27.5.2024 | Svátek má Valdemar


ROZCESTNÍK: Sváteční výlet

16.5.2023

Je pondělí 8. května 2023, svátek a slunečno. Rozhodla jsem se, že toho využiju a vydám se na výlet, tentokrát ne do Orlických hor, jak je mým nejčastějším výletem, ale na druhou stranu, směr podhůří Kralického Sněžníku.

Vyrazila jsem v poledne, jela přes Pastviny, Vlčkovice a Mladkov do Králík. Rozmýšlela jsem, jestli v Králíkách doleva směr Malá Morava, nebo doprava směr Červená Voda. Rozhodla jsem pro Červenou Vodu. Na Dolní Orlici jsem zastavila u své oblíbené restaurace Čertovka a vydala se na oběd.

Kříž nad Vlčkovicemi

Z restaurace mě s Golim vykázali, že jsou bezpsí, ale že si můžeme sednout venku. Vzhledem k počasí to bylo docela příjemné posezení, dokonce Goliáškovi pan vrchní přinesl misku s vodou. Protože mi chybí většina zubů, musela jsem si dát něco, co nemusím ukusovat, takže žádné maso, ale skvělá palačinka s horkým ovocem, čokoládou a šlehačkou. Po obědě jsme se trochu vyvenčili v přilehlé aleji a pak pokračovali.

Goliáš | foto: Kimi

V Červené Vodě jsem na kruháku zahnula dál do obce, projela jsem Bílou Vodu a Mlýnický Dvůr, na sjezdovce na Bukové hoře byly ještě vidět zbytky sněhu. Pokračovala jsem dál po silnici č. 11 směr Šumperk. Kdysi jsem tudy jezdila, můj první zaměstnavatel měl v tomhle kraji několik sesterských podniků. Dnes jsem tuhle trasu opustila v Bukovicích, kousek od Štítů a vydala se trochu do neznáma vedlejší silnicí přes obec Březná, docela dlouhý návrat do Mlýnického Dvora. V Červené Vodě jsem za kruhákem zamířila přes Boříkovice do Lichkova. Před Lichkovem jsem zastavila poblíž poldru a šli jsme na delší venčení.

Cestou jsem vzpomínala, jak jsme těmihle blízkými vesnicemi jezdily na výlety s mamkou a vyrážely pěšky na procházky s Korou a s Golim. Taky před lety s Jakubem jsme objížděli „betonovou hranici“ – přístupné bunkry (Vojenské muzeum Lichkov).

Celý ten výlet vedl krásnou krajinou, všude kvetou stromy, na loukách bylo vidět hodně zvířat – koně, krávy, kozy, ovce. Vyhlížela jsem nějakou zastávku, kde bych si osladila cestu zmrzlinou, ale nebylo nic, co by se mi zamlouvalo. Ještě před pár lety byla v okolí řada příjemných hospůdek, kde se dobře vařilo.

V Mladkově jsem se rozhodla, že pro návrat zvolím ze tří možností cestu, kterou jsem taky dlouho nejela, a zamířila jsem na vrch Adam, že přece jen přejedu do Orlických – směr Bartošovice a tipnu si, kam bych mohla na rekreaci. V Petrovicích u hospůdky jsem naposled zaváhala nad zastavením, což se posléze ukázalo jako chyba.

Odbočila jsem na silničku vedoucí k Zemské bráně. Silnička je úzká, krajnice nic moc. V prudké zatáčce na kraji lesa se proti mně vyřítilo auto a bác, levé zpětné zrcátko to odneslo.

Už se mi to jednou stalo, náklaďák jel proti, přejel do mého pruhu, urazil a ujel. Tentokrát řidič zastavil, ale vynadal mně. Chvíli jsme se dohadovali, čí to byla vina, on, že moje, že jsem jela moc vlevo, já, že jeho, protože zatáčku projel moc zprudka. On nakonec šel posbírat na silnici trosky mého zrcátka, každý jsme nasedl do svého auta a rozjeli jsme se.

Zrcátko visící na drátkách rotovalo prostorem a otloukalo dveře. Bartošovice jsem tím pádem vzdala a zamířila nejkratší cestou domů. Na parkovišti jsem naštěstí potkala souseda, který zrcátko provizorně dal dohromady a já musím vyrazit za svým automechanikem, aby mi zase sehnal náhradu.

Chytám se za hlavu – proč jsem nejela jinou trasu, proč jsem se někde nestavila – no vím, že je to naprosto zbytečné, ale nebýt toho zrcátka, bylo to super odpoledne. Fotky jsem nepořizovala, nemám čím, ale na webech obcí, kterými jsem projížděla, bývají snímky z okolí.

Foto: Kimi a webové stránky obcí

Kimi Neviditelný pes