Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 4. 7. 2007, odkaz zde.

V temném letním podvečeru,
kdy hrom s blesky na maděru
rvaly svět na malé kousky,
hleděl jsem si svojí housky
u psacího u stolu,
s kocourkem svým pospolu.

Dravci salám brzy došel.
Po stole se sem tam prošel,
otřel o mě černé čelo.
A že se mu spinkat chtělo,
zalomil to na fleku
a ulehnul na deku.

Lyrickou teď vizte scénu.
Kocour chrní. Do modému
hbitě proudí pornobity.
Co to kecám... Mozek hbitý
z internetu moudro ssaje.
Hromy duní, hudba hraje...

V temném letním podvečeru
co to slyším? Na mou věru!
Měkké čísi tlapky kradmé...
Pak už cizí zvíře hladné
chroustá vonné granule,
až je v misce na nule.

Tiše hledím, co se stane.
Vtom Kulíšek hbitě vstane,
vousy cuká, hřbet se ježí,
uši všechny zvuky střeží...

Přísně hleděl, chvíli stál,
škytnul, lehnul a spal dál.

Foto: Lapil