Začátkem března Franta odjel do lázní Teplice. Jezdila jsem za ním na víkendy, takže jsem si skoro zimní město a okolí docela užila.

První víkend byl ve znamení průzkumu Teplic. Byla jsem docela překvapená, jak je to úhledné a výstavné město, většina domů opravených, pěkné parky (a spousta kaváren a cukráren, inu, lázně). Třeba zámek, Zámecké náměstí a zámecká zahrada jsou moc příjemné… jen tam bylo docela dost lidí. Nechci vidět, jak to vypadá v sezoně.

Zahradní dům v Zámecké zahradě

Teplice leží těsně pod masivem Krušných hor, takže jejich terén je velmi různorodý (čti: nahoru a hned zase dolů, abychom vzápětí stoupali do kopce). Jedním z těch kopců je Letná, kde je jednak rozhledna a druhak zřícenina Škvárovník. Ten si postavil na samém začátku 19. století místní zedník ze spečeného odpadu z cihel po velkém požáru Teplic na konci století osmnáctého. Škvárovník byl docela slavný – psal o něm Goethe, hudbu tam skládal Richard Wagner…

V druhé polovině 20. století objekt (využívaný jako výletní restaurace) upadal, kus se dokonce zřítil… dnes je to nepřístupná pozoruhodnost. Škoda.

Rozhledna Letná

Jen o kousek dál stojí rozhledna Letná: vypadá jako malý zámek, prý je v ní i restaurace, je volně přístupná… tak to už dávno neplatí, za poplatek vám půjčí klíč na tenisových kurtech vedle, restaurace je zavřená a k rozhledně se může jen z jedné strany, zezadu je plot a nějaký binec. Ale tak stavba je to hezká.

Asi největší dojem jsem si odnesla z pomníku teplického rodáka Julia Payera. O tom pánovi jsem nikdy neslyšela a je to škoda! Byl horolezcem, polárníkem a objevitelem, kartografem a malířem. Jeho jméno nese Payerův ostrov v Zemi Františka Josefa. Po svém rodném městě pojmenoval Teplický záliv a Šanovský ostrov v Arktidě.

Meggie

Druhý víkend by se dal ohodnotit jako zimní. Přijeli pro mě naši mladí s Meggie a všichni jsme jeli do Teplic. Frantu jsme vytáhli na zříceninu hradu Krupka (i tam byl neúnavný cestovatel Goethe) a pak ještě na procházku lesem – to vše ve sněhu a za místy docela hustého sněžení.

Zřícenina hradu Krupka

Večer naši odjeli a my dva jsme v neděli vyrazili na Doubravskou horu. Ta je se zříceninou Doubravka nepřehlédnutelnou dominantou Teplic. Původně gotický hrad po skončení třicetileté války z bezpečnostních důvodů pobořili. V 19. století ve zřícenině vznikla v souvislosti s lázeňským ruchem restaurace, ta byla časem romanticky dostavená, posléze vyhořela.

V roce 1966 převzal ruiny na Doubravské hoře Svazarm, který se staral o zachování pozůstatků stavby. Dnes tu sídlí Radioklub Teplice. Doubravka prošla rekonstrukcí, občas se tam pořádají různé akce, v sezoně na kopec jezdí turistický vláček.

Hrad Doubravka

Třetí víkend jsme se vypravili na celý den do Oseka (Franta s určitou úlevou odhlásil oběd; lázeňské služby prý byly výborné, kuchař výrazně slabší). V Oseku už jsme kdysi byli, tehdy jsme tam došli z Duchcova. Ten jsme tentokrát vynechali, přece jen času nebylo tolik. V Oseku byl, resp. pořád je, cisterciácký klášter, ten ale aktuálně není obsazený. Je obrovský, pomalu ho rekonstruují, původně románsko-gotický, barokně přestavěný. Krásný.

Klášter měl vlastní pivovar založený v roce 1701. Dnes funguje pod jménem Ossegg, tam jsme pochopitelně byly taky.

Klášter Osek

Ale to nebylo všechno. Po modré jsme se vydali do kopce k Hradu Osek. Proč Hrad s velkým H? Protože se tak jmenuje vesnice, v které se nachází zřícenina… která se jmenuje Rýzmburk. Včil mudruj…

Rýzmburk mě okouzlil. Je obrovský, volně přístupný, ani moc lidí tam nebylo (není nad to navštívit taková místa mimo sezonu). Byl to jeden z nejstarších a největších hradů v Podkrušnohoří a je to vidět. Je krásně prorostlý starými buky – v létě je to možná ještě zajímavější (ale zase je hůř vidět).

Zřícenina hradu Rýzmburk (Osek)

No a pak už bylo po láznění a po výletech a pacient jel domů,

Foto: Zana. Další fotky najdete tady na Rajčeti.