21.2.2024 | Svátek má Lenka


KOČKY: Deset let s Frankem

30.11.2023

Vždycky jsem záviděla Pražákům, že u nich bývají umísťovací výstavy koček. Když už by si člověk nemohl žádnou vzít, koupil by nějaký dárek pro sebe nebo svou kočičku.

A pak to najednou bylo tady, 23. listopadu 2013 se konala první umísťovací výstava SOS kočky Hodonín v Brně! A to v době, kdy jsem uvažovala o pořízení jedno- až dvouletého kocourka, mojí kočičce Sally na hraní. Měla už přes dva roky, ale hravá byla stále jako kotě. Za dopoledne mě dokázala zcela utahat házením a opětným zvedáním balonků, které lovila, ale bohužel většinou neaportovala.

Vzala jsem si s sebou tašku na kočku s tím, že když si nevyberu kocoura, stavím se pro nákup a dám ho do ní. No žádný nákup nebyl, ale kocour ano. Hned mezi prvními od vchodu byl na pohled obyčejný černobílý kocourek, ale před jeho klecí stála fronta lidí na mazlení skrz mříže klece. Tak jsem se do té fronty také postavila a kocourka si pohladila. Seděl na misce s kočkolitem a úžasně při tom vrněl! A přečetla jsem si na kleci popis – a měl všech 5P! Pěkný přítulný přízemní postelový povaleč! Já jsem si navíc předem ujasnila, jaké vlastnosti by měl kocour pro Sallynku mít, a on je všechny splňoval.

Sally si prohlíží tašku s přineseným Frankem

No rozhodla jsem se ještě obejít zbytek vystavených kocourků a kočiček (i když jsem pro Sallynku chtěla kocoura), abych třeba našla i lepšího. No byla tam spousta krásných kočiček, mezi jinými i nádherný bílý kocourek, ale žádný jiný nesplňoval mé požadavky tak jako Frank.

Tak jsem se vrátila k němu, znovu si vystála frontu na hlazení a pak přivolala paní pořadatelku – no a za chvíli kocourka jeho dosavadní opatrovatelka vytáhla z klece a nacpala do mé tašky na kočku – sotva se tam vešel! A jeli jsme čtverkou rovnou domů.

Jaké byly první a koneckonců i další dny s Frankem a Sally, a o rok později i s Odysseem, si můžete přečíst zde: - Naši v novém domově - Frank (estranky.cz)

Deset let uteklo jako voda, všichni jsme zestárli – i ty moje kočky jsou už senioři. Frankovi bylo v létě 11 let, a jeho kamarádům, sourozencům Sally a Odysseovi, 12 let. Takže se už objevily i nějaké ty choroby. Sally má hypertyreózu a dostává 2x denně lék v podobě sirupu do jídla, Odysseus má poslední roky sklon k epileptickým záchvatům. Protože jsem ale objevila a odstranila jejich hlavní příčinu – náhlé zastavení z rozběhu k misce s jídlem, záchvaty skoro zmizely. Jen je třeba dávat pozor na stres (řemeslníci a silvestrovské petardy, někdy možná i bouřka).

První pusa od Sally?

No a Frank trpí chronickou rýmou, které se už pár let nemůže zbavit. Obávám se, že ji mohl chytit od návštěvy paní, která má doma větší množství koček, z nichž ji zřejmě některé mají. Byl mi doporučen jitrocelový sirup, a ten na rozdíl od Imunoglukanu (na podporu imunity) opravdu zabírá. Koupila jsem mu na doporučení naší veterinářky ten se třtinovým cukrem místo s umělým sladidlem, protože umělá sladidla mohou mít po delší době negativní účinky. Frank po něm daleko lehčeji odkašlává a také méně kýchá. Veterinářka říká, že chronická rýma se léčí kortikoidy. S tím ale dost váhám, mají zřejmě i negativní vedlejší účinky. Otázka je i to, jak by Frank snášel inhalační léčbu. Má s tím snad někdo ze čtenářů nějaké zkušenosti?

Frank se hřeje u topení, je vidět, že dost přibral na váze

A taky Frank v poslední době dost přibral, což je mi záhadou, když jí ze všech nejméně. A největší jedlík, Odysseus, naopak shodil a je teď úplně štíhlý.

Jedna z nedávných fotek, vpravo hlava Sally

Myslím, že z mých tří koček mě právě Frank nejvíc miluje. Nejšťastnější je, když se ke mně může přitulit a usnout, ať už v noci v posteli (tu miluje), nebo ve dne v křesle. I Odysseus mě miluje, ale je zdrženlivější, nevnucuje se jako Frank. A je také občas urážlivý, zatímco Frank je spíš až vlezlý. A Sally, ta mě považuje za samozřejmou součást svého majetku. Ona nikdy nebyla v útulku, šla od maminky rovnou ke mně.

Tři kočky v posteli, Frank uprostřed

A tak bych chtěla po těch 10 letech SOS kočkám z Hodonína za Franka znovu poděkovat, je moc milý!

Foto: Renata Žaludová

Renata Žaludová Neviditelný pes