Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ano, ano, ano!!!

Jasně, jsem pro už od srazu v hospůdce! Nedočkavě jsem čekala, kdy se to rozjede, protože mám stejný problém. Kdykoli vezmu něco do ruky, napadne mě, jak na to ten člověk poprvé přišel? Byla to náhoda, nebo záměr?  Kolik pokusů na to padlo, než to fungovalo? Sama už asi nemám co nabídnout, Kravičkováním moje vědomosti končí, ale slibuju, že budu velmi věrný čtenář. Mimochodem ty olivy s papričkou už mě taky napadly. Teď marně vzpomínám, co mě potrápilo včera...kruci co to bylo? No nic, musím jen podotknout, že se nesmírně těším na článek Dalmantina

Re: Ano, ano, ano!!!

Můžu prozradit jen vypeckování - je na to takový bazmek: do mističky se dá oliva a zezhora se vyrazí kusem želza, pecka vyletí dírou ve dně mističky. 

Jejej, to je něco pro mě

- já potřebuju rozšířit obzory jako sůl - ale musí to být polopatistickou formou . Tady je tolik lidí se zajímavým zaměstnáním nebo koníčky - už se těším. Tož pište piště, ať se něco dovím a jsem doma za chytruchu.

Mně se ten nápad

od začátku moc líbil, milá Dede . Jsem ráda, že zprvu mlžný záměr dostal svůj pevný a přitom pružný tvar, a taky ikonku, která se mi opravdu moc líbí.

Pro mě má Tvůj včerejší a dnešní článek hlubokou souvislost. Nějak to všechno souvisí neoddělitelně spolu, přes vzájemnou úctu i sebeúctu, která se rodí z poznání. Obklopuje nás tolik věcí a děje se toho tolik a tolik toho jako lidé umíme, jen je to všechno příliš vzdálené, protože nám je to často servírováno jako něco instantního, zabaleného vakuově v igelitu, beze stop lidských rukou a lidské mysli. Ty věci a děje jsou jakoby sterilní, ale to je prostě hloupost, všechno, co nás dnes obklopuje, stále voní člověčinou, jako kdysi boty od ševce, židle od truhláře a rohlík od pekaře.

Milá Dede, nabídla jsi nám zase další úžasné forum, je jen na nás, co a jak často na něm dokážeme vyprávět o světě, jak sami pro sebe budeme vyučovat tu báječnou Prvouku pro mírně pokročilé.

Přeju všem krásný den!

Rozhledník -

už se těším,jak si rozšířím obzory ; fakt je,že je hromada věcí a činností,o kterých nevím skoro nic.Určitě to bude zajímavé!

No jo, Dede - nápad to není marnej!

Jen ten čas zatracenej! Ale slibuju, že když trochu času budu mít, tak něco dohromady dám.

hezký den

Hezký den Zvířetníkům i zvířátkům. O Rozhledníku přemýšlím už od doby, kdy nám to Dede nadnesla na konci září při setkání "pražském". Zkusím někoho oslovit, uvidíme, jak to vyjde... Nápad určitě parádní, alespoň si budeme i tady rozšiřovat obzory.

O.T. vymena soucastky

Tak jo, od pondelka odpoledne mam pekny novy kovovy kloub. V utery vecer jsme prijeli domu s lekama, dezinfekci,berlickama, a navodem k pouziti operovane nohy a okoli. Na anestezii jsem mela epiduralku a nejake oblbo/vadlo o kterem me varovali, ze muze zpusobit lehkou amnezii. Zpusobilo pobaveni. Probudila jsem se ve spitale kolem pulnoci v pondeli, na nemocnicni posteli a vedle stolku skoro tak jak to mam doma v obyvaku. Koukam v tom pritmi a vidim, ze na stolku chybi cigarety a popelnik. Myslim si, ze jsem v obyvaku a Chet mi je odnesl. Tak na nej volam, jako do loznice(nastesti jsem mela pokoj sama pro sebe), ale nic. Aha, Chet asi tvrde spi. Napadl mne genialni plan. Zavolam z mobilu z obyvaku do loznice na pevnou linku a reknu mu, at to prinese.Plan se vydaril, Chet odpovedel, ja jsem prednesla sve prani, ale jinak ochotny Chet se opatrne zeptal to myslis jako ted hned? - A proc si myslis, ze te budim? No, vysvetlil mi, ze ja jsem v nemocnici a on doma bratru tak 30 km daleko a ze ve spitale se stejne nesmi kourit. Zasmali jsme se a ja sla spat. Probudila jsem se kolem druhe rano, vidim stolek, zadne cigarety, volam na Cheta jako do loznice, zadna odpoved, nejak si pamatuju, ze nemam chodit, padne mi oko na mobil, genialni napad, prednesu prosbu. Chet rika, ze jsem uz jednou volala a ze je mezi  nama vzdalenost vetsi nez z obyvaku do loznice. Nevolala, to bych prece musela vedet, ne?  Presvedcena konecne o tom, ze jsem ve spitale po operaci jsem opet usnula. Pak jsem se prrobudila kolem 6. rano a nevidela na hodinky, cimz me oblil pot, protoze co kdyz jsem zaspala a na tu operaci se nedostanu. Ale hlasim, ze tak kolem obeda v utery se mi vratila vicemene jasna mysl. Trochu anestezie a hned je zabava a na co vzpominat.