Jak doložil Ransome sám, k největšímu kouzlu jachtingu patří to, že se dá provozovat od dětství až do důchodového věku a za různými účely – od profesionálního závodění přes toulání po světě až třebas po rekonstrukci plavby z nějaké knížky. Pro tu třetí jsme si vybrali jeho knížku Nechtěli jsme na moře, s rozhodnutím, že budeme rekonstruovat HASTRMANovu plavbu ve „vichřici“ z východoanglického přístavu Felixstowe do holandského přístavu Vlissingen. Vůbec jsme netušili, že nakonec tam ty uvozovky nebudou a že opravdu poplujeme zpět do Holandska v osmičkovém štormu. Jelikož se nám podařilo pronajmout loď pouze na devět plavebních dnů, mohli jsme itinerář výpravy rozšířit jenom o návštěvu Lowestoftu, který figuruje v Petru Kachnovi, a symbolicky navázat na říční expedici po norfolských řekách z roku 2004. Čtyřicetišestistopá šalupa CHARLOTTE (Bavaria 46 Cruiser) na nás čekala v holandském přístavu Lelystad v severovýchodním výběžku Markermeeru, kam jsme dorazili v pátek 29. června 2007 večer za prudkého deště, za něhož jsme se i naloďovali.

likalikarajce.net

Do Anglie

V sobotu ráno nás ale vítalo sluníčko a také nám posvítilo do prvního zdymadla přímo v Lelystadu, kterým jsme se dostali na jachtařsky vděčný Ijselmeer s hloubkou od 3 do 5 metrů. Západní vítr nám umožnil v podstatě kopírovat západní pobřeží tohoto původně zálivu, který je dnes uzavřen hrází, nicméně do plavebního kanálu vedoucímu ke zdymadlu Den Oever jsme zajeli na motor. Také zde jsme byli hladce proplaveni a v 15.00 jsme se uvázali na vnější straně, abychom vyčkali na příliv. Mezitím se zatáhlo, přešlo několik přeháněk a na Waddensee, kde se již uplatňují přílivy a odlivy, jsme vyjížděli pod šedou oblohou. To už jsme všechny hodiny a hodinky na lodi nastavili na britský letní čas BST, který se tak stal lodním časem.

likalikarajce.net

Motorovali jsme úžinou Marsdiep mezi ostrovem Texel a přístavem Den Helder proti trojkovému SW až do 21.15, kdy jsme mohli odpadnout na západ a zvednout plachty. Předpověď zněla dobře, zpočátku SW až W 4 – 5, později S 3 – 4. Obzvláště stočení na jih, k němuž mělo dojít v neděli dopoledne, bylo významné. Umožňovalo totiž najet si výšku na jih nad Lowestoft, kterou jsme potřebovali, abychom mohli čelit severnímu proudu, jenž se měl v době předpokládaného dojezdu valit kolem východoanglického pobřeží. Zatím nás proud tlačil na jih a vyrovnával drift. Předpověď se více méně naplnila, jenom vítr byl o stupeň silnější. Na jih se stočil po čtvrté hodině v neděli ráno, ale dopoledne se vrátil na SSW a nabyl síly 6, což nás přinutilo narefovat hlavní plachtu. Kvalitní navigační počítač Raymarine E80 s barevným displejem ukazoval na elektronické mapě nejen u ikonky lodě směr větru (žlutým vektorem) a směr proudu (modrým vektorem), ale také aproximoval skutečný kurz proti dnu zelenou kurzovou linií, takže jsme věděli, kam nám to vychází. To byl důvod, proč jsme si nechali celou genu, potřebovali jsme rychlost, abychom nechali v závětří bóji South Holm, která vymezuje jižní okraj velké mělčiny před vjezdem do Lowestoftu.

likalikarajce.net

Po dosti divoké jízdě rychlostí 8 uzlů, která vyřadila polovinu posádky mořskou nemocí, jsme měli nakonec rezervu asi 1,5 míle a mohli odpadnout na sever do vybojkovaného kanálu Stanford a u bóje North Newcombe točit na západ, do přístavního vjezdu. Byli jsme v Lowestoftu dříve, než předpokládal itinerář, který jsem si pečlivě vypravoval před plavbou s ohledem na směry a rychlosti přílivových a odlivových proudů, takže jsme museli do přístavu zaplouvat za vrcholícího proudu, který ve vjezdu vytvářel asi metr vysoké stojaté vlny. Vzdálenost 120 mil od Den Helderu jsme zdolali za 18 hodin.

likalikarajce.net

Lowestoft je velmi těsný přístav, jehož sláva minula s úpadkem rybolovu v Severním moři. Vjezd mezi betonovými hrázemi připomíná liščí noru, což je zřejmě důvod, proč se každé plavidlo musí před přístavem hlásit kontrole a žádat o povolení vjezdu. Nicméně za našeho dvoudenního pobytu jsem neviděl vyplouvat nebo vplouvat nic většího než jachty, a také rybářský bazén Trawl Dock, kde je ponton pro jachty, které čekají na otevření mostu do vnitřního přístavu, byl až na jeden remorkér prázdný.

K tomu pontonu jsme se v neděli odpoledne vázali celkem třikrát, neboť když nás rádiem poprvé vyzvali, že nám most otevřou a my k němu dopluli, omluvili se, že most má poruchu a ať se vrátíme. To se opakovalo ještě dvakrát, než nám řekli, že most je mimo provoz a že do mariny v horní části přístavu, odkud je deset minut chůze k jezeru Oulton, se nedostaneme a ať si hledáme místo jinde. Nezbylo než vplout do bazénu Royal Norfolk & Suffolk Yacht Clubu, kde nám poskytli místo u pontonu benzínky.

likalikarajce.net

Podle PK jsem si most v Lowestoftu představoval jako most, ale on je to spíše mostík, nikoli otočný, ale zvedací. Vnitřní přístav je ve skutečnosti docela úzká nudle, takže pozorovat DIVOKOU KOČKU ze ZMIJE a naopak by nedělalo potíže ani Dickovi (bez dalekohledu), kdyby s Dorotkou také patřili do posádky. Na severní straně je dnes kousek od nábřeží nádraží, takže Vlaštovky by pro přepravu svých zavazadel snad ani vozík nepotřebovaly. Navíc se přes ústí přístavu neustále valí proud asi 6 hodin na sever a pak asi 6 hodin na jih rychlostí až 3 uzly a dělá v ústí mezi hrázemi peřeje. Tedy nic příjemného, o čemž ovšem Ransome nepíše, aby knížku prázdninově odlehčil.

likalikarajce.net

Když nám v pondělí ráno zopakovali, že most je stále mimo provoz, museli jsme se převázat na bok velkého motoráku a do Oultonu jet vlakem, abychom naši výpravu spojili s tou po východoanglických řekách, kterou část posádky podnikla v roce 2004 na kajutové říční plachetnici HIGH SEAS. Našli jsme místo, kde jsme tehdy s HIGH SEAS kotvili, a rozhodli se vykonat pěší výpravu podél řeky Waveney až do Becclesu, kam jsme tenkrát také dojeli.

likalikarajce.net

Když jsme dopoledne pochodovali po travnaté pěšině na vrcholu říční hráze a dohadovali se, kde jsme před třemi léty s HIGH SEAS stáli, svítilo slunce, ale k polednímu se zamračilo a věž Becclesu byla stále mimo dohled. Jelikož postup podél řeky se nám zdál pomalý, rozhodli jsme se dojít k cíli po silnici. Mezitím se totálně zatáhlo, a než jsme do Becclesu došli, absolvovali jsme asi pět přeháněk. Restaurace „U královy hlavy“, kousek za hlavním náměstím, nám proto připadla jako ráj, i když nám paní majitelka oznámila, že se právě střídají kuchyňské směny a na jídlo budeme muset počkat asi půl hodiny. Mohli jsme se alespoň usušit za popíjení Guinessu a Carlingu (což je pro mě nejsnesitelnější anglické pivo).

likalikarajce.net

Také návrat vlakem se neobešel bez potíží neboť na nádraží (sestávalo z lavičky pod přístřeškem a automatického displeje na sloupku) jsme zjistili, že vlak, který měl přijet v 18.13, přijede až v 18.58, jelikož, jak nám pak řekl průvodčí, skočil pod něj nějaký sebevrah. Pochopitelně že opět začalo pršet a všichni jsme měli mokro v botách, neboť vstup k „nádraží“ blokovala obrovská kaluž, která se nedala ani obejít, ani přeskočit. Přesto byli všichni ransomiáni v posádce s výletem spokojeni.

Pokračování příště.

Foto: archiv autor. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.