měli zabalené v látkách nebo v kůžích.

Cecilka: Takže mitkepek.

Noriska. Cože to?

Noriska

Já: Zavazadlo... mit gepack...Cecilko, kam ty na to chodíš?

Cecilka: Říkali to v televízi.

Já: rozkašlala jsem se... no jasně – doktor Mráček.

Nenelka: drrrk ar krííít, frrrr

Cecilka: Co s těma krámama dělal?

Já: No Nenelko. Vždyť mu donesli to nejlepší, co mohli. Jenže z tvého pohledu to vypadá jinak, to chápu... Vlastně se to všechno dá používat proto nemocem... myrha a kadidlo patřily k nejdražším surovinám světa a jejich cena tehdy převyšovala cenu zlata. Obě vzácné pryskyřice se po staletí používaly jako léčiva a hojivé masti. Myrha sloužila k znecitlivění ran a při balzamování. Kadidlo bylo hlavní v boji s nakažlivými nemocemi, třeba při moru se jím vykuřovaly domy bohatých. Věřili, že vůně z hořícího kadidla odháněla zlo, donášela pronesená lidská přání k bohu a zaháněla melancholii, kterou dnes známe jako depresi. Kadidlo, kadidlový olej a masti se používaly k léčení bolavých kloubů, zkaženého žaludku i hojení bolestivých ran. A taky jako první starověký repelent. V době bez antibiotik a dalších léků to tedy byl opravdový poklad. Postupem času se na léčivé účinky vzácných pryskyřic bohužel zapomnělo. A nakonec zlato, to má také léčebné účinky. Pomáhá při artritidě a různých zánětech. Vyrábí se z něj protézy, implantáty a dentální náhražky, vždyť kdo by neznal zlaté zuby... takže kdyby zůstal mezi lidmi, mohl být klidně apatykářem (lékárníkem) nebo i doktorem...

Če-čen: No a proč teda dárky nosí Kluk a ne ti staříci? Víš, jak se nadře?

Já: Protože se lidi nedokázali shodnout. Ježíšek začal nosit dárky v 16. století. Před Klukem měl vánoční nadílku na starosti svatý Mikuláš, který ji roznášel už 6. prosince. Tahle nyní již tradice obdarovávání o Štědrém dnu, tedy 24. prosince, úzce souvisí s reformací církve právě v 16. století. Poprvé se tento zvyk objevil na území Německa. Tehdá svatého Mikuláše nahradil Christkind, tedy Ježíšek. Kluk, jak mu říkáte. Ježíškem – nositelem dárků chtěli němečtí protestanti snížit oblibu svatého Mikuláše. Protestanti se totiž stavěli proti uctívání svatých, jako tomu bylo v římskokatolické církvi. U nás máme štěstí, že byly tyto náboženské síly (katolíků a protestantů) vyrovnány a proto jsme si uchovali obě tradice. Z čehož mají radost hlavně děti.

Kam se poděli ti tři, jak řekla Če-čen, staříci, co Klukovi donesli dary, o tom někdy příště... já bych to, holčičky moje, dál nerozebírala.

Pidikočka: Nerozebírej, zničila bys krabici!

Přejeme co nejpohodovější Vánoce.