Po nákupu se ještě stavila pro benzin. Když do samohybu načerpala kolik bylo třeba, tak si stoupla do řady před pokladnou u "naší" benzinpumpy. Za ní stál typický Australan středního věku. Menší, mírně obézní, v kraťasech, triku a vietnamkách - typický exemplář australiany.

Před Mílou se o holi sotva šoural stařeček - věchýtek, snad devadesátiletý. Evidentně senior citizen. Když se dědula octl u pokladny, tak platil plastikovými penězi, tedy kartou. Byla to však karta ke které je nutno vyťukat číslo PIN. Toto bylo na našeho dědečka už asi moc. Množství lidu, všeobecný frmol a potíže porozumět (naslouchátko asi moc nepracovalo) co po něm slečna pokladní chce, vyvolalo u dědouška nervový stress. Číslo PIN ve zmatku vyťukal třikrát špatně a karta se automaticky zablokovala. Dědeček - věchýtek však neměl u sebe žádné hotové peníze a benzin byl v nádrži.

Nikdo na něj však nehartusil, slečna pokladní mu opatrně a s úsměvem oznámila co se stalo a že s ním sepíše kratší protokol, kde se dědula zaváže, že zaplatí příště. Požádala ho o řidičák, který zde zastupuje občanku stran identifikace, ale než stačila na protokol jen tečku udělat, tak se do dění vložil onen exemplář australského mužství.

Jen tak, jako by mimochodem, s pravou australskou nonšalancí, sdělil slečně pokladní aby těch dědových AUD 20 připočetla k jeho účtu. Tvářil se při tom nenuceně a jako by to dělal každý den nejméně dvakrát. Starý pán byl evidentně dojat a chtěl vědět jméno dobrodince, že mu to určitě zaplatí. Ten mu oznámil, že se jmenuje Tom a že nic nechce - prý "Have a Merry Christmas". Dojatý dědula se o holi pracně odšoural k svému automobilu, poskládal se na řidičovo sedadlo a odjel.

Takový správný "Christmas spirit" hned jednomu zvedne náladu. Dobrý pocit, že ve zdejší společnosti se najdou takoví jedinci, jako tento "true blue" Ausssie. S pravým australským, nenuceným přístupem k věci. "She'l be right mate", dnes já tobě a zítra ty mě. Možná ne tak doslova, ale jistě se zase stane, že já se octnu v podobné situaci a budu rád, když mě z ní někdo "zachrání".

Společnost, kde se každý snaží přispět k tomu aby nám bylo všem dobře. Ovšem ne jako za socialismu, kde to je dáno zákony, dříve i karabáčem, a ze společné kasy přerozděluje vláda, respektive její pohůnci, avšak jednotliví občané z vnitřní potřeby, zcela dobrovolně a bez nároku na odměnu či kompenzaci, pomáhají těm kolem co to evidentně potřebují. Ale k tomu je zapotřebí jisté společenské mravnosti a uvědomění, které ve společnosti přes noc nevypučí.

V neposlední řadě k tomu patří i vlastnost umět pořádně přiložit ruku k dílu abych já tu pomoc pokud možno nepotřeboval a nikoliv se snažit mít se dobře na úkor někoho druhého a nebo celé společnosti. Právě proto se nám v Austrálii tolik líbí a jsme zde už skoro 40 let doma.