Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PSI: Lodní psi mého kamaráda Igora z Bostonu
Ještě než jsme v roce 2015 vyrazili s námořní plachetnicí Freelord přes Atlantik do Evropy, musel jsem po předchozích toulkách v amerických vodách čekat v Bostonu tři týdny na „atlantickou“ posádku. Naštěstí se mně ohlásil Igor Bily, příslušník tamní česko-slovenské komunity, který vlastní přes 10 metrů dlouhý motorový člun Jana, a nezištně mi nabídl pomoc. Z prvního hovoru se však nedalo poznat, že spolu se ženou Helenou tvoří posádku jeho motoráku dva psi, rhodeský ridgeback Thimba a maďarský ohař (vizsla) Brock.
Hned při prvním setkání jsme si s Igorem padli do noty a velmi mně pomohl s přípravou Freelordu na přeplavbu do Evropy, nejen tím, že mě vozil po obchodech, ale hlavně objednávkou chybějícího termostatu do chlazení motoru a nápadem, jak loď zásobit dostatečným množstvím propan-butanu na vaření. Když na Freelord přijel do Bostonu se dvěma kamarády syn majitelky, který žije v New Yorku, udělali jsme s Igorem ve funkci lodivoda krátkou okružní plavbu kolem Cap Code Bay. Ukázal nám svoje oblíbená místa, Scituate, Plymouth a Provincetown.
To už jsem měl za sebou návštěvu u Igora doma, kde jsem se seznámil s jeho psy. Tedy přesněji s jeho maďarským ohařem Brockem a rhodeským ridgebackem Thimbou jeho druhé ženy Heleny. Psi je vlastně seznámili. Když se Igor rozvedl, pořídil si Brocka, aby mu bylo veseleji, a chodil s ním na procházku do parku, aniž by tušil, že do téhož parku chodí i rodačka z Českých Budějovic se svým ridgebackem Thimbou. Teprve na upozornění dalšího pejskaře si Igor přehodil den návštěvy parku. Teď už jsou s Helenou nějaký ten pátek spolu a oba psy mají společně.
Je třeba říci, že Bostonská zátoka oplývá množstvím ostrovů a též přilehlý záliv Cape Cod Bay je nádherné místo pro jachting, ať už plachetní nebo motorový, takže Igorův motorák nezahálí v marině a oba psi jsou na něm jako doma.
Rhodeský ridgeback Thimba je už starší a poněkud ostřejší. Neměl jsem s ním však žádný problém. Igor šel do jejich domu přede mnou a „představil“ mě. Thimba sice několikrát výhružně zavrčel, ale poté přišel blíž, stiskl mi ruku v zubech a pak už si mě nevšímal. Maďarský ohař Brock je naopak velmi přátelský. Ke každému návštěvníku (pokud ho ovšem přivede Igor) se žene a začne mu olizovat ruku, popřípadě obličej.
Okružní plavbu kolem Cape Cod Bay s námi Igor nedokončil. Má realitní firmu a kvůli jednání se zákazníky Freelord v Provincetownu opustil a odjel předčasně trajektem do Bostonu. Ale domluvili jsme se, že si po našem návratu dáme sraz u ostrova Peddocks v Bostonské zátoce, že večer za námi na kotviště Igor se svým motorákem přijede a pozve nás na večeři.
Samozřejmě tam byli oba psi, takže jsem si je mohl vyfotografovat ve „službě“. Všichni jsme seděli nahoře na můstku a Thimba se nakonec uklidil do uličky, aby měl klid. Společenský Brock se nám naopak věnoval, i když dělil pozornost mezi nás a klobásky, které čekaly na grilování. Tedy je distinguovaně z dálky větřil, neboť je slušně vychovaný.
Po večeři čekal Igora úkol, jemuž se žádný jachtař, který má na palubě psa, nevyhne. Jestliže jachta kotví u břehu v zátoce nebo někde u ostrova, musí psy naložit do pomocného nafukovacího člunu a odvézt na břeh, aby pejska vyvenčil.
Často jsem to pozoroval v Chorvatsku, kde jsme na kotvišti u ostrova Kakan jeden drobný ostrůvek před zátokou z těchto důvodů přezvali na Psí. Je třeba říci, že Thimba a Brock jsou v tomto ohledu dokonale vycvičeni. Do člunu nastoupili jako zkušení námořníci a cestou se chovali zcela podle námořního kodexu.
Pár dní poté, to už přiletěl první člen „atlantické“ posádky Tomáš, nás Igor jednu deštivou neděli odvezl k sobě na návštěvu a Tomáš měl z Thimby trošku nahnáno. Odpoledne přestalo pršet a tak jsme šli všichni oba psy vyvenčit. Brock měl nezřízenou radost, ale Thimba vraštil čenich a loudal se za námi. Dával zcela jasně najevo, že by radši ležel doma na posteli.
Stále si s Igorem občas mailujeme a píšeme si, co děláme a plánujeme. Teprve letošního dubna jsem se dostal k tomu, abych literárně zpracoval pobyt v Americe a samozřejmě nemohla chybět zmínka o Igorovi a jeho psech. Napsal jsem mu o tom a vzápětí přišla odpověď i s fotkou psů. Bylo jich o jednoho víc, poněvadž Igor s Helenou si pořídili ještě jednoho rhodeského ridgebacka, psí slečnu Sunshine, a občas se starají o další psy přátel. Napadlo mě, že čtenáře Zvířetníku by možná zajímali lodní psi mého kamaráda Igora z Bostonu a on na můj návrh odpověděl řadou fotek a také mně připsal, jak se k nim Sunshine dostala. Ač je velmi mladá, má za sebou pohnutý osud. Zde jsou Igorova slova:
„Chovatelka tohoto plemene, kamarádka taktéž z česko-slovenské komunity, ji předala zákazníkovi jako osmitýdenní štěně. Když jí bylo 6 měsíců, byla úplně paralyzovaná, aniž by někdo věděl proč. Veterinář se rozhodl, že se nedá nic dělat a že fenku pošle na onen svět. Když se to chovatelka dověděla, hned si pro Sunshine jela. Začala se štěnětem rehabilitovat a za 6 měsíců tvrdé práce Sunshine zase běhala. A dnes je to krásný zdravý pejsek.
Ale chovatelka původním majitelům už nevěřila a Sunshine jim nevrátila. Nejradši by ji nedala nikomu, ale ve svém chovném středisku má čtyři fenky a Sunshine na chov být nemohla. Chovatelka je dobrá kamarádka Heleny a tak ji požádala, když se loni v prosinci setkaly, zda by se nemohla o Sunshine pár týdnů starat. Z pár týdnů byl měsíc a pak další a nakonec nám kamarádka Sunshine nechala, protože nám věří a ví, že Sunshine budeme chovat jako v bavlnce. Je to takový malý zázrak z nebe a veterinář o jejím případě přednáší na různých seminářích.“
Na Igorových a Heleniných fotografiích je vidět, že Sunshine je šťastná a že mezi oba psy dobře zapadla, námořnickou zkouškou však projde až v letošní sezóně.
Foto: Mrož, Igor a Helena Bily, žertovné fotky doplnil tatínek Heleny Bily. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!
Vše potřebné zjistíte zde...