Pominu komerční vánoční třeštění, které tu v některých obchodech začíná už koncem října, a budu se raději věnovat přípravám rodinným.

Pozvolný náběh k tomuto předvánočního frmolení nastává už hodně brzy, někdy dokonce v září, když se ve kšeftě náhodou kápne na něco, co by někomu milému mohlo udělat na Vánoce radost a tak se to koupí jako vánoční dárek s nadějí, že se dotyčný těch vánoc dožije. Potom se dárky nakupují průběžně až do samých Vánoc.

S postupem času nabývá předvánoční frmolení na rychlosti a intensitě. Začíná to úklidem toho či onoho. Proč, to chlapi moc nechápou, protože do Vánoc jistá uklizená věc dostane stejně původní podobu. Jako třeba umývání oken věští brzké deště, v horším případě prudkou bouřku a kroupy. Nezapomeňte, že Vánoce se v Klokánii odehrávají v plném létě a přípravy začínají na jaře. Tedy v září, říjnu, listopadu a prosinci. A v tomto je to jádro pudla.

Příroda, pokud máme vlhký rok, bují životem a na zahrádce neroste jen to co bylo zaseto či zasázeno, ale především a prvně, ohromné množství býlí. Takže k "normálnímu" předvánočnímu frmolení se řadí i periodické plení zahrádky a když týden nezaprší tak i její zalévání. To ovšem mezi úklidem a výrobou dárků mnohdy v hicech kolem 35°C.

S postupem doby vznikne potřeba podívat se na seznam lidiček kterým se bude letos posílat vánoční a novoroční přání. Podle počtu vypukne nejdříve výroba a pak i tištění. Když se vejdeme do stovky tak jsme rádi. A to jsou prosím jen ta přáníčka, co jsou posílána poštou šnečí, čili tradiční, co pamatuje postilióny. Přáníčka vhodná na posílaní e-majlíkem raději nepočítám. To vše za plení a zalívání zahrádky, kde vegetační období dosahuje vrcholu.

Ovšem ty správné obrátky nastávají v době, kdy žena usoudí, že je nejvyšší čas začít s pečením vánočního cukroví. Pak dostává domácnost tu správnou australskou předvánoční atmosféru. Do vlhkého a horkého vzduchu se mísí vůně vyráběných pochoutek a u pečící trouby je hic jako v pekle.

Zdejší horké letní klima naučilo kuchařinky trochu jinému technologickému postupu při výrobě těchto pochoutek. Různá těsta určená k četným druhům vánočního cukroví jsou obvykle patřičně obohacena máslem, ořechy a podobně. Zkuste takové těsto mísit a z něj něco tvořit v hicu!! Roztéká se vám pod rukama. A tak se výroba rozdělí na etapy.

Večer, když už není 40 ale jen 30 stupňů se těsto rychle připraví, zabalí do alobalu a šupne do lednice, kde přes noc pěkně ztuhne. Následující den, časně zrána, než začne rtuť v teploměru zase šplhat ke čtyřicítce, se pěkně ztuhlé těsto z lednice vyndá a začne se tvořit to, co chceme.

Někdy je třeba brát těsto po částech, které se do doby zpracování nestačí ohřát a roztéct pod rukama. Že potom už trouba topí v domečku kde je i tak horkem na padnutí připočítáváme dani za mlsné jazýčky. Ostatně je třeba opět vyrazit do zahrady a plet, či zalévat záhonky. Anebo vykoupat čokla, který obvykle s teplým počasím někde nachytá blechy.

Takže nakonec věci dopadnou tak jako obvykle. Celá rodina, kamarádi a známí jsou podarovaní vánočním cukrovím. Zvláště vanilkové rohlíčky, co vyrábí a peče moje žena Míla, dosáhly takového věhlasu, že jak říkají dotyční obdarovaní, si bez nich už Vánoce neumějí představit.

A pak zavládne vánoční klid a mír, horkým vzduchem se nesou vánoční koledy a nakonec skončíte někde u vody, v lepším případě ve vodě. To ovšem za předpokladu, že někde v blízkém okolí zrovna nehoří buš, protože léto tu je nejen ve znamení Vánoc ale i požárů.